Love's Labour's Lost
Peines d'amour perdues
Márne lásky snahy
Režie:
Kenneth BranaghKamera:
Alex ThomsonHudba:
Patrick DoyleHrají:
Kenneth Branagh, Alessandro Nivola, Alicia Silverstone, Natascha McElhone, Matthew Lillard, Adrian Lester, Timothy Spall, Nathan Lane, Stefania Rocca (více)Obsahy(1)
Král navarský a jeho tři přátelé se za účelem pilného studia rozhodli zříci se světských radovánek a ženské společnosti, a toho, kdo selže pvní, čeká tvrdý trest. Jako naschvál ale tehdy přijíždí na návštěvu francouzská princezna se třemi sličnými dvorními dámami. Po setkání s nimi začnou mladíci hledat skulinky ve svém ukvapeném slibu a za zády kamarádů píší milostná psaníčka vyvoleným dámám svého srdce. Vrtkavý osud a jeden popletený sluha ale zařídí, že se psaníčka dostanou do neprávných rukou, a začíná komedie plná omylů, citů a písniček, která potěší všechny, kteří ještě veří na sílu lásky, poezie a přátelství.
Zmodernizovaná muzikálová adaptace shakespearovské komedie z dílny Kennetha Branagha. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Spíše mi to připadalo jako marná snaha o originalitu, která je dotažená ale do takového extrému, až to bolí. Muzikálová čísla sedí k Shakespearovi (s originálními dialogy!) asi tak jako slonovi boty velikosti 36, Kenneth Branagh sice vypadá dobře, ale univerzitního studenta mu ani přes jeho herecké mistrovství v jeho čtyřiceti nikdo nemůže uvěřit (a navíc opravdu není dobrý tanečník) a zasazení do druhé světové války spolu s mizernými kulisami a divadelní stylizací taky nebyli nejšťastnější. Jednoduše - i mistr tesař se někdy utne a ani všudypřítomná nadsázka nedokázala z této adaptace udělat zajímavý a zábavný film. Originalitu mu nikdo upřít nemůže, ale to je asi tak všechno, co přináší. ()
Udělat ze Shakespeara romantickou muzikálmí komedii odehrávající se za druhé světové, to chce pořádnou dávku odvahy. Branagh ji měl a výsledkem je film na jednu stranu velmi hravý a sám sebe vážně neberoucí a na stranu druhou kýčovitými dialogy a snahou o "něco víc" roztahaný. Prostě marná snaha. Ale odvaha by se měla cenit. 70% ()
Sdílím Radyovy pocity, tohle zpracování se panu Branaghovi příliš nevyvedlo...charleston v jeho podání působí když nic víc, tak nevhodně, hodilo by se spíš říct, že hudební čísla jsou trapná až na půdu a vůbec celá hra je pojata jako dementní němá groteska s tanci a zpěvy. Z čehož plyne i imbecilní vysmátost a plochost princátka navarského, o jeho wingmanovi Steweym ani nemluvě. A radši už vůbec nemluvím o tom jak sám velký Branagh vypadá, an tváříce se jako dvacetiletý mladík. A abych nezapomněl - i Aliciu Silverstone už dostihl zub času;) Prostě provar jinak skvělého (nejen) zpracovávatele Shakespearea. ()
Nejujetější, nejšílenější a kritikou nejvíce rozcupovaná (nebo spíše jediná rozcupovaná) Branaghova adaptace díla Williama Shakespeara. Tenhle film je tak zvláštní, že sama nevím, jak ho hodnotit. Rozpory do sebe narážejí tak silně, že mám jednu vteřinu chuť dát tomu tak dvě hvězdičky a v další bych to nejradši zvýšila na pět. Tak zaprvé Kenneth Branagh ve svých čtyřiceti hraje vysokoškolského studenta. Dobře, řeknete si, není to první přerostlý puberťák, kterého nám film kdy ukázal. Jenže tu máme problém. Branaghově úsilí omládnout o dvacet let příliš nepomáhá prostý fakt, že všichni přátelé z jeho univerzitní partičky jsou minimálně o deset let mladší. A že on naopak vypadá - jako ostatně vždy, když si nechá narůst knír - tak o deset let starší. (Kdo by tipoval, že mu při natáčení ještě nebylo ani čtyřicet?) Normálně byste řekli, ať si ve filmu najde roli