Ester

1774. hodnocený film: Práce paní Třeštíkové a její přínos na poli časosběrných snímků pro českou kinematografii je nezpochybnitelný. Na základě její práce si může každý jedinec uvědomit svou jedinečnost, tedy, že ze sebeobyčejnějšího člověka může být výjimečná osobnost, jejíž osud je hoden dokumentu. Jedná se skutečně o mravenčí práci, kdy je v kontaktu se spoustou lidí a sleduje jejich životy. Není to na denní bázi, ale ta posloupnost je tam zachována a návaznost také. Co mě na tomto dokumentu zklamalo bylo to, že nedošlo téměř vůbec k napojení příběhové linky na život Otty Ornesta. Vím, věnoval se tomu již jiný dokument o Ester Janečkové, ale už je to nějakou dobu. Na druhou stranu, nevíme, jestli tak bylo učiněno na přání samotné paní Ester nebo její rodiny a také, tohle nebyl dokument o jejím otci a matce, která byla signatářkou Charty 77,ale o Ester Janečkové. 4* si dokument jistě zaslouží. Zase skvělá práce, paní Třeštíková. 4* (12.01.2021)

Větší část dokumentu tvoří příběh manželství a mateřství hrdinky, kde Ester Janečková mluví odvážně otevřeně o úskalích dlouholetého manželství. Jako fanouška Etud mě tento kousek lehce nudil, protože místo typického časosběru ohromujícího vývojem života se etapa mládí se vezme rychlým tempem, pak se vezme na vědomí angažmá v Poště pro tebe (snímek ho nějak do hloubky neprobírá), a pak už je to jen o manželství a rodičovství + zmínka o její podpoře LGBT inspirované tragédií v rodině. Asi by to fungovalo líp jako čistý portrét dospělé Ester. (19.01.2021)

Narodila se v pražské židovské rodině jako nemanželské dítě Marie Rút Křížkové a Oty Ornesta, staršího bratra Jiřího Ortena. Matka byla původně členka KSČ, která v r. 68 vsadila na špatného koně a byla vyloučena. Nezrušila členství sama, tak se z ní stala tzv. dizidentka. Z 215 chartistů bylo 157 býv. členů KSČ, stejně jako 5 příslušníků Stb, kteří byli propuštěni po r. 70 (alespoň tak tvrdí jiné zdroje). Její matka podepsala Chartu 77, když Ester byly čtyři roky, dokonce byla mluvčí, komáři ji nechali studovat i odmaturovat. Za komančů jí prý dobře nebylo ta to na Kavkách jí je móóc dobře, kde brání zuby nehty svobodu slova a plularitu názorů, jo takhle protekční děvenka (havloidka), která se tváří jako anděl a mílius (viz podoba zemřelé Táničce Fischerové), tak ve skutečnosti rozhoduje viz Vánoční koncerty, kdo na nich bude nebo nebude účinkovat! Předminulý rok si takhle dupla, že nebude v kostele zpívat Nohavica! Je to ve skutečnosti havloidní zm*tek, protekční a uměle vytvořená rádoby selebřitka přisátá na cecík České televize. Vyvolení sobě! (13.01.2021)

Problém většiny dokumentů od Třeštíkové je ten, že jsou všechny prakticky na jedno brdo. A tak jediným měřítkem kvality je vlastně osud a příběh ústřední postavy. Ester Janečková má rozhodně co říct a především druhá polovina jejího příběhu je hodně silná. Nicméně právě ta první polovina je docela nudná a celý koncept nepřekvapivý. Proto průměrné tři hvězdy. (23.03.2023)

Každý dokument je jistou interpretací reality, to učí už na FAMU. Je rozdíl, jestli dáte při písemce kameru z pohledu učitele, nebo když ji dáte dozadu, a ostatně už před samou kamerou se vám nikdo nechová přirozeně. Takže - při neznalosti všech dalších okolností -, jde těžko soudit. Chtěl bych vědět víc o její rodině, chtěl bych ji vidět v rodinném kruhu, při zábavě... opila se vůbec někdy a vyváděla? Trochu mne iritovalo, že z Ester dělá dokument skoro svatou ženou, jako by ona sama nikdy nic neprovedla, nikoho nezranila (což by chtělo i výpovědi lidí kolem ní) slovem či činem, v podstatě nijak nehřešila. Stejně mi přišlo divné, že svatbu měli v kostele, ale děti pokřtít nenechali a o víře se dál vůbec, ale vůbec nemluvilo. A jak zde píše v komentáři jiný uživatel - sbinda - v určité chvíli se z dokumentu stala Třináctá komnata. Btw, manžel je prý plachý, ale přece jen mohl ze sebe pár slov na svou obhajobu vydolovat. ... Každopádně se mi potvrdilo, že tyhle časosběrné dokumenty jsou vylhanost sama. Kdyby někdo točil mne, tak co se pak objeví v telce - jak jsem chodil do školy, jak jsem někde makal, jak jsem se oženil, měl děti... To je jistě hodně podstatné, ale o mně jako člověku to zas tak moc nevypovídá - o tom, co mám rád, co mi dělá radost, jaké mám vnitřní smutky a životní prohry, z jakých důvodů mne někdy přepadne splín apod. Vnější obraz o vnitřní duši člověka zas tak moc neřekne. (12.01.2021)