VOD (1)
Obsahy(1)
Patřil k nejmocnějším mužům komunistického aparátu až do večera 23. listopadu 1951, kdy si pro něj přišli. Ve vykonstruovaném politickém procesu se pak stal bezmocnou obětí teroru vlastní strany. Dramatický příběh vzestupu a pádu v dokumentárním portrétu M. Vadase... Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků. Hlavní dějovou linií je příběh Rudolfa Slánského, člověka oddaného komunistickému hnutí, straně, i přes únos jeho dcery v Moskvě v průběhu války, jenž se nikdy nevysvětlil. Slánský byl a zůstal obdivovatelem a přítelem Sovětského svazu, komunistických myšlenek a komunistické strany. Zapsal se do dějin jako podporovatel československé pomoci vznikajícímu státu Izrael, jako důsledný organizátor KSČ a nemilosrdný likvidátor opozice v Československu po roce 1945 a 1948. Spolu s Klementem Gottwaldem pozvali do Československa sovětské poradce, kterým dodali neformální autoritu až do té míry, že to byli oni, kteří určovali vývoj politických procesů, jež inscenovali. Rudolf Slánský, nejmocnější muž KSČ, se nakonec sám stal jejich obětí. (Česká televize)
(více)Recenze (35)
Humanistická ideologie - původní aspirace moderního komunismu - se rozplynula v kalu stalinismu a zločinnosti. Pořad vyčerpal prakticky všechno, co se k tomu dá říci. V r. 1955 byl arcivrahu Stalinovi na Letenské pláni odhalen pomník. Rok poté, kdy svůj historický projev pronesl Chruščov. Tragédie KSČ se tím dovršila. Na zločinnost ovšem komunisté nemají monopol. Je dobré o tom vědět v Evropě často totalitně se chovající imigrace přicházející ze Středomoří. ()
Konecne se objevil nejaky dokument, ktery rozebira s mnoha zajimavymi detaily tento znamy politicky pripad, v nemz pravoverny Stalinista Gottwald zlikvidovat jeste vetsiho Stalinistu Stranskeho. Pobavila me jeho prezdivka Cistic podle jeho slov, ze nepratele odevsad vymete a vycisti. Na dokument velka stopaz mi nevadila. Dokument je ke shlednuti v archivu Ceske televize. ()
Žiaľ, mimo nových audiovizuálnych záznamov nič nové. Nesúhlasím s dokumentaristom Martinom Šmokom že R. Slánsky nebol sionista. Vylučuje to už samotný dokumentárny film ktorý pri fotografii Slánskeho (21ročný) a Reicina títo navštevujú sionistický skautský oddiel Techelet Lavan. Čistky vo východnom bloku začali s Rajkom v Maďarsku.Tomu to našili ako titoistický zradca a špión a 15.10.1949 bol popravený. Prvá izrael.-arabská vojna 05/1947-07/1949 skončila víťazstvom Izraela, USA a ZSSR uznali štát Izrael. Ale socializmu a komunistická ideológia sa v Zasnúbenej zemi nechytili. Tak Stalin použil osvečenú metódu pomsty, likvidácie vnútorného nepriateľa a zároveň nahnať všetkým vodcom satelitov strach. V ČSR začal pohon na sionistov a popravde zámienok bolo dosť. Obrovské dodávky zbraní do Izraela, výcvik izraelských vojakov na území ČSR, masové transporty (cca 200.000) židov z Polska a ČSR cez Slovensko do Rakúska. Diplomaticky napr. let stíhačiak zo Žatca cez Juhosláviu do Izraela poskytol Clementis (manželka židovka). A tomu Stalin nezabudol na jeho nesúhlas s rozdelením Poľska (Molotov – Ribbentrop). V tom čase Stalin už nezaháľal ani v ZSSR a rozbehol antisemitskú kampaň tzv.aféra Biele plášte na základe udania doktorkv Lidii Timashukovej. Židovská autonómna oblasť Birobidžan čakala nových vysídlencov. Stalin však medzitým zomrel a akcia išla do stratena. Ale k procesu: 11 obvinených dostali mašlu, Vavro Hajdu, Eugen Löbl a Arthur London „len“ doživotie. Z archívnych záberov vidno že Slánsky bol na pokraji zrútenia. Vo filme Costa-Gavrasa z roku 1970 Doznání je scéna, ako sa celá súdna sieň smeje pri