Nebe

Křesťanské poslání dokumentu je silnější než jeho prvoplánově antikomunistická linka. Hodnocením jsem shrnul sílu zde dokumentovaného evangelia, lacinému tažení proti dnešní Číně věnuji recenzi. / Zdejší rozkolísané hodnocení mi trochu ulevuje od pocitu, že jsme tu všichni pobláznění ignorantským protičínským mindrákem. Nejdříve data v kostce. Svým HDP se Čína vrací na pozici, kterou držela prokazatelně přinejmenším prvních 19 století západního letopočtu. Ještě v roce 1820 se podílela na světovém HDP celou jednou třetinou, byť samozřejmě na hlavu třeba Britové té doby dosahovali až čtyřnásobku průměrného Číňana (War in Human Civilization, Oxford University Press, 2008, s. 516 n.). Jenomže sotva si lze ještě představit jak koloniální zázemí, tak technologický náskok tehdejšího Brita kdekoli jinde v kterékoli jiné době, natož v budoucnu. V roce 2019 se v měřítku PCT (Smlouva o patentové spolupráci) stala nejinovativnější zemí. Proto když v roce 2020 proběhla veřejná debata ČR Plus v Liberci s názvem Koupí si Čína celý svět?, musela Alice Rezková korigovat Etzlerovy teze o moderní Číně zbudované kopírováním. Ale i kdyby: internalizace know-how, hodnocena samozřejmě z pohledu profitujícího domácího trhu, je i v míře ztotožnitelné s regulérním kopírováním neodmyslitelná komponenta prosperity. Trnem v oku západních kapitalistů není příklon ke kopírování, ostatně okopírovaný ze Západu, jako koncepce. Vadí to, že si Čína nevzpomene na ubohé Němce, když chce vybudovat železnici. Technologický vzestup Japonska je stejný příběh v jiných kulisách. Kdo je geopolitickým spojencem, má morální výsadu nebýt znevažován v otázkách, na kterých můžeme rázem delegitimizovat geopolitické protivníky. Samotná průmyslová špionáž je navíc hojně pěstována všemi vyspělými ekonomikami a kolikrát není ani nutná: Číňanům byly západní technologie vesele vyprodávány v honbě za jejich levnou pracovní silou, když se do Indie a zemí Dálného Východu po dekády přemisťovaly bezmála celé výrobní kapacity několika odvětví: oděvního, farmaceutického, polovodičového. Čínský režim je také propírán za svůj lidskoprávně nevybíravý postoj k Ujgurům. Prý je zneužívají k nuceným pracím a po vytěžení jim odjímají vnitřnosti, což zatím nikdo nedokázal. Nicméně platí-li, že je toliko převychovávají na ateisty, bylo by dobré si nejdřív přiznat, že je to možná „lidskoprávnější“, než dělat z muslimů teroristy, jako se to daří v Belgii, Francii a „Velké“ Británii. Souhrnem všech forem národního dluhu, financovaného z vnitřních zdrojů a vymykajícího se už kvalitativně srovnáním se západními monetizacemi, jimiž jsou nové peníze vpravovány do ekonomiky především v zájmu zabezpečit majetek nejbohatších před sociálními bouřemi, se Čína sice upsala k břemenu běžnému na Západě, kde nakumulovaná pasiva dávno přerůstají celé roční HDP, ale její externí dluh je k HDP asi sedminový. Porovnán s politickou strukturou a rizikovým potenciálem amerického státního dluhu (31 bilionů USD), zmítaného všemi ještě ani nepoznanými sentimenty celkové civilizační dekadence, a v situaci možná dvojnásobného veřejného dluhu po započtení firem a domácností, je médium čínského dluhu, byť i vnitřně třísetprocentního, kontrolovatelnější už politicky. Neviditelná ruka tam tolik nediktuje a spíš se vyhnou závislostem na okolnostech, do kterých nelze vidět, protože vznikají mimo dohled ať už státní moci, nebo kohokoli. Abych tu ale ve snaze distancovat se jen neoslavoval… Žít bych tam nechtěl, i když možná stamiliony Číňanů žijí v paritě kupní síly líp než průměrný unijní Evropan. Čína je osudově přelidněná a bude za to platit