Režie:
Ruben ÖstlundScénář:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHrají:
Harris Dickinson, Charlbi Dean, Zlatko Burić, Woody Harrelson, Dolly De Leon, Vicki Berlin, Henrik Dorsin, Iris Berben, Jean-Christophe Folly (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Model Carl a jeho partnerka influencerka Yaya jsou pozváni na luxusní výletní plavbu. Společnost jim zde dělá opravdu vybraná smetánka. Je tu starý mládenec hledající životní lásku, výstřední ruský obchodník (Zlatko Buric) a celému mumraji vládne kapitán (Woody Harrelson), který je věčně pod parou. Když nečekaná událost zamíchá kartami, charaktery cestujících se ukáží v pravém světle. Dvojnásobný vítěz Zlaté palmy z festivalu v Cannes Ruben Östlund natočil břitce satirickou komedii o společenských rolích a opojné síle moci, která nenechá na žádném z pasažérů nit suchou. (Aerofilms)
(více)Videa (8)
Recenze (593)
Neosobní filmařina Rubena Östlunda často otvírá různé, mnohdy i nejnitěrnější, otázky lidského bytí. A otvírá je tak, že to dává hlavu a patu a donutí diváka k zamyšlení. To každý také nedokáže a ne jinak je to i v případě Trojúhelníku smutku. Ten má ale tu smůlu, že režisér zde zachází až za hranici únosného a v poslední filmové třetině z námětu dělá tak trošku frašku. Do té doby je to ale naprosto luxusní strefování do lidské třídy světových miliardářů. Trefná, úderná a zatraceně vtipná satira. Diskuze Zlatka Buriće a Woodyho Harrelsona jsou naprosto epické, ale zároveň dost děsí. Ale to jen v případě, že se přestanete smát a začnete nad těmi dialogy přemýšlet. Proto to raději nedělejte a bavte se. ()
Ale jo, sem tam jsem se smál, sem tam jsem se smál hodně, sem tam jsem se smál hodně hodně, ale celé mi to tak nějak nedrželo pohromadě a nevěděl jsem, co si z toho odnést. Ano, člověk si pak přečte, že se jedná o "břitce satirickou komedii o společenských rolích a opojné síle moci" nebo že to je "satirická óda na nevyhnutnou nerovnocennost ve společnosti" a pak si řekne "Hmm, to dává smysl"... Asi jsem na tyhle evropské nezávislé filmy moc hloupej, nedá se svítit... 70% ()
"I sell shit." Trojúhelník smutku sebejistě vstupuje do triumvirátu k Parazitovi a White Lotus. Je to taková hořká pohádka: jde o příjemně zjednodušenou, ale ne banální, šikanu povrchního světa nalakovaného marketingem, kde rovnost je prázdný trademark, a kde vysoké postavení ve společnosti nezaručuje potřebnost vaše nebo vaší profese pro přežití a rozkvět lidstva nebo vlastně čehokoliv. ___ Jde o pomíjivou návštěvu takové té terapeutické místnůstky, kde rozbíjíte vázy a talíře a křičíte a tak. Človeka to asi uvolní, je mu na chvíli hezky, ale pak se zase vrátí do stejného světa, který tu vybitou frustraci způsobil. __ Nebo jinak: jsou to dvě hodinky slastně cynického a požitkářského mučeníčka lidí, kteří těží ze současného nastavení tržního prostředí. Jsou karikováni, ano, ale ne démonizováni. Moc ve snímku korumpuje i ty, ke kterým bychom měli tendenci cítit sympatie. Buď korumpuje a nebo zkrátka rozesere. Reprodukuje bullshit svět, kde jsme trapný a absurdní a zbytečný a fajn a nic moc nemá smysl. Jděte na to, ať se politický profilujete jakkoliv, myslím, že vás to neurazí. Já se smál furt. A stejně nás to všechny spojí ve scénách se zvracením. EDIT1 (spoilery): po ztroskotání mi chybělo fyzické násilí jakožto nástroj k udržení původních mocenských pozic. EDIT2: ... a jakej to byl pro vás pocit, když moře vyplavilo tělo zesnulé manželky obchodníka s hnojivy, které jste se před půl hodinou s pocitem zadostiučinění smáli, jak se válí ve vlastních tělesných tekutinách? Od Östlunda to byl myslím super dloubanec směrem k divákům. ()
Östlundova "Farma zvířat" je nádherně kousavým a jízlivým obrazem naší společnosti, která tuze ráda mluví o rovnosti, ale přitom stojí na naprostém opaku. "Triangle of Sadness" stylově balancuje na delikátním průsečíku mezi vycizelovanou důmyslností i komplexností "Parazita" a rozkošně karnevalovou i drze nekorektní přízemností společenských karikatur od Troma Entertainment jako "Noc drůbežích mrtvol" a "Shakespearovské sravnosti". Díky tomu také zůstává ojediněle univerzálně přístupný a současně natolik mnohovrstevnatý, že si v něm každý divák najde jinou figuru, v níž spatří odraz sama sebe a své pozice ve společnosti, která je navzdory chvilkovým iluzím či domnělému statusu bezvýchodná a zoufale nedůstojná. Östlund se nebojí tnout do absurdity současného světa mladých a uvědomělých i starých a zaopatřených, ale neopomíjí při tom ani ty všechny mezi tím, kteří celý ten civilizačně zpovykaný cirkus udržují v chodu. Za hurónského smíchu nechává diváky vychutnat si vytříbeně servírované jednohubky stimulující naší vnitřní zlobu a škodolibost, aby nás pak v celé té žlučovitosti vyráchal a ukázal nám pravou pokřivenost genderových rolí a sociální hierarchie excesivního kapitalismu. ___ PS: Ve skvělém castingu je třešničkou na dortu nikoli Woody Harrelson, ale Zlatko Buric, který snad od fenomenálního "Dealera 3" neměl takový prostor a tak skvostnou roli. ___ PS2: Velmi doufám, že film nejen v české distribuci nasadí také plexy, protože po jeho zhlédnutí se budete chtít procházet mezi luxusními obchody, kde se na vás z výloh zasmušile tváří modelové propagující nesmyslné statusové propriety. ()
Parádna sonda do spoločnosti ako takej, pričom to nastavené zrkadlo zbohatlíkom, to je proste dokonalosť sama. Povrchné debaty o kokote, arogancia či hlúpota, to všetko tu dostanete ako na zlatom podnose. Skrátka, ak opovrhujete smotánkou, bude to pre Vás balzam na dušu, pričom ten myšlienkový guláš v závere, ktorý dáva jasne najavo, že v situácii, kedy ide o život, sú Vám všetky prachy piču platné a rozhodovať budú osobnostne silní, nie tí, čo nemajú čo ponúknuť, to je len takou jahôdkou na tortičke. Piata bola naozaj blízko .. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (11)
- Film se natáčel ve třech etapách v průběhu roku 2020: od poloviny února do konce března ve Švédsku, od konce června do začátku července taktéž ve Švédsku a poté od poloviny září do poloviny listopadu v Řecku. Dokončení produkce trvalo 73 dní. (Claw)
- Při plavbě na lodi má Therese (Iris Berben) ochrnutou pravou ruku, avšak na ostrově s ní hýbe a má ochrnutou levou ruku. (Jason.Cruger)
- Na konci filmu zazní píseň „Marea (We've Lost Dancing)“ od britského hudebního producenta Freda Againa. (koko94)
Reklama