Režie:
Orson WellesHudba:
Heinz RoemheldHrají:
Rita Hayworth, Orson Welles, Everett Sloane, Glenn Anders, Ted de Corsia, Erskine Sanford, Errol Flynn, Richard Wilson, Arthur Tovey, Jessie Arnold (více)Obsahy(1)
Michael O'Hara (Orson Welles) se proti svému přesvědčení nechává najmout na loď jako člen posádky na jachtě Arthura Bannistera (Everett Sloane), plující do San Franciska. Pluje s nimi i Grisby (Glenn Anders), Bannisterův právní partner. Bannister má manželku Rosaile (Rita Hayworth), o které se zdá, že má Michaela mnohem raději než svého manžela. Poté co zastaví v Sausalito, Michael přistoupí na Grisbyho šílený plán zkonstuovat falešnou vraždu sebe sama aby mohl nepozorovaně utéct. Michael za to chce 5000 dolarů, aby mohl utéct spolu s Rosaile. (Revolver)
(více)Videa (1)
Recenze (99)
Esteticky se jedná o famózní film a režisérská genialita Orsona Wellese má co říct i po více než šedesáti letech, nicméně si podobně jako velká část zdejších hodnotících myslím, že si pan režisér měl méně hrát a více se soustředit na důležitější součásti filmového celku, například zajímavější příběh, nebo větší napětí (byť slavná scéna v zrcadlovém bludišti si svoji pověst zasloužila právem), nemluvě o tom, že zdejší pojetí hlavní ženské postavy částečně kopíruje bezchybnou Pojistku smrti. Zatímco Občana Kanea nepovažuji "jen" za kinematografickou šablonu, ale za formálně výrazný celek, tento film je natolik schematický, že jediné, čím se můžeme kochat, je skutečně onen vizuál a překrásná Rita Hayworth - neboli hlavní dva důvody, proč dávám slabší čtyři hvězdy, naštěstí nijak neovlivňující moji přízeň k režiséru Wellesovi. ()
Samozřejmě to nejsou Skvělí Ambersonové ani skvělý Občan Kane, tohle je prostě Dáma ze Šanghaje. Centrální myšlenka (provnání rozběsněných a krvežíznivých žraloků se společnosti, kam se námořník O'Hara celkem zákonitě dostal) je dostatečně nosná na to, abychom se zbytečně neptali: kdo s kým, kdo proti komu, proč ten udělal tohle a onen něco jiného, protože i kdyby všechno bylo úplně jinak, konec by byl týž.. Sám námořník to hodnotí: "... nikdy jsem neviděl nic horšího… až dneska tenhle večírek." Nebo Jim Morrison: "No one here gets out alive - Nikdo z toho nevyvázne se zdravou kůží.” ()
Očividně nejde postavit film jen na Ritě a dobré režii, kdo by to byl řekl. Prostě to nefunguje - postavy ploché, scénář zajímavý až od poloviny a ani ta romance mi nepřijde funkční. Nejhorší na tom je, že díky některým krásným kompozicím a genialitě zrcadlové scény to ani člověk nemůže pořádně sestřelit. ()
Musím říct, že se mi to hodně líbilo. Už jenom to neuvěřitelně přirozené úvodní vplutí do příběhu - Michael se prochází sám parkem, všimne si kolem projíždět v kočáře Elsu, ihned se mu zalíbí, zastaví ji, nabídne ji cigaretu, ona mu řekne, že nekouří, ale stejně si ji od něj vezme, usměje se na něj a pokračuje v jízdě, aby vzápětí... I vše co následuje potom je tak skvěle dramaticky postavené, že se tím opět jen posílil - můj beztak již bezbřehý - obdiv k Wellesovi, s jak jistou rukou zde všechno vedl. Velmi mě bavilo i na něj koukat a přišel mi trochu jako taková starší lehce tlustší verze Mastroianniho. Hodně mě nadchla i Rita Hayworth - typově naprosto perfektní herečka pro roli femme fatale. No a finální sekvence v zrcadlovém bludišti je samozřejmě bezchybná, Welles byl prostě zvláštně dobrý, sám poznal, že je génius. Noirová libovka pro lidi, kteří dnes takové filmy ještě umí docenit. ()
Orson Welles potvrzuje, že i muži mají své dny (v tomhle případě měsíce), protože Dáma ze Šanghaje je od geinálního režiséra tím nejslabším (místy i nudným), a přesto že obsahuje hlavně na konci výborné a nápadité scény plus po celý film svůdnou Ritu Haywortovou, tak nedosahuje žádných světoborných výsledků ani na linii emoční nebo technické. Ona právě Rita svým "jiným" vzhledem film malinko pohřbívá plus topornost Orsona Wellesa (která byla možná záměrem), i když v mém případě to bylo jedno, pro mě zůstane neskonale nádhernou pořád i kdyby byla dohola! __ První polovina se nese v duchu romantickém a noirkovské vyustění bych ani nečekal, ale poslední půlhodina nabírá na atmosféře i na tempu a vyvrcholení v zrcadlovém sále je úžasnou ukázkou geniální filmařiny. ()
Galerie (84)
Zajímavosti (7)
- Truffaut označil snímku ako „najoriginálnejší americký film“. Zmienil sa tak až spätne pri recenzovaní snímky Líbej mě až k smrti v roku 1955 v Cahiers du Cinéma. (Biopler)
- Film vznikl z nouze a na oplátku, protože režisér Orson Welles režíroval výpravný divadelní muzikál a produkci došly peníze. Tvůrce pak zavolal šéfovi studia Columbia s žádostí o finanční výpomoc a slíbil, že bez dalších nároků pro sebe pak napíše a natočí další film. Tím filmem byla právě Dáma ze Šanghaje. (Terva)
- Inspiraci k příběhu vzal režisér Orson Welles z laciné knížky, kterou četla pokladní v divadle. (Terva)
Reklama