BoredSeal

Nightmare Beach je snaha Italů natočit něco jako americké giallo zkřížené se slasherem. To znamená prsa, parádní popravy a detektivka, inspirovaná fenoménem amerických jarních prázdnin, kdy se na jih valí řada nadržených mladých lidí popíjet a souložit. Atmosférou je velmi uspokojující návštěva skanzenu osmdesátých let s klasiky jako Michael Parks nebo John Saxon. Děsivý je tu především herecký výkon hlavního hrdiny, který dokáže být výrazově absolutně lhostejný v jakékoliv situaci od vysílání signálů přátelské barmanky, chrstnutí kondomů do obličeje po hrozbu smrti, ale tenhle hororový výlet zkazit nedokáže.

Myšlenkově velmi líné drama. Jasně, je to spotřební kriminálka pro lidi, co chtějí na gauči v neděli večer něco nenáročného, cokoliv zrovna jde v TV, ale proč nechtít víc, když už ČT dala příležitost promakaným minisériím Viktora Tauše? Na příběhu se mi líbilo, jak ukazuje, jak hlavnímu antihrdinovi usnadnilo nelegální získávání informací (přístup k datům z telefonních čísel nebo předstírání kontroly pro získání DNA) řešení zločinů, pro diváka je frustrující si představit, kolik pachatelů se nedopadne kvůli legálním překážkám, které mají bránit zneužití takového divokého přístupu. V příběhu to ale slouží jako idylka obhájená tím, že do práce-poslání zapálený kriminalista postupuje skrz pofidérní lidi ke správnému padouchovi, který by jinak unikl. Nedočkáme se situace, která by upozornila, že takový postup nemusí nést ovoce nebo něco podělat. I malá příležitost ukázat a nějak rozebrat, proč lidi nemluvící úplně pravdu při výpovědi nemusí vždy tajit něco strašlivého, je odbytá epizodkou s podezřelým, který tají, že měl rande s chlapem - je to spláchnuté nadávkou "buzerant" a s ani jedním motivem se tu nepracuje. To samé situace na oddělení - hlavní hrdina je toxická postava, za kterou to vždycky vyžehlí submisivní šéfová, kterou nikdo nerespektuje, protože hraje podle pravidel - její hodnota je ale v závěru devalvovaná tím, že se zdá, že není ve skutečnosti moc dobrá policistka a všechny její kroky vedly jen k udržení dobrého místa a kariéry, taková Alena Schillerová místní kriminálky. Příšerné zjednodušování. Maštalíř je cool a herce, kteří by byli schopní hrát nějaké maskulinní borce a přitom vykazovat nějakou vnitřní inteligenci, v Česku očividně nemáme, ale je tady je tady nucený hrát chladného drsňáka, kterého v podstatě asi všichni nesnáší, vtrhne do bytů podezřelých jako gestapák a nikdo to neřeší. Drsnost podle Bebjaka nezachází až do krajní téměř parodie jako u jeho macho bullshitu Stínohra, ale už je to mírně otravné (a hlavně si tvůrci usnadňují práci příliš se nenadřít a nepokusit se udělat něco promyšlenějšího a víc živelnější postavy).

První polovina filmu je téměř série explicitních sexuálních fantazií a sexem posedlého páru, do jejichž realizace se Fulci zapojil se stejným nasazením jako do krvavých smrtí z předchozích éry svých povedených hororů, což bylo díky šoku a záchvatům nevěřícného smíchu na plný počet - vážně, představte si tohle v dnešní době v kinech. Jako výsměch erotickým filmů jako 9 a půl týdne vynikající a věřím, že se část diváků inspiruje a přihlásí se na výuku hry na saxofon. V druhé polovině se trochu změní záběr na něco mezi sadismem a femdom, ale bohužel úroveň zábavy (a smysl) poklesne. Respekt Blance Marsillach a vlastně i představitelům manželského páru - jestli jim  tradičně při natáčení Fulci nadával do kreténů, tak dokázali podat profi výkon. Těším se na bonusy na disku, že se dozvím, jak z filmu museli být cenzoři v 80. letech paf.

Pokud bych odečetl zábavu plynoucí z přemýšlení při pohledu na účes Charlotte Gainsbourg, kolik veselých historek z dětství použila Asia Argento ve filmu a samozřejmě klasické pobavení z emocionální hysterie Italů, zbyl by obyčejný film o dětství dcery dvou slavných rodičů, s přehnanými scénami vycucanými z prstu. Prostě další explotační film režisérky o pošahaných dospělých a dětech.

