darkrobyk

Naprosto vynikající historický film, který mě v kině opravdu dostal. A já tentokrát, výjimečně, na historii kašlu, mně je jedno, že všechno bylo tak nějak jinak, že W.Wallace prý byl prachobyčejný bandita a vůbec. Já se královsky bavil nádhernými obrazy, působivou hudbou, dojemnými scénami a masakrálními bitvami. Od dob Excaliburu se snad na plátně (vynechávám asijskou kinematografii) neobjevila tak naturalisticky pojatá řežba. Ruce lítají, hlavy lítají, probodnutí koně padají (podle titulků v závěru filmu se jim prý nic nestalo, nu, v Americe si musí dát člověk pozor, když točí se zvířaty...), jeden šíp, druhý šíp, tisíce šípů - v ruce, hrudi, krku, pr....taky. Exploze brutality v celém filmu. A přeci divák cítí, že není samoúčelná, není cílem, ale pouze prostředkem. Ta doba prostě drsná byla. Nojo, 13.století, hm, u nás na Šibeničním vrchu ( znáte ze Strakonického dudáka) viseli oběšenci ještě ke konci 19.století...Takže film nádherný. A krásná Sophie Marceau! Uznávám, že občas se chová Gibson poněkud exhibicionisticky a je na plátně déle, než je zdrávo, ale budiž - mně to nevadí. Velkolepý epos plný vášní, bojů, bitevních scén a čarokrásné přírody, tak co sakra víc chcete?

S filmy podle Kinga je problém, málokterý se povede. Mlha mne velmi příjemně překvapila včetně nepředvídatelného konce ( a kdo ho předvídal, tak klobouk dolu), protože je úplně jiný, než v literární předloze. Samozřejmě, už při čtení povídky se mi vybavila původní filmová Mlha od Carpentera, a říkal jsem si, zda se nestala pro Kinga inspirací. Každopádně příběhy, kde cosi číhá ve tmě a ještě lépe v mlze( vodě-nejen Čelisti, kosmické lodi - nejen Vetřelec, pod postelí - nejen Poltergaist, ve skříni - Příšera z šatníku...), jsou velmi vděčné a já je mám rád. Skupina lidí, zavřených v budově a ohrožovaných čímsi, se nakonec rozpadá a na povrch opět vyplouvá zlo skryté v člověku. Náboženský fanatismus se stává jakousi ochranou před nebezpečím, které nelze popsat a vysvětlit. Marcia Gay Harden hraje ženu, která dokáže přesvědčit většinu. A opravdu není nijak těžké zblbnout dav, aby se choval nekontrolovatelně. Stejně tak snaha pomoci ostatním za každou cenu, která se v závěru jaksi minula účinkem....mírně řečeno.

Nejlepší satanský horror všech dob! Už první tóny od geniálního J.Goldsmitha nás nenechají na pochybách, že se staneme svědky čehosi děsivého. A naprosto bezchybný pan herec - Gregory Peck! Nebývá zvykem, i když ne vzácností, aby film předčil původní literární předlohu ( zde od Davida Seltzera). Ano, původní román je napínavý a čte se dobře, leč až R.Donner dal celému příběhu správnou šťávu. Ponurá atmosféra, přítomnost zla, které se stupňuje, ale většina hlavních aktérů jakoby nevnímá, nevidí, necítí, nevěří....dokud není pozdě. Působivé smrti ještě přidávají na celkové pochmurnosti. Když ti, co nechtějí věřit, uvěří, je již pozdě. Pro mě nejděsivější scénou bylo napadení zuřivými psy na hřbitově...a oba herci se pak vyjádřili, že pro ně to bylo velmi náročné, a G.Peck přiznal, že byl lehce zraněn. A zajímavost: natáčení hlavy, useknuté skleněnou tabulí, nebylo jednoduché - scénu snímaly současně tři kamery. Německá cenzura pak řešila ( tedy v tehdejším NSR), zda scénu vystřihnout, nebo ponechat. Film samozřejmě doprovázely zprávy o podivných úmrtích během natáčení, to však není nic nového. Stejně se psalo i o vzniku např. Poltergeista (celé trilogie) či Vymítače ďábla (od W.Friedkina).