jak dosud vlastními, tak zatím cizími zdroji v regionu. Její přelidnění nelze odbýt žádným růstem v mezích planety, natož za uspořádání, jemuž nelze dominovat na způsob starověkých impérií. Čína je ve stádiu experimentu, a pokud uspěje, – experiment skončí –, to znamená zharmonizuje dnešní technologické možnosti s potřebami nejen konsumními, bude v ní hezky. Do to té doby je to pokus, jak bohatnutím zahnat přirozený hlad po soukromí a individualitě. Plně si to uvědomuje, štítím se nepříčetné civilizační samolibosti, jakou si dopřává typický žvanil, který v životě nic pořádného nedělal a myslí si, že čím menší má podíl na hmotném zázemí většiny, tím víc se jím může chlubit a představovat si, jak obstojíme i přesto, že vlastních pomyslných Číňanů schopných skutečné statkově produktivní práce máme rok od roku méně. Někteří Evropané milují pohádku o bezprizorním Rusku a hrůzné podobě dnešní Číny. V postsovětském Rusku se Západ dobře nepředvedl a Čína překonává Západ v jeho údajných přednostech. Proto dlouho sním o zemi, která řeší vlastní problémy a nevymlouvá se na cizí. Třeba v ní jednou žít budu. Tolik na úvod, abych se vymezil vůči té interpretaci dokumentu, která každý takový eklektický kousek vítá jako spolehlivý důvod k prohloubení svého pseudoliberálního pozérství. I toto pozérství je dialekticky neúprosně fundováno materiálními kapacitami, možnými v dané intenzitě jen proto, že: OBCHODUJEME S ČÍNOU. Buď si obchodní bilance nakloněna jedné ze stran tohoto vztahu několikanásobně, nedělali bychom to, kdybychom tak či onak nemuseli. A nemuseli bychom, kdybychom tak či onak nechtěli. Proto když si bývalý rezident Bílého domu naříkal, že čínský spotřebitel sotva může uspokojit americký dovoz tou měrou, v jaké si americká poptávka pochvaluje levný import z Číny, bylo to POKRYTECKÉ. Právě jako pochybné vyznění lidskoprávních výstrah, přesně dokud jsou ještě materiálně možné. Saudskoarabský princ bin Salmán, který měl dát rozřezat protirežimního novináře Chášukdžího, dostal 18. 11. 2022 od Spojených států imunitu jako posílení jeho premiérské funkce. Saudská Arábie je dost bohatá a tržně kolegiální, aby mohla pustošit Jemen. Naproti tomu představa Rusa zabírajícího historicky nejednoznačné kusy Ukrajiny je pobuřující. Mně takový Rus znervózňuje a Ukrajince vraždí, ale nic z toho není pravým důvodem najednou zmobilizovaných ideálů územní celistvosti. Ty jsou aktivizovány, až když ji nerespektuje geopolitický konkurent, jehož surovinové zásoby jsou už tak neudržitelně nevyužívané, což lze přímočaře přeložit: jehož rozloha je neudržitelně provokativní. / CITUJI ČLÁNEK VYSTIHUJÍCÍ POKRYTECKÝ ELEMENT NA PŘÍPADU FOTBALOVÉHO ŠAMPIONÁTU V KATARU - Bosák pálil na Messiho a Ronalda. Vyčítá jim pokrytecky to, co sám dělá (Ondřej Škvor, 24. 11. 2022, isport.blesk.cz): Jaromír Bosák si myslí, že Lionel Messi a Cristiano Ronaldo se měli otočit k mistrovství světa zády, bojkotovat ho. A to kvůli zjištění, kolik námezdních dělníků zemřelo, aby v Kataru povstaly stadiony či hotely. Sám se ale šampionátu, byť na dálku z Prahy, aktivně účastní. ¶ Není to pokrytecké? ¶ Je. ¶ Jaromír Bosák byl hostem Daniely Drtinové na kanálu DVTV. Mluvilo se pochopitelně o katarském mistrovství a převážně o kontroverzní povaze tohoto pořadatelství. Známý komentátor mluvil výhradně negativně a mnohdy se s ním dalo velmi souhlasit. ¶ Když kritizoval, že Katařané si pořadatelství mistrovství světa před dvanácti lety koupili. Kromě selského rozumu pro to jsou i důkazy. ¶ Když kritizoval, že se turnaj koná v malé třímilionové zemi, která těžko pobere nápor fanoušků. ¶ Když kritizoval