Dokument snažící se přiblížit osobnost režiséra Lucia Fulciho skrz jeho rodinu a přeživší spolupracovníky. Fulci byl známý jako velmi protivný režisér, který nadával svému štábu, šikanoval herečky, které neměl rád a v kombinaci s brutalitou ve svých filmech ze zlaté éry si vysloužil pověst pošahaného mizogyna. S vyjímkou účasti filmového kritika se tu neprobírají filmy, ale osobní život, tragédie, mluví o něm dcery a spolupracovníci (bohužel chybí Dario Argento, který sehrál významnou roli v závěru Fulciho života a určitě by mohl přispět nějakou zajímavou vzpomínkou). Velmi mimo je snaha zarámovat snímek obsazením herce do role Fulciho, který prochází dokumentem v předstírané snaze poznat jeho osobnost. 7/10

Mohl to být o dost lepší film. Pro filmové badatele je tu později-hvězdné obsazení, nemocnice je fajn, je tam výborná postava Joshe Brolina se znepokojivou scénou ponižování prostitutky v restauraci, ale z tohohle zvláštního přátelství by dobrý režisér vytřískal víc. McGregor se tu jen leká, a dělá to, co mu kdokoliv řekne včetně submisivního křoví svému kámošovi. Vrah je odhalený v úplně pitomý předčasný moment, hudba je nudná... něco chybí.

Zajímavý sci-fi nápad, který vede bohužel k velmi nenápaditým dvěma hodinám obsahu typu "jak prosťáček ke štěstí přišel". Pokud chcete písničkové pásmo coververzí, asi se vám to bude líbit. Pokoušel jsem se to chápat jako thriller o manipulativní ženě, která od dětství přesvědčuje neschopného kamaráda, že je skvělý muzikant a že je dobrá manažerka a přitom mu naschvál domlouvá nejdebilnější koncerty, aby musel dělat doplňovače zboží, neměl si s kým vrznout a nezmizel z jejího okruhu. Pak, když se mu díky podvodu s Beatles začne mezinárodně dařit, sociopatka zešílí a začne si hrát na lásku, aby zmařila týpkovi kariéru a přitáhla ho zpátky do buranova, což se jí povede. Ale i tak mě film moc nepobavil. Kecám, vlastně jsem se zasmál u skvělého vtipu s Oasis.

Při rešerši filmografie Asie Argento mě překvapilo, že hraje ve filmu o posledních dnech Cobaina a film se válí na právě zaplaceném VOD. Předpokládal jsem, že hraje Courtney Love, protože nejen ve svých filmech ráda hraje coury a feťačky a těšil jsem se na trochu cringe. Díval jsem se na film s parťákem, kterému jsem jako lstivý promítač vůbec neřekl, kdo má být ten týpek, co běhá po lese a dělá si cornflakes s mlékem. Film jel díky pluginu na rychlost 2x, ale stejně byl velmi nudný, protože mi bylo jasné, že je to jakási poetická představa režiséra o tom, jak se trápí nechtěně superúspěšný umělec předtím, než se zabije. V polovině jsem informoval umučeného parťáka, že ten týpek je Cobain, odvětil velmi racionálně "Aha, takže sledujeme, jak se nudí a na konci se ta nuda omluví tím, že se zabil." Nedokázal bych to říct líp. P.S. Asia Argento si ve filmu pospí, nasadí si brýle, občas někde chvíli je a to je všechno.

Dokument o Argentovi potěší záběry z natáčení různých hitů Daria, kde uvidíme mluvit nebo pracovat jeho časté spolupracovníky z průmyslu, ať je to Sergio Stivaletti nebo Luciano Tovoli a různé jeřáby, jak natáčí proslulé nájezdy kamerou. Centrem dokumentu kromě filmařiny jsou ale samozřejmě rozhovory s Argentem, které jsou většinou nějak zábavně nasnímány a zarámovány v ponurém prostředí, za což nese určitě tvůrčí kredit režisér dokumentu Soavi, ze kterého se postupně stal jeden z nejzajímavějších italských hororových režisérů pod ochranným producentským dohledem právě Argenta. Dojde i na klíčové scény z filmů, což možná není úplně dobrý nápad z hlediska spoilerů nebo tempa dokumentu, takže by neznalý divák tento snímek měl pustit až po shlédnutí všech snímků do Opery.

Film se poťouchle trefuje do existence zákona o rehabilitaci odsouzených zločinců a prozkoumává velmi svéráznou, ale očividně funkční cestu, kterou si ústřední postava - ultralevicový terorista - volí k napravení své občanské pověsti a najít lásku. Jeden ze stylově nejvýraznějších italských režisérů i v tomto snímku využívá svůj talent pro nápaditou kameru a pestrost záběrů, které tomuto zábavnému cynickému krimi příběhu dodávají šťávu. Příjemným pobavením je badass Michele Placido.