ink flo

Norská verze Kaufmanovek Synecdoche, New Yorkči Adaptace. Nikdo nikdy neviděl černocha na kole, ale slepá žena, hlavní hrdinka filmu, ano. V titulcích se objevilo jméno Christian Koblizek (což nevím kdo je, jen mě pobavilo) a v děkovačkách Kim Hiorthøy (což je hudebník). Bezchybnej kus filmařiny, vypiplanej scénář se spoustou drobností a vtípků, z nichž velkou část pravděpodobně odhalím až na podruhé. Protože tohle je ten typ fimu, kdy to bude fakt potřeba (ani ne tak, protože jsem to nepochopil, ale abych si všímal právě těch věcí na okraji). Právě k dostání v Aeru a Oku. Jedna dívka pobavila svou originalitou, když si do kina vzala k lahváči sklenici okurků :-))

Vnímal jsem tam nějaké vlivy (nezvratný osud, kruh), ale jako celek mě to dostalo jako dlouho žádnej horror. Geniálně jednoduchý a účinný, vizuál i hudba vybroušenej...zase jednou jsem se u nějakého filmu cítil nesvůj, což už se mi u tohoto žánru moc nestává. Příjde mi, že to bylo hlavně tím, jak to brnkalo na strunu bezvýchodnosti, že i kdyby to všechno pominulo, tak paranoia ti zůstává i přesto už napořád. Něco jako neustálé absolutní uvědomění si nevyhnutelnosti smrti...

Úsporné, precizní, minimalistické, dokonalé....člověk by řekl nakonec japonec, ale on angličan. Čiré potěšení z čistoty kompozice, u hodně záběrů mě bavilo si všímat třeba jen toho, nakolik přesně uprostřed stojí postava vůči pozadí. Děj je zdánlivě prostej, i když při bližším pohledu by se dal celej obrátit naopak, čímž by nabral biblických rozměrů. Ale to už bych spoiloval a zachoval se stejně jako nějakej imbecilignorant z české distribuce, kterej napíše na plakát spoilerovou větu, která každýmu s iq přes 100 do 20 minut po začátku filmu napoví, o čom je hlavní zápletka. Prostě člověk se u některých filmů záměrně vyhýbá recenzím, popisům děje, trailerům atd. aby přicházel do kina co nejvíce jako tabula rasa, a pak stačí jeden mimovolný pohled před vstupem na plakát a je to celý v prdeli...jo a soundtrack dělal borec z Portishead

I když low-cost, tak už se tam projevuje jeho pozdější charakteristický rukopis. Stárnoucí nezaměstnanej řezník a hodina a půl jeho vnitřního nihil/solipsism monologu s příchutí existencionalismu, evolučního determinismu a nacionalismu. Gaspar Noé musí být fakt veselej chlapík...

Vypiplaná retro-postmodern hračička oscilující mezi halucinační detektivkou a komedíí, v jejímž ději jsem se ztratil zhruba někdy v polovině, ale nezabránilo mi to si jí plně užít. Pro mě společně s "Až na krev" nejlepší film Andersona. Plus za casting (šeptající Clive Owen, démonickej Eric Roberts, Josh Brolin a Joanna Newsom!)

Pro mě nejvtipnější díl série, navíc obsahující jednu z nejvýstižnějších partnerských hádek, kterou jsem kdy na plátně viděl. Linklater opět dokázal, že je mistr kouzla obyčejného (což znamená, že kdo má potřebu nějaké epické love-story, at si radší dá nějaký sci-fi fantasy o věčné romanci osminohé upírky a vlkodlaka z jiné dimenze)

režisérka Persepolis překvapila tímhle stylovým kotrmelcem, dobře sick & freaky. kočka s gangsta irským přízvukem přemlouvající pánička k vraždění, mluvící hlavy v lednici a hlavní hrdina co vypadá jak Bush zamlada. Taková indie verze Americkýho psycha...