FIFA jako takovou i jejího předsedu Gianni Infantina za to, jak se chovají. Třeba kvůli vážně míněnému jednání s KLDR o pořádání šampionátu. ¶ Ale když zepsul Messiho a Ronalda, že coby první hvězdy fotbalu nepozdvihli morální prapor odporu, střílel vedle. Navíc do vlastní nohy. ¶ „Když vyšla najevo čísla, kolik lidí zemřelo při stavbě stadionů, hotelů, silnic, tak jsem čekal, že největší fotbalové hvězdy řeknou: ‚Hoši, bez nás. My tam prostě nepojedeme‘,“ prohlásil Jaromír Bosák. Víme, že se tak nestalo. „To mě velmi, velmi zamrzelo. Speciálně u těch největších hvězd, jako jsou Messi, Ronaldo, kteří už mistrovství zažili mockrát, bych čekal, že se od nich něco takového doslechnu. To je pro mě asi to největší zklamání. Kdyby se tohle stalo před půl rokem, před rokem, tak se klidně šampionát ještě dal přeložit.“ ¶ Předně myslím, že taková představa – o odložení šampionátu – je mimořádně naivní. Kdyby se Katar propadl do moře, tak by FIFA ke změně sáhla. Ale velikáni Messi i s Ronaldem na to jsou moc malí páni. Ale to není až tak podstatné. ¶ Jaromír Bosák se chová jako aktivista a jiným vnucuje oběti, které mají za ostatní vykonat. Těmto dvěma hvězdám nakládá břímě svých morálních představ o světě. Nesouhlasím s ním, ale má na to jistě právo a asi by to nestálo za polemiku, kdyby sám pil vodu, kterou káže. ¶ Není totiž v tomto ohledu rozdíl mezi kopáním fotbalistů a komentováním kopání fotbalistů. Princip tu zůstává stejný. Oni i on se podílejí na propagaci jím kritizovaného turnaje. ¶ Jaromír Bosák, rovněž mnohonásobný účastník šampionátu, to vidí jinak. Na otázku Daniely Drtinové, zda si lze vůbec za takových okolností turnaj užít, odpověděl: „Je to těžké. My novináři to máme trochu horší. Zahraniční zpravodajové, kteří musí pracovat v Rusku nebo Číně, jsou také na území, které jim určitě dvakrát sympatické není. Ale jejich práce tam je vytrvat a zpravodajství přinášet. A my jsme na tom v tuto chvíli dost podobně.“ ¶ Nejsou. ¶ Kdyby Jaromír Bosák šampionát pokrýval investigativně, kriticky, tedy poukazoval na nešvary, o nichž tak zaníceně mluví, a klidně by se mohl úzkým pohledem svých evropských očí v lecčems mýlit, měl by ve svém srovnání pravdu. ¶ Jenže on komentuje zápasy, kličky, góly, nabízí příběhy, zajímavosti. Svým způsobem oslavuje fotbal. Je v principu – a o něj se přece při své kritice především opírá – stejným dělníkem turnaje jako LM10 a CR7. Neporovnatelně méně známým, ale na to se u principů přece nekouká, ne? ¶ Ještě odbočka. V závěru pořadu se Daniela Drtinová zeptala, co říká na prohru Argentiny se Saúdskou Arábií. Prý kdyby byl Jaromír Bosák jasnovidec, říká, vsadí na výsledek pořádnou částku a zítra nepůjde do práce. ¶ Já vím, že to je nadsázka, a nechci ho chytat za slovo. Ale dovedeno do důsledku, šampionát komentuje pro peníze. Protože kdyby je měl, do té práce nejde. Není to vlastně hanba (podle mě ne, aby bylo jasno), že se přiživuje na turnaji, který je v jeho očích tak odporný? Že ten turnaj přenáší a góly, ofsajdy a kličky podrobně rozebírá jeho Česká televize? ¶ Závěrem: Já Jaromíru Bosákovi ani to komentování, ani ty peníze nevyčítám. Ovšem podle své vlastní logiky by mu to měl vyčítat – Jaromír Bosák. / Sám bych ještě dodal, že na stavbách v Kataru jistě umírali dělníci ze třetích zemí, protože se šetřilo na bezpečnosti práce, která je v takových režimech nevalná. Bylo by snad proto morálně uspokojivější, kdyby tentýž život riskující dělník doma strádal hlady? Nebo kdyby se místo Kataru vydal pracovat k nám a evropskému kapitálu pomohl srazit cenu domácí pracovní síly? Bylo, že? (29.11.2022) (méně) (více)