La Mariée était en noir
La sposa in nero
The Bride Wore Black
Režie:
François TruffautKamera:
Raoul CoutardHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Jeanne Moreau, Michel Bouquet, Jean-Claude Brialy, Charles Denner, Claude Rich, Michael Lonsdale, Alexandra Stewart, Paul Pavel, Luce Fabiole (více)Obsahy(1)
Nevěsta byla v černém je první Truffautův "černý" film. Scénář napsal spolu s Jeanem-Louisem Richardem podle knihy Williama Irishe zrovna v době, kdy psal svou knihu rozhovorů s Alfredem Hitchcockem. Osudová náhoda svede dohromady pětici mužů a jeden novomanželský pár. Ve chvíli, kdy manželé vycházejí z kostela, si v blízkém domě hraje pětice mužů s ostře nabitou zbraní. Nechtěně vystřelená kulka udělala rázem z nevěsty vdovu. V ten den se nevěsta z bílých šatů převlékla rovnou do černého. Jediné, co ji od této chvíle na světě zajímá, je pomsta. Pět mužů postupně umírá zvláštním, rafinovaným způsobem daným jejich charaktery a prostředím, ve kterém žijí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (91)
Nevesta v čiernom mi po celú dobu silno pripomínala film Philipa Labroa Bez motívu nakrútený o tri roky neskôr. Ten bol ale o triedu uveriteľnejší. U tohto filmu je nepochybné, že ho mal vo videopožičovni Tarantino a ošľahol ešte aj ten zoznam s piatimi malými černoškami. Ale brilantný záver čiernej nevesty si budem pamätať aj v dobe, keď mi už ostatné vyšumí z hlavy. ()
Drama, ve kterém neteče krev a přesto zaujme. Thriller, ve kterém postrádáte prvoplánové napětí, a stejně jakési mrazení v zádech tam je. Předem jsem věděl, o čem film je, takže zhruba po první půlhodině se stal děj předvídatelným, přesto pak došlo k zajímavým dějovým zvratům a závěr byl úplně jinde, než by se dalo čekat. Zajímavé bylo pojetí retrospektivy, kdy se postupně po kouskách dovídáte, proč se to všechno vlastně děje. Zaujala mě psychologická hra s odlákáním dítětě; trochu to připomíná podobné scény z každýho druhýho béčkovýho krváku let 90., ale tohle je rok 1967. Hudba s různými variacemi Mendelssohnova svatebního pochodu. Navíc, Jeanne Moreau měla úžasný oblečky, celé je to takové francouzské a jsou to 60. léta, takže mě to celé bavilo. ()
Hm, z tohto filmu som trochu zmätený. Na jednej strane dobrá kamera a vynikajúca hudba Bernarda Herrmanna ( Psycho ), ktorá dýchala za celý film, na druhej strane neuveriteľne ploché vykreslenie mužských protagonistov, ktorí boli vo filme len na jedno. Hitchcockovské poňatie bolo síce fajn, ale po pol hodine filmu už bez nápadu. ()
Jeanne Moreau jsem si docela oblíbil v jinejch filmech a tady je její účast asi jedinym důvodem, proč má smysl se na tuhle Truffautovu blbinu dívat. Možná byla Jeanne Moreau na tu roli už asi trochu stará, ale mě ta její postava chladnokrevně vykonávající pomstu docela bavila. Problém je v tom, že to její konání působí poněkud naivně. Respektive on celej ten film působí naivně, často vyloženě hloupě. Třeba stokilovej chlap nedokáže vyrazit dvířka z nějakejch tenoučkejch latí, který drží petlice jak od králíkárny. Nebo je normální, že ve vězení jsou pohromadě ženský s chlapama. A ještě ženská, která má na krku 4 vraždy tam sedí pomalu ve stejný cele s chlapem, kterej tam je snad za nějaký ukradený auto. Nebo dítě nepozná svou učitelku ze školy a na základě výpovědi toho dítěte tu učitelku prostě zavřou za vraždu. A takovejch blbostí je ve filmu mnohem víc. Nevim, jakej dojem z filmu měli lidi v roce 1968, ale tohle muselo působit zastarale už tenkrát, když to srovám s tim, co v tý době točil třeba Chabrol nebo Melville. Slaboučký 2 hvězdy hlavně teda za Jeanne Moreau. ()
Jediné, čím je tento Truffautov film zaujímavý, je že bol Tarantinovou inšpiráciou pre Kill Billa, ktorý dokázal z tohto nudného príbehu o pomste stvoriť úžasný film. Tu nefunguje takmer nič - motív hlavnej postavy je pochybný, aj to ako sa to prihodilo, je hodné úsmevu. Samotná Jeanne v štyridsiatke moc sympaticky nepôsobí, aby po nej vyjíždel každý chlap. A spojená žensko-mužská väznica je vrchol všetkého, tou deravosťou scenára Truffaut predčil aj svoj vzor Hitchcocka. 50% ()
Galerie (50)
Zajímavosti (5)
- François Truffaut měl vždy jasnou představu o podobě filmu a byl přesvědčen, že k určitým žánrům se naprosto nehodí provedení v barvách. Je to právě případ filmu Nevěsta byla v černém, u něhož Truffaut až do smrti litoval, že jej natočil jako barevný. (argenson)
- Vzťah motívu lásky k zločinu prehĺbil Truffaut v snímke Strieľajte na pianistu (1960) a neskôr v diele Konečně neděle! (1983), ale najviac v tomto filme. V spomínaných snímkach čerpal schému z filmografie Gillesa Grangiera. Láska sa rozvíja na pozadí zločinu, ale na rozdiel od Grangiera je s ním viac prepletená a skĺbená, aby sa napokon v tomto diele stala jeho príčinou v takom zmysle, že veľkosť lásky bude meraná počtom vrážd na konte milovníka. (Biopler)
- Truffaut kladie dôraz na motív lásky až tak, že zločin presahuje rámec sujetu filmu. V ranom diele Strieľajte na pianistu (1960) ukazuje len dôsledky z nerozdeleného lupu, v snímke Konečně neděle! (1983) dáva zločin hneď do prológu diela, prípravy nie sú ukázané a jeho motívy sú následne odhaľované. Na pozadí zločinu sa rozvíja milostný vzťah. V tomto diele je zločin dôkazom lásky. Zosúladenie muža a ženy sa nedeje na základe princípu deľby činností, ale naopak, ich simultánnym zdieľaním. (Biopler)
Reklama