Americká noc

Psát střízlivě o snímku, který představuje jednu z mých největších osobních filmových lásek, pro mě není jednoduché. Rozhodně jde o překrásný „film o filmu“, ve kterém Truffaut vzdal poctu nejen filmařům, hercům a všem lidem ve štábu, ale i filmovému umění samotnému. Jeho snímek je dechberoucí sondou do života během natáčení, kde se příběhy filmových postav prolínají s reálnými hrdiny. Sám Truffaut si zahrál režiséra a některé scény mají takřka autobiografický nádech (například nádherná sekvence, kdy za hudby Georgese Delerua vytahuje z poštovního balíku knihy o filmu, nebo když přesvědčuje Alphonse, že film je víc než život). Říká se, že Truffaut je ve svých filmech přítomen a reflektoval do nich všechno to, co o sobě nebyl schopen říci ve skutečnosti (byl plachý, bavil se jen o filmu a knihách). Americká noc možná není jeho nejosobnější film, ale dokáže být lyricky zamilovaná (vážnou hudbou podkreslené scény natáčení), hořce posmutnělá (Severinina nekonečná scéna), poeticky zábavná (kočka a mléko), romanticky bláznivá (Alphonsova milostná vzplanutí), ale hlavně až do morku celuloidu lidská, uhrančivá a skutečná. (18.10.2004)

Okouzlující iluze o okouzlujícím médiu iluzí a lidech i peripetiích, které vznik jednoho takového šálivého díla předchází. Oproti Godardově "Pohrdání", které se zaměřuje na filosofické ideály spojené s filmovým uměním a tvůrčím procesem, se Truffaut věnuje vyloženě banálním epizodkám z natáčení a melodramatickým zákulisním techtlím, které spojuje s upřímným vyznáním vůči filmu ne ve smyslu díla, nýbrž procesu i stavu mysli. "Americká noc" se stala iniciátorem dramatického rozbratření Godarda a Truffauta, když Godard, pobouřen trivialitou a falší snímku, napsal svému dlouholetému kolegovi a příteli rozhořčený dopis, na který následovala neméně nevybíravá odpověď. V řadě ohledů lze s Godardem souhlasit. Filmy jsou průsečíkem peněz, politiky a sexu, což "Americká noc" buďto vyloženě ignoruje, nebo zkouší bagatelizovat zahráním do úsměvných epizodek. Také nelze popřít, že Truffaut sám sebe ve svém filmu idealizuje. A to nejen, když zamlčuje své avantýry s herečkami. Navíc tím, že je z figury kinu a tvorbě oddaného režiséra, kterého sám ztvárnil, deleguje do postavy naivního a floutkovatého herce v podání Léauda, tak navíc zcela pomíjí celou mocenskou i fetišizující rovinu těchto vztahů. Jenže právě o to v zásadě v "Americké noci" jde, byť by to sám Truffaut takto neřekl. Je to vyznání režiséra, který bilancuje svůj vztah k filmu a říká, že není (pouze) filosofický a analytický, ale v prvé řadě se jedná o vášeň. Godard neustále hleděl dopředu a nešlo mu jen o nastolení nového filmu, ale ve výsledku o neustálé zavrhování aktuálního a hledání nového výrazu. Truffaut se naproti tomu vrátil zpět na začátek, ke svému obdivu a okouzlení filmy i samotným procesem jejich vzniku, kde faleš a přetvářka slouží k vytvoření opojných iluzí. "Americká noc" pak nevyhnutelně je meta-iluzí, jež pohledem do zákulisí nechce celkovou auru filmů bořit, ale naopak ji utužuje. Proto také ve své zdánlivé každodennosti a naivitě je nejen vykalkulovanější a zrádnější, ale také omamnější a dojemnější než "Pohrdání". Ještě více než filmaři a filmoví fanoušci musejí "Americkou noc" milovat zaměstnanci PR oddělení hollywoodských studií. Představuje totiž ideál, k němuž sami směřují ve svých "makning of" promo videích, která jsou stejně manipulativní, stejně umně zastírají svou vnitřní politiku i reálné stinné stránky a stejně náramně v nás vzbuzují dojetí i živí naší lásku k celému tomu kolotoči iluzí. (25.09.2020)

Truffaut střílí do vlastních řad opravdu s obdivuhodnou přesností. Avšak nemohl jsem se zbavit pocitu, že občas to filmu trochu škodí. Jeho herci a vůbec všichni členové štábu jsou totiž vylíčeni takovým způsobem, že i jejich osobní problémy lemující v podstatě celou příběhovou kostru vyznívají trochu jako z jiného, jednoduššího světa. Na druhou stranu však nechybí ani charakterová pestrost, ani celá škála skutečných emocí a životních postojů, projevujících se na náladě právě rozpracovávané scény (něžný humor ve scéně s koťátkem, trpkost ze zestárnutí ve scéně "dvou stejných dveří" atd.). Vše navíc zdobí krásná formální stránka, kdy je takřka každý detail dáván na pozadí procesu celého natáčení (například když si Truffaut prohlíží fotky najaté herečky, kamera se stále soustředí jen na ně, jakoby i divák měl sdělit svůj názor jestli angažovat či nikoli). Ale největší ozdobou snímku, která přitahuje tolik filmových nadšenců, je samozřejmě jeho neopakovatelná preciznost a přitom nenucenost v nastínění celého kolosálního, fyzicky i psychicky vyčerpávajícího procesu zvaného výroba filmu. Zřejmě nikdo jiný než Truffaut, milovník filmu, výborný režisér a velmi příjemný herec, by něco takového nedokázal, a proto si musíme tohoto kouzelného díla moc a moc vážit. 85% (19.03.2014)

Chápem a rešpektujem, že tu išlo predovšetkým o poctu k filmárskemu remeslu, no ako celok ma to vôbec nebavilo. Nepopieram však vysokú informatívnu hodnotu snímku ohľadom výroby a produkcie takého filmu, to jediné považujem za výrazné plus. K tomu dobrému ešte možno prirátať aj J. Bisset, ktorá ma v niektorých scénach vyslovene nadchla svojou krásou. Kostra dejovej linky a všetko to, čo sa točilo okolo hercov pracujúcich na filme, ma však skoro unudilo. Keby nebolo tých pár excesov medzi hercami kde každý s každým a pod. tak by som určite zaspal. Veľmi slabý priemer. 50/100 (18.10.2017)

"Americká noc" je filmařský výraz, který označuje natáčení noční scény ve dne, za použití tmavého filtru. Že stejně tak všechny filmy nejsou opravdové a vytvářejí jen nádherné iluze nás přesvědčuje tenhle Truffautův pohled do vlasních řad. V hlavních rolích se objevují vedle opravdových legend například i režisérův oblíbenec J.-P. Léaud nebo krásná Jacqueline Bisset. Jedná se o herecký koncert, který trochu narušuje jen nevýrazná exhibice páně Truffautova, který si střihnul roli (koho jiného než) režiséra. Krásný film. (14.09.2005)