Tohle mě chytilo od prvního momentu, ačkoliv na povrchu se jakoby nic hrozivého neděje, tak pod povrchem to bublá. Divák je geniálně laděnej do stavu nějaké neurčité tenze nenápadnými elementy jako např. prací se zvukem - neustále tam něco hučí a drnká atp. I samotné prostředí je pro mě osobně dost obskurní a tohle organizované hromadné "trávení" volného času v obřích letoviscích (nebo zimoviscích) mě přišlo vždycky něčím děsivý. Navíc to má takovej trochu Shining design. !SPOILER! po dvou dnech se mi ten film nějak rozležel v hlavě a došlo mi, že ta poslední scéna je hrozně mazaná. Tím, že režisér záměrně navodí absurdní situaci, tak diváka vmanipuluje do stejné nepřehledné situace jako ta na začátku, která to všechno spustila. Takže on je pak nucenej se rozhodovat a přemýšlet stejně jako ostatní v autobuse, nechápe co se děje a snaží se vyhodnotit situaci. Přičemž muži ve filmu tento test opět neustáli a zase to byla žena, která byla iniciativní. Hned po ní byl ten zrzavej thor, kterej když už nic, tak aspoň vystoupil rázně při korigování lidí při odchodu z busu. No a nejhůř z toho opět vyšel manžel, kterej neudělal vůbec nic. Finální scéna byla symbolická, tím že podlehl nabídce a zapálil si cigaretu jakoby zpečetil svoji slabost. A když se ho dcera ptala, jestli kouří a on odpověděl, tak to trochu vypadalo, jako by si v tom nějakým frackovským nedospělým způsobem liboval.

nedávno jsem někde narazil na film o zmutovaným péru, tak jsem si vzpomněl na tenhle. Roztomilý a hravý indie béčko, který se nebere vážně. Spíš komedie než horror. O mladé křesťance, která zvěstuje slib neposkvrněnosti až do svatby, ale pak zjistí, že její kundička skrývá hrozivé tajemství :-)...jinak celkem vtipnej je rozdíl mezi hodnocením na csfd (35 procent) a rotten tomatoes (79 procent), češi v tomhle případě asi nepochopili, že ten film se má brát s nadsázkou....

verze č. 1 Představte si, že se sejde parta českých scénáristů a mají brainstorming na téma „jak udělat zajímavej film z co nejnudnějšího námětu“. Jeden z nich najednou vítězoslavně vyskočí a řekne: „už to mám, bude to o tom, že se Babiš rozhodne podporovat v tréningu zabržděnýho sportovce nějakýho obskurního gay sportu“. Ehm, no, tak zhruba o tomhle tento film je, akorát CZ vyměnte za US a Babiše za Du Ponta (nulový charisma, oblast kšeftů a pofiderní minulost mají stejnou). Režisér nám to fakt neulehčuje, protože oblíbit si rodinu Du Pontů by bylo asi stejný jako si oblíbit rodinu Bushů…no a Tatum je tu ještě retardovanější, než ve většině svých rolí, a to už je co říct. I přesto, že je to jeho brand, na kterým vybudoval kariéru (auto bez řidiče lehce řízlý downem). No a pak je tam ten sport…ehm, jo je to hrozně vzrušující pozorovat dva zpocený chlapy v obstarožních nasrávačkách, jak se omacávají a nalehávají na sebe. verze č. 2 Nevšední psychologické drama, odkrývající temné stránky lidské duše, ve kterém podává Tatum výkon svého života, šňupe kokain, nechá si udělat melír, který vzápětí oholí, opakovaně sám sebe bije do hlavy, rozbijí zrcadlo svou hlavou, přejídá se sladkostma a je nešťastný a zrazený. A ve kterém režisér neúprosně nastavuje pokřivené zrcadlo mocným, kteří se ukážou jako manipulativní, osamělí a bezmocní, pod vlivem své matky, latentně homosexuální a škaredí jako Vočko. "I don´t like to see you being low."