žartíku jedného z obvinených. Tak to asi ťažko. Zaujímavý je prípad Londona (autora predlohy filmu), ktorého manželka bola švagrina lídra Komunistické strany Francúzska Raymonda Guyota a ako inak silne lobovala. Vtedy pri silnej pozícii KS Francúzska ani Stalin nemohol Londona vešať. Dostal sa na liečenie do Švajčiarska a dožil si to nakoniec v Paríži. A na záver dalo sa aj inak-vydržať. Husák prežil beštiálne mučenie, vrátil sa bez zubov, naučené výpovede v priamom prenose sa ŠtB nedočkala a nikdy sa nepriznal. Ale to je iná kapitola dejín. ()
Mrazilo mě ze síly těch historických záběrů, ale režie dokumentu jim podle mě dělala medvědí službu. Bylo použito mnoho grafických efektů - greenscreeny s leteckými záběry za mluvícími hlavami, šipečky s popisy toho kdo bydlel v jaké vile, podivná fotomontáž obecního rozhlasu na různé dobové fotografie (huh?) nebo náhodně poletující stránky novin - a všechny byly pro mě rušivé nebo působily tak nějak poloprofesionálně, jako když někdo zkouší různé featury nového střihacího programu. Autor filmu se tam na chvíli sám ukázal, aby něco řekl, a působí jako milý pán, tak se mi ho tu nechce nějak shazovat, ale esteticky kvalitní dokument to podle mě teda není. Jakkoli je to záslužné téma. ()
,,Mám co jsem si zasloužil'' --- Proces se Slánským mne zajímal už dříve. Je krásným důkazem jak revoluce požírá své děti a naprosto ukázkovým příkladem v takovém našem lokálním měřítku co se dělo v Rusku za Stalina. Tam někteří neměli navíc ani ten zinsceovaný proces. Buď prostě těsně před svítáním zmizeli z domovů někam na Sibiř, nebo byli od výslechu odvedeni rovnou do sklepní místnůstky se žlábkem v podlaze a kohoutkem s hadicí na zdi. Já navíc četl knihu Hedy Margoliové - Kovályové - Na vlastní kůži. Nádherně tam popisuje tu upřímnou radost z poválečného budování i postupně se rozlézající stranický teror a strach. Její muž a zazní to i v dokumentu byl z těch, kteří byli opravdu obětováni a jeho jediným hříchem pokud se to tak dá říci bylo to, že byl v komunistické vládě. Což je ale logické, protože byl odborníkem na mezinárodní obchod. Tudíž jednak chtěl jistě vlasti prospět v poválečných časech svými znalostmi a pak o něj zcela jistě velmi stála sama strana. Kdo ví co v těch časech dělo, co se dělo zatčeným, plně na něj dolehne ta hnusná doba temna kultu osobností Stalina a Gottwalda. Když tak člověk kouká na Slánského, kterému asi muselo být jasné kam to všechno spěje, málem by ho bylo jednomu i líto. Ale to je ta chyba. A dobře, že to v závěru dokumentu zaznělo. On si takový konec zasloužil. Líto by mělo nám všem bt těm, kteří tam stáli obviněni nespravedlivě... Vojáků, letců, kněžích, sedláků, inteligence... Zkrátka všech kterých se komunisté báli, nebo které komunisté chtěli okrást a odstranit. Slánský byl jedním ze strůjců této nespravedlnosti. Stranické číslo 2, z hlediska vládnutí fakticky číslo 1. Jistě i on viděl rozsudky smrtí, žádosti o milost... jistě i on věděl, že dotyční nic neprovedli. Dalo by se to tedy nazvat božími mlýny ten jeho proces nebýt těch několika nevinných, které to semlelo s ním a pochopitelně i jejich rodin. Co mne hodně zaujalo byly výpovědi Josefy Slánské natáčené v roce 1993. Když člověk kouká na proces, je mu zle. Ne kvůli Slánskému, ale protože kouká na lidi od soudu, kteří vědí jak vše je a přesto se spravedlností v hubě sami odříkávají své řeči v tomto tyjátru. Co si asi říkali? Měli strach? Plnili povinnost vůči straně, která to nakázala? Naprosto, naprosto odporná doba. Dávám za 5 posledních větrníků. * * * * * ()
Galerie (15)
Photo © Česká televize
Reklama