Svatby pana Voka

Miloš Kopecký si zjevně svůj part užil a jeho Petr Vok je přesně tím sukničkářem a pábitelem, za jakého ho většina lidí má. Vtipných narážek a průpovídek je požehnané množství a z filmu čiší takový ten nezbedný optimismus, nejvíce mi bylo líto císaře, který p... ("Ano, přesně tak...") zatmění Slunce. (02.04.2011)

Nenáročná komedie s lechtivým námětem, leč vzhledem k době vzniku a panujícím poměrům cudně natočená. Žádná impozantní filmařina, sázka na osvědčené výrobní postupy s využitím známých hereckých tváří. Minimálně Kopecký stojí za vidění, role renesančního požitkáře mu naturelem dokonale sedla. Celkový dojem 50 %. (01.12.2007)

Konverzační komedie se spoustou vychytaných dialogů, za kterou by se nemusel stydět ani Billy Wilder. Pan Vok je jedna z nejlepších filmových kreací mistra Kopeckého, ale hraje tu celá plejáda špičkových herců. Landovského flegmatický císař je také povedený. Překvapivě to tady nemá ani sedumdesát procent. Možná je to tím, že je to komedie inteligentní. Inteligenti to nemaj jednoduché. A inteligenti, kteří si i přes vysoké vzdělání zachovali zdravý rozum jako tato komedie to nemaj jednoduché nikde, ani na csfd. 90% Produkce: Filmové studio Barrandov (04.01.2019)

Úvodem bych měl předeslat, že nemám rád historické filmy. Pokud některému udělím 100%, znamená to, že je v mých očích opravdu výjimečný a s největší pravděpodobností, že je to veliká sranda. Přístup českého filmu k historickým osobnostem či událostem je tak zkostnatěle akademický, že jeho sledování obvykle prožiju ponořen do nejzazší hloubky křesla a nejtemnějších vzpomínek na školní léta. Vybavuji si jednu obzvlášť obtížnou dějepisářku, která o čemkoli z českých dějin vyprávěla tak, jako by byla osobně u toho a nesla svůj podíl zásluh. Historické osobnosti líčila buď jako hrdá matka, nekriticky vychvalující svého vzorného mazánka, nebo jako comicsové zlosyny s krhavým zrakem a neodůvodněným úmyslem pošpinit vše krásné, čisté a voňavé. Ani na okamžik nezapochybovala, že se vše odehrálo přesně tak, jak to zachytili kronikáři, nepřemýšlela o tom, že historie byla snad za všech období z těch či oněch důvodů účelově falšována a k nepříčetnosti ji vytáčela má častá otázka "A vy tomu věříte?" Svou reputaci si u mě definitivně pohřbila, když se po jednom zvláště plamenném výkladu odvolávala na jistý film Otakara Vávry, natočený v 50. letech. :o) No a důvod, proč to sem vlastně píšu, je, že ze stejného konce, nesmlouvavě černobílého, bere dějiny i většina filmů. A mě opravdu nikdy nebavilo sledovat, jak se kdysi kdesi komusi dávno mrtvému stalo cosi hodně nudného. Karel Steklý natočil hned několik takových kousků. Kdysi výborný scénárista komedií jako Roztomilý člověk dal v pozdějších letech svůj nepopiratelný talent k dispozici loajálně režimním objednávkám typu Temno, Anna proletářka atd. Svatby pana Voka jsou z jiného soudku. Petr Vok z Rožmberka byl postava nesmírně zajímavá, ale současně z dějinného hlediska nedůležitá. Takže soudruzi neměli důvod dohlížet nad žádoucím způsobem jeho prezentace a scénárista (Jan Procházka byl po filmu Ucho v nemilosti, takže není v titulcích) se mohl utrhnout ze řetězu. Svatby jsou bláznivá komedie á la Pošetilost mocných, s mistrovskými dialogy a tolika originálními nápady, že IMHO patří k absolutní špičce žánru. Bohatá výprava, jaká už se v českém filmu tohoto druhu zřejmě nebude nikdy opakovat, úžasná hudba, caravaggiovský obraz Františka Uldricha... a Miloš Kopecký. Od Barona Prášila neměl příležitost uplatnit ve filmu v plné míře smysl pro ornamentální gesta a slovní ekvilibristiku aristokrata, jenž využívá modré krve k podvratné relativizaci toho, v čem tkví skutečná vznešenost a urozenost ducha. Přiznám se, že právě v této roli ho mám vlastně nejradši a moc mě mrzí, že historiky bývá zmiňována jen s jakousi blahosklonnou shovívavostí. Potěšilo mě, když jsem se v jednom archivním rozhovoru dočetl, že i Kopecký považoval Voka za postavu, kde měl kromě herecké šance příležitost definovat svou vlastní životní filosofii. Nádherný, neprávem podceňovaný film, který za maskou frivolní hříčky skrývá mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. 100% (23.08.2006)

Podle mě zbytečně nedoceněná komedie z doby, o které toho mnoho natočeno nebylo (což je chyba :)), s naprosto excelujícím Landovským v roli Rudolfa II. Už kvůli němu stojí za to film vidět - klidně bych se vsadila, že podal historicky nejpřesnější obrázek Rudolfa II. vůbec. Vok je pro Kopeckého také role šitá jako na tělo a je krásné pozorovat, jak si ji užívá! Do toho bezvadné dialogy, někdy velice přísné hlášky (např. známé se zatměním slunce, průjmem nebo gramaticky nekorektně napsaným "debilem", ale osobně moje nejoblíbenější je: "Nenutím vás, abyste mě milovala, ale netečnost k mé senné rýmě by se dala vykládat jako urážka císařského majestátu." :)) a o zábavu je zaručeně postaráno! (29.11.2014)