lamps

No.....ne. Ocením čas od času akční výplach s vyššími formálními ambicemi, ale zároveň od takového filmu vyžaduji, aby mě jeho obsah silně neiritoval. A to se zde bohužel nepovedlo. Equalizer vypadá dobře, je zahraný výborně a ozvučen božsky, avšak stejně mě po většinu času nebavil a iritoval. Je to přehnané? Samozřejmě, ale to nevadí.. Je to příběhově hloupé a neucelené? Ano, bohužel hodně... A přitom to vážně vypadá tak moc, tak ukrutně dobře :/ 60%

Netuším, kde přesně diváci chybují v průběhu vstřebávání zrakových i sluchových informací Selmy, ale přijde mi to opravdu líto. Film nejenže plnohodnotně, samozřejmě velmi subjektivně mapuje základní principy Kingovy šlechetné rebelie a realisticky se mu daří i nastiňovat složité politické a sociální reflexe, ale také procítěně předkládá jímavý příběh obyčejného muže, který se snažil povznést nad problémy obyčejného života a obětovat se pro dobro ostatních. Přičemž kladem je jak režie, která úspěšně kompenzuje dokumentárnost výpravy a akademické snobství námětu přirozeným propojením lidských emocí a historických faktů, tak i herci, jejichž vtělení do postav jim stoprocentně věříme a sympatizujeme s každým, kdo se snaží Kingovi v jeho zdánlivě beznadějné misi pomoci. A některé scény jsou emocionálně natolik silné a sugestivně nasnímané, že bych se nebál mluvit dokonce o režii vynikající.. Selma sice brzy zapadne a zapomene se na ni, jelikož její sledování zřejmě vyžaduje i jistou duševní náklonnost k dotyčnému námětu, ale tvrdá kritika tentokrát není zasloužená. Opravdu ne... 75%

Soudce je rozhodně kvalitním filmem, který pracuje povětšinou se skutečnými emocemi a je ozdoben skutečně brilantními hereckými výkony, díky nimž se sleduje stejně hladce jako letecké piruety růžových slonů po užití LSD, avšak s příchodem závěrečných titulků naplno protne pohodovou filmařinu nepříjemný fakt, že tato jedinečná tvůrčí sestava si zkrátka zasloužila něco víc. Downeyho roztěkaný egoistický frajer je neodolatelný, ale bohužel představuje jediný vzpurný a markantní prvek v jinak přesně odměřeném procesu, kde jsou osudy vedlejších aktérů irelevantní, zatímco vývoj dramatického vztahu mezi dvěma ústředními postavami je pro změnu filmový precedent jako vyšitý. Duvall předvádí samozřejmě famózní výkon, ale Downey je zkrátka více vidět a dodává příběhu větší šťávu. Vše probíhá i končí tak, jak má, ale ta násilně protlačovaná pointa s nálepkou "rodina nade vše" mi do celkového kontextu přecpaného bezcitnými rozsudky, výčitkami a generačními spory zkrátka vůbec neseděla... Nebo tedy s přítomnými svědky dost okatě manipulovala.. 70%

Iñárritu neumí vyprodukovat opravdový humor. Daří se mu pouze vytvářet iluzi vtipu, kterou zabaluje do nudných existenciálních dialogů a motivů, které jsou navzdory vnucovanému nadhledu brány vážně. Birdman se po celou dobu tváří, že jeho specifická forma spojená s komorním divadelním prostředím a tragikomickým znázorněním tvůrčího úpadku má co říci, ale v závěru zjistíme, že nám neřekla absolutně nic. Nemám nic proti filmovým experimentům, avšak jen za podmínky, že v nich shledávám určitý smysl a že mě jejich neortodoxní přístup zkrátka baví. Ani jedno se zde nestalo, a tak mou jedinou dlouhodobější vzpomínkou na Birdmana zůstanou pouze labužnické výkony Edwarda Nortona a hlavně Michaela Keatona, který by s přehledem zvládl zahrát superhrdinu s opravdu jakýmkoli zvířecím přívlastkem.. 60%

