Kouř

Jakožto někdo, kdo si Kouř již po léta pouští každý týden, nedokážu skrýt nadšení z čerstvého remasteru, ve kterém se odhaluje mnoho nejen dalších detailů v již tak komplikovaní mizanscéně, ale i nové příběhové plány. Kouř je v současné době až vyčerpávající sledovat tím, kolik se toho v každé scéně děje a na kolika úrovních (a ještě je to po celou dobu k posrání vtipný). Doufám, že se po zaslouženém znovuuvedení podívá Kouř konečně do světa, protože aplikace této svébytné alegorie s neopakovatelným geniem loci na zahraniční publikum, by mohla být dost zábavná. (15.07.2020)

Kdosi někde označoval Kouř jako rytmikál, myslím, že tenhle terminus technikus je přesný. Poetika Pražské pětky (POZOR, nezaměňovat pouze za Divadlo Sklep, jak to tu dělá většina uživatelů a uživatelek čsfd, Sklep byl pouze jedním z členů tohoto volného generačního uskupení a na Kouři se podílel spíše méně než více...) je tu vystižena skloubením recitačního umění (Recitační skupiny Vpřed), charakteristickým pro onu dobu, experimentálním výrazovým tancem (Baletní jednotka Křeč) a příznakových přehnaně patetických výrazových prostředků v dramatické tvorbě (Divadlo Sklep, Divadlo Vrata). V Kouři ovšem rytmický přednes hraničící s muzikálovými čísly dotáhli do skutečné dokonalosti a tenhle osobitý experiment až podivuhodně funguje. Nelze zapomínat, že základním prostředkem poetiky Pražské pětky byla hyperbola a v jejím rastru je vystavěn i Kouř. Když ji pak akceptujeme jako nutnou reakci na ,,umělecký" standard oné doby, můžeme lehce v Kouři spatřit skoro věrný rozměr zakonzervované reality 80. let. Chápejme metaforu továrny jako socialistického Československa, kde odstavili schopného Vaška do kotelny, jelikož vypracoval skvělý plán, jak danou polototalitní situaci změnit, a on nakonec z té kotelny v čele mírně masového hnutí vyjde a rázně dojde až na nejvyšší ředitelský post. Chápejme realitu továrny jako normalizační šeď 70. a 80. let, ve které se dalo buď schůzovat, chodit se ,,kulturně" vyžít na disko k Arnoštkovi, nebo hodně pít...a samozřejmě taky hodně a furt kouřit... Myslím, že Kouř je nedoceněným a polozapomenutým filmem reflektujícím skutečný stav věcí života v reálném socialismu. Takhle to tady tenkrát vypadalo. Bez nadsázky... Podobné filmy: Pražská pětka (05.01.2009)

Hele kotě, vo co ti de? Když vznikl tento film, bylo mi pět, tehdy bych byla asi řekla- proč tam pořád tak moc kouří? :-o Teď ocením hustě krutý a krutě hustý děj, herecký ansámbl (s povzdechem, že Jaroslav Dušek si v jiných rolích snad už ani neškrtne) a dodám- proč tam pořád tak moc kouří?! ;-) A propos, nejvíce se mi líbil Arnoštek... (25.08.2013)

"No, zbývaj akorát tři věci. Křížek, vězení, kotelna." Ať žije stylizace. Ať žije stylizace! Vymyťme realismus! Pryč s plačícími herečkami prociťujícími roli srdičkem! Eva Holubová prezidentem! Dosaďme říznou ironii! Poddejme se chlípnému sarkasmu! Necouvněmě před ničím, co vzbuzuje odpor v očích mladých panenek nenavyklých rozmlouvat s uměním! Co s uměním, i se zdí polepenou plakáty se dá rozmlouvat, a jak! Víc zdí, víc kouře! (11.11.2009)

Kouř hodně přesně ukazuje, jak vypadal socialismus v době, kdy už sice nebyl tak nebezpečný, ale o to víc byl nablblý. V postatě tuhle složku vystihnul už Marigold. Jinak sklepácký humor a písničky jsou skutečně fajnový. Tyhle dvě (tři) složky dávají dohromady jeden z nejlepších raně porevolučních filmů, který je navíc mimořádně vtipný. "Já tu nejsem sám, já si tu tak chlastám." (18.08.2007)