Mosty

Causeway je poměrně podmanivým dramatem, které ve většině těch nejdůležitějších ohledech funguje, a to i navzdory tomu, že se tu na druhou stranu nevyskytuje prakticky jediný výraznější moment, za což si ovšem zasluhuje uznání především paní režisérka, která přestože měla k dispozici skutečně jen jednoduchý scénář, tak z něho dokázala vytěžit opravdové maximum. V tomto filmu jde každopádně hlavně o vyvolání emocí a empatií vůči ústředním postavám, což se v obou směrech úspěšně podařilo, obě postavy se potýkají jak s fyzickými, tak psychickými traumaty, a i díky výkonům jejich hereckých představitelů to celé působí silným a přesvědčivým dojmem a lze se s nimi upřímně ztotožnit, chápat je a soucítit s nimi. Docela působivá je jinak i taková beznadějnější atmosféra, která je ovšem zároveň i oživená jemným nádechem světla na konci tunelu, a přestože nedisponují Mosty prakticky ani žádným spádem, tak celý ten příběh rozhodně nenudí. Ve výsledku se tak zkrátka jedná sice o v žádném směru vyčnívající konverzační drama, řešící především nelehké životní osudy, celé je to ovšem zpracováno velice kvalitní formou, a i bez zbytečného tlačení na pilu dosahuje požadovaného emočního efektu na svého diváka. (07.11.2022)

Causeway je typická festivalovka, ktorá si plynie pekne pomaličky, no napriek pomalému tempu nenudí. Oplatí sa vidieť kvôli Jennifer Lawrence, jej herecký výkon je skvelý a určite ide o veľmi zaujímavú filmovú rolu. Do štvrtej hviezdičky mi tam ale niečo chýbalo a tak ostane Causeway pre mňa len film na jedno pozretie. 70%. (05.11.2022)

Za mě byl asi nejzajímavější ten začátek, kdy několik minut nerozumíte tomu, co se té holčině stalo, proč se o ni někdo jiný stará a jaké z toho budou ještě důsledky...Pak se ten film prostě překlopí do "běžného" života v malém městě s né úplně funkčním okolím lidí...Za mě nic převratného, nicméně možná tím, je to zajímavé, že je to vlastně nic převratného.. (16.03.2023)

A jde to i bez krvavých válečných flashbacků, resp. už od první chvíle je nadmíru jasné, že příběh bude stát na charismatu Jennifer Lawrence, která svou roli zlomené vojandy pojala setsakra sugestivně. Menší production values tak bohatě kompenzuje plnohodnotný příběh o vypořádání se s PTSD a o navázání jednoho zdánlivě nepravděpodobného přátelství. Křehké, civilní, malé a přesto dost silné. Jennifer Lawrence je jednoznačně lepší ve vážnějších hereckých polohách, což zde platí dvojnásob. [75%] (06.02.2023)

Kromě divadelních zkušeností má za sebou prakticky jen epizodní práce na zlomku seriálů, takže třeba v oceňované Služce poukazovala na komplikovaný americký sociální (i justiční) systém. Teď Lila Neugebauer celovečerně debutuje a podařilo se jí získat pořádný herecký kalibr. Jennifer Lawrence se nikdy nebála výzev (ostatně 4 nominace na Oscara, 1 cena), tentokrát představuje v komorním nenuceném dramatu ženistku vracející se z Afghánistánu s poraněním těla i mozku a posttraumatickým syndromem. Ono už doma to nebylo před jejím odjezdem na misi růžové (drogově závislý bratr, nezodpovědná a odtažitá matka), každopádně ona to nehodlá vzdát a po boku podobně zlomeného nového kamaráda se pokusí nastartovat lepší příští. Neugebauer, ač tedy musíme naprosto oželit jakoukoliv originalitu, netlačí na pilu, nenechává hrdinku brečet doma do polštáře, ale možná i trochu po vzoru nezávislých kousků z 90. let nechává postavy prostě jen tak tiše sedět, popíjet pivo a sem tam vypustit něco osobního nebo ze života. I když na druhou stranu nějaké vypjaté emoční (samozřejmě v mezích předkládaného) scény s Lawrence bych se nebránil. Každopádně je to opravdové, všední, milé. Tři až čtyři hvězdy. (15.11.2022)