zasloužilého profesora s doktorátem, mudrce, otce některé z postav, jenže... sakra, on z té čtyřčlenné skupiny zvládá svou postavu nejshakespearovštěji a nejzábavněji. Ano, zábavný. Takový ten film je. Všichni se pohybově snaží napodobit cosi mezi Genem Kellym a Fredem Astairem (které mám velmi ráda), hlasově se pokouší přivést k životu Franka Sinatru (kterého miluji) a i přesto, že ve zpěvu i tanci sekají chyby, se já bavím, což pro komedii není zrovna špatné znamení. Nevím, jestli to byl záměr, ale sotva se ozvala hudba, měla jsem chuť prohlašovat, že tohle je ta nejgeniálnější a nejoriginálnější Shakespearovská adaptace všech dob. Nejgeniálnější není. Nejoriginálnější ale rozhodně. Dodatek 29. dubna 2010: Přikláním se k tradici začaté pravděpodobně Isherwoodem a i přes některé nedostatky dávám tomuto Branaghově počinu nejvyšší hodnocení. Ne snad proto, že by se jednalo o mistrovské dílo, Kenneth má při tanci blíže k ženami oblíbenému označení "cute" než k Fredu Astairovi, jenže... měsíc před závěrečnou středoškolskou zkouškou nemám chuť sledovat nové filmy a je to právě tento Shakespearovský muzikál, co mi téměř dennodenně dokáže jednou či dvěma hudebními scénkami zvednout náladu. Pokud se do maturity nezblázním, bude to jen díky Love's Labour's Lost. A pokud neodmaturuju, bude za to moct Love's Labour's Lost taky. Dodatek 24. července 2012: Po zhlédnutí nezkrácené adaptace této hry v divadle, musím říct, že plně chápu Branaghovu snahu vyhodit polovinu textu. Jen zpětně lituju, že si trochu lépe nevybral herecké obsazení a že si, ať už z finančního nebo časového hlediska, nemohl dovolit strávit více času přípravami. Ve světě, kde herci před natáčením muzikálu běžně docházejí měsíce na taneční a pěvecké lekce, je totiž fakt, že Ken svému obsazení daroval sotva tři týdny, zatracené poznat. Škoda. I přesto, že se jedná o mé guilty pleasure, totiž musím uznat, že potenciál tohohle filmu byl míle nad konečným výsledkem. Nápad prolnout Marnou lásky snahu s muzikálem odehrávajícím se před druhou světovou je totiž geniální. A ta šílená nadsázka, kterou dokonale přes roli Tmothyho Spalla vystihl bogu, mi neskutečně sedí. () (méně) (více)
Kenneth Branagh sebral méně známou divadelní komedii Williama Shakespeara, zasadil ji o několik stovek let později do meziválečné éry a narouboval do ní známé hity z hollywoodských muzikálů cca 30. let. A nebyla to pro mě až taková divočina (byť jedno taneční číslo s erotickým podtextem k ní vlastně nemělo daleko), jak to možná na základě tohoto popisu zní. Ale protože nejsem úplně milovníkem těch klasických muzikálů, na jejichž vlně se Marná lásky snaha hodně a často veze, a také mi příliš nevoní červená knihovna, níž některé scény tu postupně dost zavání, nemůžu říct, že by mě Branagh tímto počinem nějak výrazně nadchl, přestože jeho zde předváděné všeumělství na poli režie, herectví, zpěvu i tance uznávám. Úvodních 10 minut mě hudebně tanečně komickým divadélkem čtyř mladých mužů z knihovny potěšilo a bavilo hodně, ale těch zpívanek okořeněných o někdy šílené scénické nápady začalo být brzy na mě moc a až na výjimky jsem si více užil ty mluvené a situační komediálně laděné scény. Zamlouvala se mi vznešená britská angličtina, herecké projevy samotného Branagha i Richarda Clifforda a úplně nejvíc nápad s pravidelným zařazením černobílých filmových týdeníků 30. let, do jejichž archivních záběrů se nejednou vloudí i „naše“ filmové postavy. Což obzvlášť v závěru, během písně u nás známé jako „Vzpomínky mi zůstanou“, dodává s tíživým začátkem válečných časů na jisté působivosti. [65%] ()
Reklama