Bez okolků

Znáte naléhavější zvuk, než zrychlující se klapot podpatků Lee Marvina? Díky některým indiciím jsem si vybral možný výklad "předsmrtelné blouznění s upnutím na pomstu", ale právě ta halucinogenní forma, flashbacky a celková roztěkanost mi nějak nesedly do noty, stejně jako strojené drsňáctví gangstera Walkera bez křestního jména, co chce něco zpět a nejsem si moc jist, jestli jsou to zrovna peníze.. (08.08.2011)

Teprve někde v polovině mi došlo, že koukám na film, jehož téměř doslovnou kopií je moje oblíbená Odplata: totožný děj s podobně silnou atmosférou, stejně malebné zacházení s architekturou – oproti šedomodrému futurismu o třicet let mladší gibsonovky ovšem z původní verze zůstávají v hlavě funkcionalistické linie, bílé stěny, rafinované kombinace jásavých barviček na šatech i v interiérech (a proti nim jako kontrast chátrající prostory bývalé alcatrazské věznice) –, stejně charismatický týpek v hlavní roli, stejně skvěle volená hudba (u Boormana pozoruhodně poletující mezi vážnými a populárními žánry), stejně nápaditá, ne-li ještě nápaditější práce s ruchy (viz třeba tahle ikonická scéna), stejný cynický škleb na povrchu a těžko definovatelná lidskost uvnitř. Co má originál jinak? Víc psychedelie, míň suchého humoru (ale je tam, ne že ne), a ovšem vizionářský styl (kdyby mi po sobě bez varování promítli tohle a takového Frajera Luka, nebudu věřit, že jsou to filmy ze stejného roku, co roku, desetiletí). Vlastně bych vůbec neměl váhat s plným počtem, když jsem ho nadělil Helgelandovi a Myhremu, ale přece jenom počkám, jestli ve mně k Point Blanku s odstupem uzrají podobné osobní sympatie. (28.02.2017)

Jeden z prvých, zásadných amerických neo-noirov. Klasické noirové motívy lúpeže, zrady a pomsty prenesené do farebne rozmanitých rokov 60tych. Marvin je nezabudnuteľne mega-cool a surreálna snovosť snímky (vďaka vplyvu francúzskej novej vlny: Resnais, Godard) má čo ponúknuť aj na opakované pozretia. Osobne videné 3-krát a stále podnetné na analýzu strihu, kostýmov a tiež interpretáciu, ako to teda bolo: realita, bludy v smrteľnej agónii alebo akýsi posmrtný, vytúžený sen? Rok 1967 bol každopádne na poli neo-noiru naozaj kľúčový. Viď ďalšie cool počiny: francúzskeho Samuraja a japonský Branded to Kill. (11.07.2017)

Životní příběh tří ubožáků, kolem kterých proplouvají další nicotné živůtky dalších ubožáků, nemluvě o ubohých dialozích, ubohých pokusech o akci, nicotných pokusech o nějakou dramatičnost vyprávění příběhu, ubohé chování postav... chjo. Bez okolků jednají postavy jen proto, že scénárista nevymyslel PROČ by tak měli jednat. Ulehčil si práci, vykašlal se na to a film tomu i odpovídá. (08.08.2011)

Dokoukáno s maximálním sebezapřením - minimálně v první polovině jsem skutečně měl tisíc chutí tu blbost vypnout. Ten film je vyprávěn strašně zmatečně - čert aby se vyznal v tom, o co tam vlastně šlo. Osobně mě opravdu nekonečně iritovalo sledovat honbu toho prošedivělého chlápka za jeho zatracenýma prachama, kvůli nimž postupně odkrágluje jednoho záporňáka za druhým. Bože, dopřej mé intuici dostatek prostoru, aby mě před podobnýma kravinama na ČT2 do budoucna ochránila. (20.10.2012)