Kabinet doktora Caligariho

Perla německého expresionismu s chytlavou hudbou, stylovými ateliérovými pokřivenými kulisami, bizarně groteskními líčidly a kriminální zápletkou s hororovým podtextem. Jakožto horor má otevřený konec, nikdo vlastně nezvítězil, jen ono prozaické na závěr "vím, jak vás vyléčit". Herecké výkony jsou obstojné, ale právě mizanscéna tvoří z Kabinetu ono skvostné dílo. Vidět to na filmovém plátně (díky Projektu 100) byl obrovský zážitek a jak jsme odcházeli, byl přede mnou jeden stařík, které říkal nadšeně projekční: "Vynikající!". No nemohu jinak, než souhlasit. Subjektivní realita za objektivní, psychologická symbolika, mimonarativní poetika a stylistická expresivita. Kabinet Dr. Caligariho zkrátka rozjel vlnu dodnes tak populárního a obdivovaného žánru horor a to mu již dnes přes značně groteskní ráz nikdo nevezme. (04.03.2008)

Kabinet by mohl být šokem pro někoho, kdo si myslí, že se závěrečným twistem přišel až Shyamalan. Expresionistická stylizace úplně všeho se mi strašně líbí, ale geniální na ní je to, že není samoúčelná, ale vyplývá z podstaty příběhu. Jinak jen lituji toho, že jsem se zatím dostal pouze k padesátiminutové verzi, sestříhané pro video. A tenhle film vidět na plátně? Ach! (08.04.2007)

Mno, od takřka kultovní hororové klasiky, o níž jsem doposud jen četl a to převážně samou chválu, jsem čekal trošičku víc. Příběh je takový nic moc, místy až trošku chaotický, atmosféra místy je, místy není (jak jsem byl např. u Nosferatu místy posraný strachy, tady ani trochu) herci místy až dramaticky přehrávají... Na druhou stranu, Dr. Caligari, je docela ďábelskej psychouš, škoda, že to je němý film, rád bych slyšel jeho ulítlej smích. Proč teda 4*? Za to provedení. Parádní dekorace s opravdu zběsilými úhly, Cézar vypadá taky dobře. Mám slabost pro černobílé snímky. A zase tak špatné, jak by se z mého příspěvku mohlo zdát, to zase úplně není, možná jsem jen zbytečně očekával další Nosferatu..... (04.07.2009)

Wieneho mysteriózne pojatý Kabinet doktora Caligariho ma bavil viac, než Murnauov Upír Nosferatu. Veľký podiel má na tom určite zakomponovanie niektorých zaujímavých prvkov, ale aj záhadný, atypicky (minimálne na tú dobu) vyrozprávaný príbeh, a úžasná výtvarná stránka a kompozičné riešenia. V jednu chvíľu forma prevláda nad obsahom, za okamih obsah nad formou. Abstraktná architektúra a kulisy pokrivenej reality majú základ v samotnej pointe subjektívneho vykreslenia príbehu rozprávačom - hlavnou postavou - a mňa jednoducho uchvátili. Dej nenudí, obsahuje pár výrazných scenáristických zvratov, ktoré úplne zmenia uhol pohľadu zo strany diváka, i napriek väčšinovej prítomnosti statických záberov má miestami pôsobivú dynamiku, a minimálne dve scény by som sa nebál označiť za napínavé. Navyše Wiene skvele využíva farebných filtrov, ale v jednom momente som zostal zarazený - scéna so zapnutím svetla v pracovni riaditeľa ústavu za použitia práve farebných filtrov ma príjemne prekvapila, a na tú dobu takmer šokovala. Obsadenie je výborné, herci, ako bolo tradíciou, vznešene prehrávajú, mierne afektovane gestikulujú, všetko však v norme a na hladine prijateľnosti. Veľká spokojnosť, chvíľami som premýšľal nad 5*. Koniec je prosto krása. Bolo to tak, nebolo to tak? Nič nie je jednoznačné... 85% (28.03.2014)

Tak tohle je skutečná hororová klasika a bezpochyby jeden z nejpozoruhodnějších projektů z "málomluvných" 20. let minulého století. Přesněji řečeno; zatímco u slavného Nosferatu ještě stačili tehdejší diváci chvatně odběhnout na záchod, ve společnosti profesora Caligariho už jim jistě pomohly jen plenky. I po letech nesmírně působivý snímek, jehož kulisy a skromná výprava dnes možná vyznívají úsměvně, ale co se týče atmosféry, herců a příběhu včetně vynikající pointy, nemá se vůbec za co stydět. 85% (14.08.2013)