Marná lásky snaha

Sdílím Radyovy pocity, tohle zpracování se panu Branaghovi příliš nevyvedlo...charleston v jeho podání působí když nic víc, tak nevhodně, hodilo by se spíš říct, že hudební čísla jsou trapná až na půdu a vůbec celá hra je pojata jako dementní němá groteska s tanci a zpěvy. Z čehož plyne i imbecilní vysmátost a plochost princátka navarského, o jeho wingmanovi Steweym ani nemluvě. A radši už vůbec nemluvím o tom jak sám velký Branagh vypadá, an tváříce se jako dvacetiletý mladík. A abych nezapomněl - i Aliciu Silverstone už dostihl zub času;) Prostě provar jinak skvělého (nejen) zpracovávatele Shakespearea. (12.09.2005)

Kenneth Branagh sebral méně známou divadelní komedii Williama Shakespeara, zasadil ji o několik stovek let později do meziválečné éry a narouboval do ní známé hity z hollywoodských muzikálů cca 30. let. A nebyla to pro mě až taková divočina (byť jedno taneční číslo s erotickým podtextem k ní vlastně nemělo daleko), jak to možná na základě tohoto popisu zní. Ale protože nejsem úplně milovníkem těch klasických muzikálů, na jejichž vlně se Marná lásky snaha hodně a často veze, a také mi příliš nevoní červená knihovna, níž některé scény tu postupně dost zavání, nemůžu říct, že by mě Branagh tímto počinem nějak výrazně nadchl, přestože jeho zde předváděné všeumělství na poli režie, herectví, zpěvu i tance uznávám. Úvodních 10 minut mě hudebně tanečně komickým divadélkem čtyř mladých mužů z knihovny potěšilo a bavilo hodně, ale těch zpívanek okořeněných o někdy šílené scénické nápady začalo být brzy na mě moc a až na výjimky jsem si více užil ty mluvené a situační komediálně laděné scény. Zamlouvala se mi vznešená britská angličtina, herecké projevy samotného Branagha i Richarda Clifforda a úplně nejvíc nápad s pravidelným zařazením černobílých filmových týdeníků 30. let, do jejichž archivních záběrů se nejednou vloudí i „naše“ filmové postavy. Což obzvlášť v závěru, během písně u nás známé jako „Vzpomínky mi zůstanou“, dodává s tíživým začátkem válečných časů na jisté působivosti. [65%] (10.11.2023)

Spíše mi to připadalo jako marná snaha o originalitu, která je dotažená ale do takového extrému, až to bolí. Muzikálová čísla sedí k Shakespearovi (s originálními dialogy!) asi tak jako slonovi boty velikosti 36, Kenneth Branagh sice vypadá dobře, ale univerzitního studenta mu ani přes jeho herecké mistrovství v jeho čtyřiceti nikdo nemůže uvěřit (a navíc opravdu není dobrý tanečník) a zasazení do druhé světové války spolu s mizernými kulisami a divadelní stylizací taky nebyli nejšťastnější. Jednoduše - i mistr tesař se někdy utne a ani všudypřítomná nadsázka nedokázala z této adaptace udělat zajímavý a zábavný film. Originalitu mu nikdo upřít nemůže, ale to je asi tak všechno, co přináší. (22.07.2011)

Náhodou tuhle hru jsem viděl z divadla tolikrát, že bych mohl snad i zaskakovat podle potřeby. Je to od Brannagh až příliš muzikál, taky zkrácený, jenomže režisér - i toho divadla- musí oslovit dnešního diváka, takže to je v pořádku. Je to ale nevyzrálý. Nedá se vžít do postavy za pár týdnů. Polovinu herců by se dalo klidně vyměnit. A když pak z tak rozsáhlého díla někdo dělá film fofrem, tak jasně že dopadne jen napůl. Ale to se ví už předem. Takže kritika na adresu Kennethe, nepotřebuji nutně všechno od Shakespeare vidět, klidně si dej čajíček, stačí mi méně, ale to kvalitně. 2,5/5 (28.05.2014)

Nebudu se nijak tajit tím, že toto vesměs zatracované, pop-kulturní převyprávění literární klasiky, mě doslova nadchlo. Kenneth Branagh prokázal pro toto vyprávění neobyčejný cit, když se mu podařilo velmi umě (doslova) tančit na hranici mezi originálním uměním a prachsprostým kýčem, která sice není tak tenká jako u Moulin Rouge!, ale to už je jsem v trochu jiné lize. Veršované dialogy (poklona před českým dabingem), unikátní pěvecká a dechberoucí taneční čísla, jsou hlavními pilíři Branaghova úspěchu, na který je náležitě hrdý a z jeho filmařiny lze kromě radosti z práce cítit i obdiv k Shakespearovu dílu, což nejvíce dokazuje v humorných scénách, kterých je nejenom že nespočet, ale všechny jsou „na úrovni“. Moje jediná výtka tak snad bude směřovat jenom k občasné strnulosti některých scén což bohužel v devadesáti minutové stopáži dokáže nepříjemně vyniknout a působit pak velmi rušivě. Naštěstí toho není moc, abych díky tomu musel slevovat z nejvyššího hodnocení. (21.07.2005)