Gepard

Italské dějiny samy o sobě jsou pro mne španělskou vesnicí, natož pak historie Sicílie. Takže jsem si před chvílí googlil, kdo to vlastně byl ten Garibaldi, a o co jim v tom filmu šlo. Vzhledem k množství dialogů na politická témata se sotva kdy dopracuji k tomu, aby se mi ten film opravdu líbil. Výborný je ovšem Burt Lancaster, kterému bych i věřil, že je rodilý Sicilan. Vizuálně zaujmou zejména kostýmy a krásná Claudia Cardinale (které je ve filmu ovšem relativně málo). (05.06.2013)

My jsme byli lvi a gepardi. Po nás přijdou jen vlci a hyeny. Další film ze sbírky Vrcholná díla mistrů filmového plátna (tu sbírku jsem si vymyslel, ale myslím si, že je to přesné). Zmar a úpadek aristokracie na plné čáře, konec starých časů, začátek nového věku. Kníže Salina je ztělesněním strarosvětské aritstokracie, hrdý, neústupný a tvrdohlavý muž, kterému záleží především na rodině a chce dožít ve starých časech po boku své hysterické ženy a svých sedmi potomků. Toncredi je obraz nadcházející společnosti, mladické dravosti, je cílevědomý, ctižádostivý a za svými cíly jde přes mrtvoly. Pod vlajkou Garibaldinců, sjednocené Itálie a vzniknuvší republiky neche parazitovat, ale chce si urvat dost místa pod sluncem. Luchino Visconti se nesnaží ukázat v žádném případě souboj Saliny a Toncrediho. Zobrazuje konec starých šlechtických ideálů a nástup nové doby, doby dravosti s nalomenou morálkou. (11.11.2006)

Viscontiho Gepard je úskočný, a skoro jistě vás dostane. Těžko rozhodnout, je-li to film o povrchnosti, aroganci a marnotratnosti moci, která vládne světem, anebo film pouze tak arogantní a povrchní. Tak či tak se mu díky té absolutní plytkosti a bezútěšnosti daří beze zbytku zpředmětnit pravé příčiny zoufalství izolovaných ušlechtilých srdcí a myslí stejně jako amorfní utrpení neprivilegovaných, příčiny toho, proč se tento svět právem nazývá slzavým údolím - skrze všechny a všechno, co se nevejde do objektivu ani do vágních glos, skrze všechno to oslyšení hloubky, nedoléhání bídy, strádání a zmarňovaných nadějí na svět spravedlivější pro všechny. Nikdy to nebyla otázka volby mezi královstvím a republikou, zaručená moc nad druhými korumpuje vždy. *~ (29.06.2020)

"Konec starých dobrých časů..." Ale ještě než dojde k "předání," je třeba s řádnou pompou oslavit, původní stavy, a tak tedy. Vítejte na velkolepém a rozlehlém panství sicilské aristokratické smetánky. Vítr ovívá a čechrá závěsy komnat hrdosti, vznešenosti, urozenosti a lesku slavného rodu Salinů, kde lákavost dravého a ambiciózního mládí osciluje a zmocňuje se ducha moudra, tradic a řádu dob dávno minulých. Živoucí stylizace okázalosti a výpravnosti, okouzlující genius loci prozářený vábivou hudbou a oslnivostí kostýmů. Závěrečná plesová scéna, při které nejedno srdce zaplesá, jen pečetí onu gala noblesnost a očarování z polibků filmové poetiky. Gepardovi vévodí majestátní nestor rodu - kavalírský elegán Burt, líbivé fešáctví neodolatelného šarmu miláčka davů dívek a dam, Alaina a neméně tak odzbrojující uhrančivost osudové krásy Claudie Cardinale. Opus magnum oplývající estetickou blažeností vizuálního labužnictví. (29.04.2013)

Jedna společenská vrstva končí a nahrazuje ji jiná. Gepard je pokusem o zachycení pocitů zmaru, pomíjivosti, zbytečnosti... a docela se mu to daří. Problém je, koukat na to tři a půl hodiny. To je vážně neúnosné. Všichni tu říkají, jak Visconti maluje kamerou, ale to je prostě tak nějak to poslední, co od filmu žádám. Pro mě je důležitá zajímavost námětu, zpracování, dobrý scénář, nějaká výpovědní hodnota. Gepard se vleče dlouho, líně, pořád se tam nic neděje - příkladem budiž asi čtyřicetiminutová scéna z bálu, kde se neděje vážně nic jiného, než že tam dámy v krásných robách a pánové ve slušivých oblecích tančí. Nebaví mě na to koukat, ať si Luchino maluje jak chce. Od filmu vyžaduju, aby když klapka zakřičí "Akce!", tak aby tam nějaká akce proběhla.. (16.05.2008)