Kluci z party

Na úvod mám potřebu napsat, že jsem hetero. Přesto jsem za svůj život zcela vědomě a záměrně zhlédl slušnou řádku filmů s gay tematikou. Musím říct, že Kluci z party mi z nich přišli spolehlivě nejhorší. A sice proto, že tenhle film je podle mě tak moc gay, že už nemá šanci zaujmout jinou skupinu diváků. Lesby pochopitelně nepočítám, ty by se do toho mohly vcítit taky a možná to přijde ohromně strhující takovým těm nej nej gay kamarádkám, jimiž se homosexuálové často obklopují. Ale šance, že bych se v tom dokázal citově angažovat, že bych se dokázal naladit na některou z postav, je nula- odráželo se to ode mě jako pingpongáče ode zdi. Gay známým bych to doporučil s klidným svědomím. Jsem přesvědčený, že by si v tom našli svoje. Jinak se o tom ale nikdy nikomu nezmíním, připadal bych si jako real kikina. (03.11.2020)

Původní a již půl století(!) starý film jsem viděl, když mi táhlo na sedmnáct, a vím, že mi tehdy přišel námětově sice hodně silný a na svou dobu odvážný, nicméně zároveň i hodně ukecaný, roztahaný a v jistém slova smyslu nedořečený. Remake od Netflixu se celkem drží originálu, avšak má tu nevýhodu, že v dnešní době podobný snímek již nikoho nemůže šokovat. Herecky je to zvládnuté velmi dobře, byť jsem měl problém s některými charaktery - což byl ale si i primární úmysl. Je až děsivé, jak mohou být některé přátelské vztahy toxické a nebezpečné. P.S. Jim Parsons si letos střihl dva "královsky podlé 4% šmejdy" (viz Hollywood). (31.10.2020)

K filmu mě uvrtal Jim Parsons a fakt, že námět je na základě divadelní hry. V podobných divadelních hrách navíc právě dialogy jsou to, co stačí k tomu, aby byl divák neskonale spokojený. Tady mě dialogy neuspokojily. Tady mě dialogy zatraceně neuspokojily. A víc bych to asi nerozmazával. Jim Parsons navždy bude Sheldon, tam víte, že je to magor. Ale jeho expresivní vyjadřování v klasickém dramatu? Ne, děkuji. Radši brok do zadku. (14.01.2021)

Film začíná jako vlekoucí se přehlídka představ o homosexuálech (tedy jako o zženštilých rozpustilých týpcích) a pálí do diváků veselé tanečky, oslovování v ženském rodě; diváci už předem otrávení podobnými atributy zřejmě rovnou odpadnou a neprohlédnou úmysl. Změna přichází ve chvíli, kdy přichází oslavenec, postavy naberou hrany, některé se dobře vybarví a atmosféra začne být jedovatá a tísnivá. Herecky potěší Jim Parsons a Zachary Quinto. Ale na slabou první polovinu nezapomenete (proto hodnocení jen za tři), casting mohl být lepší (skoro se chce zlomyslně říct, že kromě dvou zmíněných áček možná trochu dojel na snahu obsadit gay postavy pouze aspoň trochu známými gay herci s volnem v kalendáři) a vyprávět příběh z roku 1968 (jakkoliv jsou některé typy a trauma gay charakterů stále aktuální) je už trochu retro. Jsem zvědavý, jestli přijdou do módy taky filmy ze života bears nebo kožeňáků. (13.11.2020)

Naprosto průlomový originál z roku 1970 mě přece jen uhranul víc, čímž neříkám, že tahle o půl století (!) mladší verze je pod úroveň. Vůbec ne. A Jim Parsons tedy výtečně, bravo! PS: Rozhodně si nicméně člověk musí pustit "Making Of" (nazvané Something Personal), to oba filmy pomůže zařadit do širšího kontextu, vřele odporúčam. (24.10.2020)