Režie:
François TruffautKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Georges DelerueHrají:
Jacqueline Bisset, Valentina Cortese, Alexandra Stewart, Jean-Pierre Aumont, Jean-Pierre Léaud, François Truffaut, Nathalie Baye, Jean-François Stévenin (více)Obsahy(1)
Pohled do zákulisí jednoho natáčení a do lidských duší posedlých filmem. „Natáčení se podobá jízdě dostavníkem na Divokém západě, zpočátku to vypadá jako pěkný výlet, ale brzy začnou všichni pochybovat, zda dojedou k cíli," říká Francois Truffaut v komentáři ve svém filmu Americká noc.
„Americká noc" je způsob natáčení, při níž se noční scény natáčejí s použitím speciálních filtrů na kameře ve dne. Film o filmu, přibližující práci od prvního dne natáčení do rozchodu filmového štábu, je především osobním vyznáním Truffautovy lásky a posedlosti tímto médiem. Jeho vášeň cítíme z každého dialogu, narážky, z každého metru filmu. Je to polyfonie lidských vztahů, skrytých vyznání, vědomí zodpovědnosti, lásky i žárlivosti. To vše jen potvrzuje jiná režisérova slova: „Filmy jsou harmoničtější než život."
Truffaut sám ztvárnil roli režiséra a přitom se při vlastním natáčení potýkal s mnoha technickými a organizačními problémy. Za svůj hold filmovému umění získal Oscara za nejlepší zahraniční film.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (250)
Rozumím tomu bezbřehému nadšení filmových fanoušků a chápu, že je takřka povinností dát Americké noci 5*, když já ale povinnosti v lásce nemám a všemožně se jim vyhýbám. Ten film představuje hold světu filmového studia a všem nadšencům, kteří svůj život zasvětili kinematografii. Čiší z něj nekritické okouzlení filmovým pozlátkem a jde vlastně o jednostranně pozitivní výlet do světa před a za kamerou, kde i smrt jednoho ze členů štábu není tragédií, ale součástí života a práce a je podána s nadhledem. Já mám ale pocit, že natáčení filmu je především tvrdá práce a stres, ne jen nepřetržitý happening, a problémy zdaleka nespadají jen do komediální škatulky. Truffautův snímek má určitě řadu skvělých momentů, ale má i průměrné pasáže, a zdaleka jej nepovažuju za nejlepší v jeho kariéře. To jen námět, který jde na ruku filmovým fanouškům, ho katapultoval do takových výšin. Celkový dojem: 80 %. ()
Americkou noc jsem dnes viděl už po druhé a přiznávám, až doposud jsem to netušil ;o) Každopádně se mi opět potvrdilo, že Truffaut mi jako režisér úplně nesedne. jeho filmy mi připadají tak nějak umělé, nepravděpodobné, kašírované, odtažité a poněkud exhibicionistické, což byl i dojem z dnešního shlédnutí. Uznávám, že za to v tomhle případě asi může i český dabing, v němž to naše slavná veřejnoprávní opět uvedla... Film samozřejmě obsahuje řadu velice pěkných momentů jak ze zákulisí filmového natáčení, tak čistě herecky, přesto jsem se nikoli nepodstatnou část filmu docela nudil... Kromě toho mi vadí jeho doslovnost. Například ono zde zmíněné vykládání zakoupených knih na stůl nebo kradení fotek z Občana Kaneho, to mi přijde naprosto pitomé, neboť je to natočeno naprosto průhledně. Asi aby to pochopil úplně každý... Podle mého tomu chybí tomu výška a imaginace. Možná ze mě mluví filmový nabob, ale tohle mi vážně nesedí... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: Exkvizitor, anniehall, gudaulin ()
