Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováKamera:
Vlastimil Hamerník, Martin Kubala, Ivan Vojnár, Stano Slušný, Jan Šuster, Hynek Ciboch (více)Obsahy(1)
Sledujeme třicet let ze života ženy, kterou si v roce 1989 režisérka Helena Třeštíková vybrala ve zdravotnické škole v Praze do svého časosběrného dokumentu Sestřičky. Optimistická a aktivní Karolína se nikdy nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně... Karolína je jako studentka dost divoká. Miluje rock a škola jí nebaví. Začne si s drogami, ocitne se v protidrogové léčebně a přeruší studium. Ale své závislosti se zbaví, do školy se vrátí a maturuje o rok později. Hned po maturitě se Karolína rozhodne, že zdravotnictví není její parketa, a stane se asistentkou v realitní kanceláři. Je výmluvná a empatická, a tak se jí daří. Méně se jí ovšem vede v partnerských vztazích. Po rozchodu s kolegou z realitky se musí na čas vzdát podnikání v oboru a prodává v obchodě s bytovými doplňky. Po čase se do realitního podnikání vrátí. Opět je úspěšná. Zařídí si vlastní byt v centru a obklopí se psy a kočkami. Protože se touží odstěhovat z Prahy, s přítelem si koupí ruinu za městem a plánuje její rekonstrukci. Snaží se otěhotnět, ale dozví se, že je neplodná. Vrhne se na opravy venkovského domu. Když spadne střecha a přítel zmizí, Karolína je na všechno sama. Po krátkém vztahu nečekaně otěhotní, přítele však opouští. Narodí se jí dcerka. Svobodná matka s ruinou na krku se nevzdává a horečně a nadšeně buduje dál. Mezi řemeslníky pracujícími na domě se objeví truhlář Pavel a Karolína nachází muže svých snů. Společně definitivně opouštějí Prahu a stěhují se do částečně opraveného domu. Přestože lékaři tvrdili, že další otěhotnění je nepravděpodobné, Karolíně se narodí ještě jedna dcera a nakonec i Pavlův vytoužený syn. Do domácnosti přibývají další psi a kočky, dům se stále dodělává. Pavel a Karolína se berou. Karolína je příklad optimistické a aktivní ženy, která se nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Česká královna časosběru je zpátky, tentokrát s osudy Sestřiček po 30-ti letech. Čím Třeštíková znovu vítězí, to je opravdu nebývale šťastná ruka při prvotním výběru kandidátů pro náhled do jejich světa. Má talent zvolit lidi zdánlivě typově všední, kteří ale obvykle překvapí, a jejich obyčejný reálný život diváka zasáhne. Karolína je prototyp nezdolné optimistky, kterou ani nejrůznější překážky nezlomí, a ona stále pokračuje s úsměvem na rtech. Dlouhá etapa její cesty, kterou sledujeme, je nakonec snad opravdu korunována happyendem. Nebudu proto zbytečně rýpat, některé úseky příliš rychle skáčou, některé by naopak šlo vynechat, ale to tentokrát není pro celkové vyznění podstatné. Nechci ani vyčítat technickou stránku, která by jistě snesla vylepšení, a půjdu do vyššího hodnocení. ()
Karolína je hustá.....naučila se brát věci, jak přicházejí a poprat se s nimi. Rozhodla se nevzdávat....její energie a odhodlání k tomu všemu v životě je skoro k neuvěření....a možná právě proto, se jí daří........i proto jí přeju, aby se jim, celé její lidské a zvířecí rodině, dařilo i nadále (a třeba se dočkáme nějakého pokračování po dalších 30ti letech) :)...85% ()
Vůbec bych si nedovolila Karolínu nějak soudit, je naprosto evidentní, že povětšinou nebyla zcela upřímná. Zajímalo mě ale velice, jak to s ní dopadne. Je to pro mě mnohem napínavější dokument, než Ester (2021). Karolína je bezpochyby velmi umíněná žena, temperamentní, velmi sympatická, dokážu si představit s ní prosedět několik hodin v hospodě nebo u kávy. Spousty slov, které ve filmu řekla - nevěřila jsem jí. Měla jsem pocit, že jsou to pouze pózy. Nevybrala si zrovna jednoduchou cestu a jsem si jistá, že si toho byla vědoma - nikdy to ale nepřiznala, ač možná mezi řádky. Strašně jsem jí ale přála, aby to všechno zvládla, aby našla to štěstí, po kterém tolik toužila. A dokázala to. Takové dokumenty jsou přes to velmi důležité. Mám raději Reného, ne proto, že je to silný příběh, ale proto, že způsob uvažování toho charakteru je tam v mnohem ryzejší podobě. Občas mi přišlo, že je Karolína do čehosi tlačená - to mi na dokumentu vadilo. Nepřipadalo mi, že plyne z její přirozenosti, v tomhle byl dokument "Ester" autentičtější. Myslím, že to mělo pojednávat primárně o průměrném člověku dnešní doby, o soukromém světě kohosi, kdo dýchá, má touhy, sny, miluje své děti, svého muže, má rád zvířata a přírodu - místo toho to byl dokument plný: Ale vždyť já to zvládnu, vždycky to zvládnu. Jsme lidé a prostě občas selháváme - ač to možná myslela vážně, já jí to nevěřila. ()
Obdivuhodná mařka, která sází asi na jediný fungující životní koncept: z ničeho se neposrat, žít dneškem a uchovávat si optimistický přístup ke světu. Inspirující. Co se týká filmařské stránky, klasický a autorkou stále opakovaný přístup snímání časových skoků v životě sledované osoby. Rutina, od které se ale nedá odtrhnout. ()
Opravdu inspirativní žena, která neměla v životě štěstí na základní životní dispozice, které jiní berou za samozřejmost, které nabudeme přirozeným dospíváním, a které jsou očekávané společností. Vztahy, manželství, rodina - a s tím ruku v ruce opora, finanční a psychická pomoct ne-li jistota však nejsou samozřejmostí. Jde tak o jeden z mála šťastných konců životních osudů. K tomu její síla díky optimismu, který má v povaze - to je do života neskutečné štěstí. Zprvu sama na ruinu, hypotéky a dítě. Dnes žije v domě snů, u tepla rodinného krbu, v kompletní rodině. Kéžby měl každý, kdo trpí samotou takové štěstí. ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Reklama