Dívám se hodně zpět. S opětovným zhlédnutím Tommy jsem si vzpomněl na QUADROPHENIU. Kapela Who není ani moje srdcová, ani zcela má krevní skupina, ovšem tenhle film mě k ní dostal tuším v roce 1981, kdy jsem ho poprvé viděl. A věřte, že sledovat divokou rebelii mladých v německé TV ZDF a být přitom v komunistickém Československu, byl řádný zážitek. V té době se u nás formovalo punkové hnutí, objevovaly se kapely jako Jasná páka, OZW či F.P.B. a člověk cítil tu chuť se vzbouřit, vykřičet ze sebe všechno znechucení komunistickou společností. Byť je příběh zasazen do 60.let, touha bouřit se proti konvencím zůstává. A tenhle film se tak stává nadčasovým a stále aktuálním. Alespoň pro mne. Viděno 3x

Slavný, zakazovaný, opovrhovaný, přezíraný...surrealistický ( skoro možná více dadaistický, dadaismus surrealismu předcházel a byl více hravý, stavěl na nesmyslu, provokaci, šoku, ale surrealismus vycházel především ze snu a podvědomí, tak dobře, více je surrealistický...) film dvou Španělů. Větší výtvarný podíl má Dalí, jehož halucinační sny celému snímku dominují. A k rozříznutému oku poznamenává - lidé lhostejně sledují zabíjení druhých např. ve válečných dokumentech, avšak obyčejné rozříznutí oka je naprosto šokuje a vyvede z míry - nevydrží se dívat... Svědčí to o stavu zkaženosti civilizace. A prosím, to oko bylo telecí.... Jako lakmusový papírek film vskutku obstál - při prvních filmových projekcích diváci halasně křičeli, protestovali, vrhali na plátno vajíčka, odpadky, utíkali z kina....a film byl zakázán.

Velmi dobrou literární předlohu (Cabal) převedl na filmové pláno sám autor. Clive Barker se podobně jako ve svých dalších knihách i zde zaměřil na dva světy. Svět lidí a svět monster, která přebývají v tajemném Medianu. Filmová podoba je doslova přehlídkou nápaditých masek, jež ve své době vzbudily oprávněný zájem. Divák postupně zjišťuje, že monstra, byť mnohá značně odpudivá, nejsou nositeli zla, jak by se zpočátku zdálo. Naopak, jejich touhou je žít skrytě, v uzavření, svůj temný život. Lidé jsou ti, kdo rozsévájí zlo a zkázu! V čele jich stojí doktor - psychiatr Decker ( bravurně ho ztvárnil zpola šílený kanadský režisér D.Cronenberg, autor mj.Mouchy, Scanners, Videodrome, Shivers...či nehorrorových Východních příslibů), který si sám nandavá masku, aby zakryl tvář pravého zvráceného monstra. Celý příběh postupně spěje k apokalypse.... Vedle Hellraisera nejlepší režisérský počin C.Barkera.

