Andrée Debar

Francouzská herečka Andrée Debar se narodila nedaleko Paříže, dětství a mládí ale strávila v Lucembursku, kde také získala herecké a hudební vzdělání na konzervatoři, před kamerou stála poprvé v roce 1940 v lucemburském dokumentárním filmu LA CHANSON DE L´EAU. Po válce se vrátila do Francie a začala hrát divadlo, souběžně přišly i první filmové role. Debutovala nevelkou úlohou ve válečném titulu NEBESKÝ PRAPOR (Le bataillon du ciel, 1947), první hlavní roli jí nabídl významný režisér Raymond Bernard ve svém historickém dramatu BOŽÍ SOUD (Le jugement de Dieu, 1949).

Počátkem padesátých let odešla do Itálie, kde hrála velké role v adaptacích slavných předloh, Shakespearově KUPCI BENÁTSKÉM (Il mercante di Venezia, 1953) a Dumasově ŽELEZNÉ MASCE (Il prigioniero del re, 1954). Po návratu do Francie natočila dva filmy s režisérem Edmondem T. Greville a například s Jeanem Gabinem vytvořila pár v dramatu PŘÍSTAV TOUHY (Le port du désir, 1954). Poslední velké příležitosti dostala od feministicky založené režisérky Jacqueline Audry v jejím kontroverzně přijatém filmu EMANCIPOVANÁ ŽENA (La garçonne, 1957) a historickém příběhu TAJEMSTVÍ RYTÍŘE D´EON (Le secret du chevalier d´Eon, 1959).

S koncem padesátých let rezignovala Andrée Debar na další hereckou kariéru, v roce 1963 se jejím manželem stal politik Roger Duchet (1904-1981), dlouholetý senátor a v padesátých letech také několikrát ministr. Spolu s ním se Andrée Debar vrátila k filmu jako producentka a podílela se na vzniku několika francouzských i koprodukčních filmů 60. a 70. let (CRÉSUS, 1960; GENTLEMAN Z COCODY – Le gentleman de Cocody, 1964; FRANCOUZSKÁ SPOJKA – French Connection, 1971; PAN TATÍNEK – Monsieur Papa, 1977).

Po manželově smrti v roce 1981 se Andrée Debar zcela stáhla z veřejného života, poslední léta života jí ztrpčovala Alzheimerova choroba. Zemřela v lednu 1999 ve Švýcarsku, osamělá a zcela zapomenutá.

Pavel "argenson" Vlach