Jak už je zde psáno, Americká noc není bezchybný film. Upřímně, vzhledem k hodnocení a celkové auře této pocty filmovému řemeslu jsem očekával větší bombu. Jako vždy v evropských filmech z této doby, štvaly mě chvílemi hrůzné postsynchrony, zmateně vyhlížející střihová skladba, nebo občasně podivné herectví. Ale to všechno jsou dílky filmové skládačky, která zrovna k Truffautovi, vzhledem k popelu, z jakého povstal, patří. Přese všechno je Americká noc snímek, který prýští láskou ke kinematografii a proto mu s podobnou láskou odpustíte kdejakou chybku. Truffaut byl král cinefilů, Americká noc budiž toho důkazem. 7/10 ()
Velmi pěkný a kultivovaný film, byť mě přece jen nedostal na 100% - hlavně zpočátku jsem to vnímal poněkud rezervovaně. Při sledování jsem si konečně uvědomil, jak moc se na Americkou noc odkazuje v Zelenkově filmu Ztraceni v Mnichově (protože jsem až dosud tuto Truffautovu klasiku neznal, nemohl jsem ani poznat narážky na ni). Rovněž se mi hlavou honilo, jak ve mně už dlouho roste nesmírný respekt, který k Truffautovi chovám - natočit takový film muselo být nesmírně náročné (dovedu si celkem představit, jak musí být na place komplikované neztratit se v tom, co je natáčení "jen jako" a co "doopravdy", a to není jediný důvod, proč na mě tento film udělal tak silný dojem). Film mě obecně hodně bavill výtečným obsazením a krásnou hudbou (Georges Delerue mě už před časem ukouzlil svou hudbou ke Godardově filmu Pohrdání) a celkově si myslím, že je to spolu s filmem Život v oblouznění asi nejlepší film ve filmu, jaký jsem zatím viděl. ()
Psát střízlivě o snímku, který představuje jednu z mých největších osobních filmových lásek, pro mě není jednoduché. Rozhodně jde o překrásný „film o filmu“, ve kterém Truffaut vzdal poctu nejen filmařům, hercům a všem lidem ve štábu, ale i filmovému umění samotnému. Jeho snímek je dechberoucí sondou do života během natáčení, kde se příběhy filmových postav prolínají s reálnými hrdiny. Sám Truffaut si zahrál režiséra a některé scény mají takřka autobiografický nádech (například nádherná sekvence, kdy za hudby Georgese Delerua vytahuje z poštovního balíku knihy o filmu, nebo když přesvědčuje Alphonse, že film je víc než život). Říká se, že Truffaut je ve svých filmech přítomen a reflektoval do nich všechno to, co o sobě nebyl schopen říci ve skutečnosti (byl plachý, bavil se jen o filmu a knihách). Americká noc možná není jeho nejosobnější film, ale dokáže být lyricky zamilovaná (vážnou hudbou podkreslené scény natáčení), hořce posmutnělá (Severinina nekonečná scéna), poeticky zábavná (kočka a mléko), romanticky bláznivá (Alphonsova milostná vzplanutí), ale hlavně až do morku celuloidu lidská, uhrančivá a skutečná. ()
Galerie (78)
Zajímavosti (13)
- Názvy knih, které režisér Ferrand (François Truffaut) vybaluje, jsou: „Pour Bunuel: interview inédite“, „Carl Theodor Dreyer's Jesus: A Great Filmmaker's Final Masterwork“, „Anthologie du cinema no 23: Lubitsch, Premier Plan - Ingmar Bergman“, „The Films of Jean-Luc Godard“, „Hitchcock's Films by Robin Woods“, „Roberto Rossellini“, „Howard Hawks par Jean A. Gili“, „Bresson par Jean Sémolué“ a „Travelling: revue de cinéma“. Truffaut tím vzdává poctu jak svým oblíbeným režisérům, tak filmovým publicistům a teoretikům. (Volpe)
- Když režisér Ferrand (François Truffaut) telefonuje se svým filmovým skladatelem, je možné slyšet hudební ukázku z jiného Truffautova snímku Dvě Angličanky a kontinent (1971). (Baxt)
- Celosvětová premiéra proběhla 15. května 1973 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
Reklama