Beze strachu

Posttraumatický stresový syndrom a boj s ním. To je oč tu běží. Jeff Bridges přežije pád letadla a pak se ničeho nebojí. Nikdo si s ním neví rady. Tak se v tom tak plácá a potkává se s ostatními oběťmi, které přežili katastrofu. Silné momenty střídají slabší, místy schematické, místy naivní, ale často lidské. Bridges dobrý. Tahle se to tehdy točilo. V zásadě slušný film, 70% (13.03.2016)

Kedysi dávno na mňa tento film veľmi mocne zapôsobil a celé dlhé roky som si v pamäti uchovával tie neuveriteľne silné scény na rozhraní života a smrti, kedy Max provokuje, pochybuje, verí, zachraňuje a presviedča. Bol som hrozne zvedavý, ako budem BEZ STRACHU vnímať po takej dobe ( Bola to náhoda, že ho dávala televízia v deň výročia najväčšieho leteckého nešťastia v dejinách – zrážky 2 dopravných lietadiel na Tenerife 27. 3. 1977 s 583 obeťami ? ). ___ Podobne ako v iných Weirových filmoch silná ústredná postava, dohnaná k hereckému vrcholu, nezmenšuje hodnotu osudov ostatných hráčov, ktoré majú všeobecnú platnosť pre drvivú väčšinu ľudských bytostí popri hrdinovi, ktorý naopak stelesňuje nejakú nie najbežnejšiu ideu. Výsledný dojem bol slabší, hoci iba o kúsok, ale ten mimoriadne silný pocit transcendentna, neuchopiteľnej skutočnej podstaty života a niečoho skutočne hodnotného po jeho skončení neprestáva. (28.03.2013)

Hutné psychologické drama se pustilo do hloubkové psychologické analýzy posttraumatického stresu (samozřejmě včetně polemiky s Bohem a nutkání vlastního "mesiášství"), vzhledem k výborným hercům a Weirově režii však i přes zadumané tempo celkem uteklo. Bohužel vyrovnání v závěrečné půlhodině mě příliš nezasáhlo, naopak od podbarvení silného katarzního okamžiku odrhovačkou od U2 jsem jej vnímal už jako liturgickou estrádu. Nerozhodně mezi 3 a 4*. (19.03.2019)

Velice zajímavý snímek, který ale může někomu přijít zdlouhavý, protože nestojí ani tak na ději, jako spíš na hloubkovém zachycení pocitů přeživších letecké katastrofy. Posttraumatická porucha může mít totiž na základě charakterů postav nejrůznější podoby a podle toho je také je nutné volit metody k jejímu překonání. A jako všechno i traumata vyžadují čas, který zaceluje rány. Ještě bych chtěla zmínit geniální hudbu a závěr, který byl opravdu silný a skvěle zpracovaný. 80 % (12.03.2015)

Že já blbec uvěřil že by mě Peter Weir mohl zklamat. Sice to nějaký čas z mého pohledu rozhodně nevypadalo na nějakou grandiózní podívanou, ale dechberoucí závěr dává hodně nekompromisně najevo, že si divák tenhle film zcela jistě zapamatuje. Jeff Bridges předvádí jen to na co jsme u něj zvyklí, takže extratřídu. Milovníkům silných konců určitě doporučuju. 75% PS: Škoda přestřelené stopáže, nůžky by některým scénám rozhodně neškodily. (23.06.2014)