Černobílá jakoby dokumentární kamera dodává filmu neobyčejnou syrovost a opravdovost. Potácivé oživlé mrtvoly vzbuzují dojem, že je snadné jim uniknout - opak je pravdou. Mnohá tabu padají jako věž ze sirek - nahota, pojídání vnitřností, dcerka se vrhá na rodiče a nakonec je sama zabita. Úvodní scéna ze hřbitova působí zpočátku jako rodinné video, aby se vzápětí zvrhla v nepojmenovatelnou a nepochopitelnou hrůzu. Postavy neví, co se děje, a divák společně s nimi tápe. V uzavřeném domě se následně ukazuje, že možná daleko větší nebezpečí, než jsou zombie venku, představují lidé sami mezi sebou. A bezvýchodný konec ( který je změněn v remaeku) vše jen potvrzuje. Bojuj, bojuj, bojuj....nakonec budeš stejně zabit. Neviděl jsem naštěstí kolorovanou verzi a ani ji vidět nechci. Poloviční síla filmu je právě v černobílém snímání, ve hře světel a stínů, v protikladu černé a bílé, který zde působí silně symbolicky. Film skrývá řadu rovin - mezilidské vztahy, kritika společnosti, celková krize, zbytečnost vzpoury, úpadek, dekadence. Ale dá se na něj dívat i na jako mrazivý horror, který vás prostě vyděsí....

Konečně poctivá ponurá krvavá řezničina. Konečně nefalšovaná fantasy. Žádné komparsy o sedmi lidech, žádné nepovedené a laciné trikové efekty. Knihy R.E.Howarda mám velmi rád a většinu, co vyšlo v češtině, mám přečtenou. Převádět je na filmové plátno je dosti ošemetné, ale Salomon Kane se povedl. Velice působivá je kamera a vůbec celá výtvarná stránka. Mlhami zahalené lesy, údolí, hřbitovy, ruiny gotického kostela, vrány usazené v zkroucených haluzích obnažených stromů, déšť a samota v duši jednoho poutníka.... Ne že bych zrovna vyhledával brutální filmy, ale bojové scény jsou po delší době opět pěkně šťavnaté. Žádné jako, aby na film mohla celá rodina. A k ponuré fantasy, jako je tahle, se předváděné masakry prostě hodí. Ani démoni nevypadají špatně, včetně finálního. Jistě, nejedná se o žádný filmový mezník, ale když vám večer na okna zuřivě buší déšť, tak jako dnes, jde o příjemné pokoukáníčko.

Vizuální orgie nemající daleko k temným fantastickým světům Hieronyma Bosche - to je animované Dantovské peklo. Velmi jsem se na film těšil a vskutku mě nezklamal. Ponuré putování plné temných obrazů, bolesti a gejzírů krve. Vina a trest, hledání odpuštění, neústupnost a pokora, pochyby a touha. Devět kruhů pekla, vypůjčených z Božské komedie, je sestupem na dno nejstrašnějších nočních můr. Film je postaven zejména na předvedení působivých scén z pekla doplněných výbornou hudbou. Stává se postupně spíše zážitkem pocitovým, byť hlavní hrdina svádí jeden boj za druhým. Nakonec je dobré oprostit se od literární předlohy a nechat se spolu s hrdinou a jeho průvodcem unášet pekelným vírem až k samotnému dnu propasti nebytí....

Propagace filmu pěkná, výsledek ovšem slaboučký. Jen nechápu, jak někdo může psát o originálním námětu, když film naprosto přesně kopíruje postup Cannibal Holocaust od R.Deodata. Přímo bezbožně ho vykradl.... jediné tajemné na celém příběhu mi přišlo finále ( i scéna s kamerou spadlou na zem byla převzata), ovšem to na uspokojení opravdu nestačí. Film mě opravdu neděsil a 2 hvězdičky dávám proto, že mám slabost pro les a velice podobný je za naší chatou. Jinak celé to hloupé pobíhání po lese bylo krajně nezáživné a já se těšil, až to budou mít hlavní postavy za sebou...p.s. 6.4.2019 - pokusil jsem se dát tomuhle filmu ještě jednu šanci. Myslím, že bych strhl další hvězdu. Kromě směšnosti a trapnosti jsem si uvědomil, že stačilo jít po proudu potoka, tak jako např. hrdinka snímku Zázraky se dějí (1974). A všiml jsem si, že na fasádě opuštěného lesního domu je z prken znak skupiny Dead Kennedys, asi vtípek filmařů. Další šanci už tomu rozhodně nedám. Jediné ocenění si zaslouží les, což je dost málo.