Suverénní řemeslná prácička, v níž se slabiny nacházejí jen velmi těžce. Ale to bude nejspíše tím, že na této životopisné úrovni, kde ambice směřují od první klapky ke zlatým soškám, se zkrátka chyby nepřipouštějí. Film je pravda velice chladnou, emocionálně odtažitou výpovědí o významném životním úseku svého neméně chladného geniálního hrdiny, která působí příliš strojeně i díky výkonu mistra Cumberbatcha, jenž prochází celým příběhem s neměnným výrazem "matematického blbouna", ale zároveň se jedná o nesmírně poctivou, sympaticky staromódní žánrovku, která splňuje takřka všechny předepsané filmové vzorce, a to včetně onoho Cumberbatchova projevu, neboť věrohodněji ztvárnit matematického blbouna asi nelze. Pochvalu si ale zaslouží i Alexandre Desplat, lidé od kulis a kostýmů a hlavně samotný pan Turing, o jehož velikosti i zásluhou tohoto snímku nyní nepochybuji. 80%

Americký sniper nepojednává o fyzickém utrpení uprostřed bitevní zóny, nýbrž spíše o diametrálně odlišných pohledech, kterým je válka v Iráku vystavována jednak ze strany nic netušících amerických občanů v zámoří, jednak z pozice přímých aktérů krvavých bojů, a také o pochybných motivacích, které vedou řadu mladých Američanů vstříc vysněné "službě vlasti". Eastwood sice pracuje s velmi obecnou filmovou rovnicí, když jeho hlavní hrdina přichází do války pln nadšení a vlasteneckých přísah a nakonec odchází coby zlomený muž, který ztratil iluze o cti i existenci dobra, avšak film vyzdvihuje nad průměr neskrývaná nechuť k vlastenectví, které je chabou náplastí na konání či snad oplácení zla, přirozená civilnost emocí, díky níž válečná i psychologická rovina filmu krásně splývá, a samozřejmě Clintův formální génius, který ho ani po osmdesátce neopouští. Vzhledem k tolika oscarovým nominacím se možná vnucuje myšlenka, že Američané mají pro Eastwooda zkrátka slabost, ale já si při sledování Snipera, stejně jako u Gran Torina nebo Million Dollar Baby, uvědomoval, že on si tu oblibu prostě zaslouží... 80%

Unylé a bez nápadu, geniálního Asterixe v Británii pouze slepě a nestydatě recyklující. Vedle tradičně zdařilé atmosféry a půvabných kulis tak nakonec stojí za zmínku jen svérázný český dabing, který ale mně osobně padl do noty a nikterak mi sledování nerušil. Jestlipak to ale nebylo tím, že moc nebylo co rušit... 40%

Není to vůbec špatné. Zápletka samotná i její uchopení coby dobrodružné fantasy na pozadí psychologického soužití skupinky "vyvolených" zvládají udržovat pozornost po celou dobu v bdělých mezích, a přestože námět představuje pro dnešní dobu typický, ambiciózní "velkofilm pro mladé", vizuálně stylizovaná forma je často zastíněna komorními scénami, v nichž se vyostřují konflikty mezi postavami a tajemný labyrint je nám pouze popisně představován. A to je dobře, jelikož ani myšlenkové vyznění a ani akční vnitřek bludiště nemají dostatečný potenciál na to, aby se jimi divák propletl k velkému nevšednímu zážitku. Film tak brzy z hlavy vymizí, ale ta trocha, co v ní zanechá, je veskrze pozitivní. 65%

Postava Caliguly má v sobě nezměrný příběhový potenciál, který zde byl úspěšně a velmi brutálně zabit. Stačí se podívat na herecké obsazení ve složení: bobr Řehoř, bobr Antonín, Malcolm McDowell, bobr Štěpán, Helen Mirren a konečně celá Hujerovic bobří rodinka; a je nám jasné, s jakým záměrem pan Brass celý film natáčel. Bezpředmětné orgie, které se možná honosí jistým diskutabilním historickým podkladem, avšak ve výsledku postrádají z dobrých 70% jakýkoli vyšší význam. Dvě hvězdy pouze za hudbu, herce (ale proboha ne za bobry) a za odvahu znázornit slavné bohémské císaře také z trochu jiné, možná opravdu pravdivější perspektivy. 45%

Vskutku mistrovské dílo, velmi věrohodně a naturalisticky popisující každičký aspekt v životě "bratrů ve zbroji" tváří v tvář svým nepřátelům. Bitevní scény jsou bez výjimky vizuálně i zvukově dech beroucí, zatímco všechny scény, v nichž zůstává hlaveň pušky skloněná, naprosto ohromí svou emocionální autenticitou a přirozeností, z níž vyloženě mrazí. Při představě války jsem vždy trnul hrůzou, jak bych v ní zahynul bolestivou smrtí uprostřed špíny a krve, po zkušenosti s tímto seriálem bych se naopak obával, že ji přežiju ve fyzickém, nikoli však duševním zdraví. Tohle je totiž pravá tvář války. 100%