Pasáček z doliny

Silný baladický príbeh prostredím a dobou pripomínajúci Stíny horkého léta, je charakteristický kontrapunktom medzi poetickou atmosférou dedových rozprávok a surovou realitou útlaku a využívania bezmocných. Precízne vykresľovaný osud malého pastierika mi trochu kalila malá zrozumiteľnosť jeho prejavu, ktorej príčinou nebolo nárečie, ale možno zvukári, prípadne artikulačné nedostatky malého, inak skvelého, herca. (17.06.2020)

"Já sú pastýř, musím pást..." Pro toho, kdo má jméno režiséra Františka Vláčila spojené jenom s ponurou historickou Markétou Lazarovou a Údolím včel, může být překvapení, jak melancholicky podaný obraz uměl Vláčil vytvořit v tak drsném tématu poválečných let a banderovců. Místy až pohádková poezie (dva banderovci v představách jako král skřítků se svým písařem) očima malého kluka v zdánlivě poklidné vesničce postupně vytváří napětí a kontrast směrem k drsnému vyvrcholení. Nicméně závěrečná písnička v podání Karla Černocha za doprovodu houslí a cimbálu jasně podtrhuje cíl poetického vyznění celého snímku. Celkový snímek, v řadě scén odehraný v moravském nářečí, mi svou atmosférou a skrytým kouzlem dětské nevinnosti padl do noty. Role vesnického dědečka nabídla Josefu Kemrovi spíše další z jeho typicky lidových postav (Na samotě u lesa, Vinobraní), naopak v netypické roli překvapil Jiří Schmitzer. 85% (Filmová výzva 2018 - Karlas) (17.08.2018)

"Já sú pastýř, musím pást..." Roztomilý venkovský klučina věřící na skřítky na jedné straně, drsná realita života v poválečné době s Banderovci v zádech na straně druhé. Tuhle vcelku kontrastní mozaiku sestavil mistr Vláčil vcelku zajímavě. Kouzlo tohoto melancholicky laděného snímku tkví v první řadě ve zcela spontánním Vlastimilu Drbalovi v hlavní dětské roli. Onu posmutnělou poetiku podtrhuje kamera Františka Uldricha, která dokáže někdy doslova kouzlit (viz zejména záběr s odrazem na vodní hladině při dialogu pasáčka s jeho maminkou u potoku) či upoutat detailem. Pěkná je i závěrečná písnička v podání Karla Černocha za doprovodu houslí a cimbálu, jejíž ráz koresponduje s charakterem celého filmu (plného moravského nářečí). Některé postavy nejsou zrovna moc sympatické. Zatímco u starosty Ilji Prachaře to moc nevadí, u maminky pasáčka v podání Libuše Geprtové je to už trošku na pováženou. Ta její role je taková nejednoznačná. Chápu, že má o to více asi vyznít charakter pasáčkova dědečka, ovšem Josef Kemr zde působí přeci jen spíš nepřekvapivým dojmem (trošku jako jiný jeho děda v Na samotě u lesa). (08.12.2020)

VLáčil - Křižan - Fuks. Ani doba, která natáčení československých filmů nepřála, navíc ještě z poválečného období, téhle trojici nezabránila natočil skvostné dílo. Film nadčasový, přesně historicky i místně zakotvený, herecky od dětské role až po drsné sedláky a stařečka Josefa Kemra perfektně zvládnutý. V každém okamžiku je vyprávění dojímavé, humorné i napínavé, aniž člověk tuší, kudy povede dál a zejména, kde skončí. (02.02.2013)

Tenhle příběh mě zasáhl na tom správném místě. Malého chlapce mi bylo opravdu líto. Každý s ním jednal jako s hadrem, ale na práci to jim byl dobrý. Ten malý prcek způsobil, že jsem si vzpomněla na Boženu Němcovou a její V Zámku a podzámčí, kde byl taky takový klučina, ke kterému nebyl život taky zrovna moc přívětivý. Před Libuší Geprtovou a Josefem Kemrem musím smeknout. (25.07.2010)