kwoky

Napínavé, ale hrozně natahované. Super profesionální střelec se moc nepředvedl a hlavně se obklopil dost neschopnou skupinou pomocníků. Navíc střílení na tři kilometry je trochu přehnané (vítr), pokud chce střelec mít aspoň nějakou šanci na zásah. Mohl to být mnohem lepší díl než nakonec je.

Tady se hodně tlačilo na pilu, aby to bylo dramatické, až to bylo nakonec blbé. Granátová scéna se zdravotní sestrou (riskantní jak hovado), Cowley jako falešný ministr a vyjednavač s jediným trumfem (riskantní jak hovado podruhé) a Bodie, který se zbraní jen utekl z místa činu. Proč se vzdali a aspoň se předtím nepohádali? Chtěl jsem hodnotit výš, ale nejde to.

Tenhle díl na mě zapůsobil o dost méně než předchozí. Ze zajímavé zápletky se nakonec vyklubala soukromá akce tří lidí, kteří se navíc ještě sami pokousali. Nejzajímavější je tu jednoznačně Sára, neboli Felicity Dean - dost možná nejroztomilejší žena všech dob.

Napínavý díl, ve kterém se toho moc nenamluví. Je zajímavé, jak se dá filmové napětí vytvořit úplně beze slov. Škoda logických chyb - proč by jim na konci terorista pomáhal a proč byl časovač nastavený na tak dlouho? Jinak jde ale o dobrý start včetně několika záběrů, u kterých jsem obdivně zamručel. A to modrý auto chci :)

"- Oh bože, bože... co jsem to proboha svatýho včera v noci pil? Moje hlava je jako by v ní bydlel francouz. Kde... to jsem? Kdo je to?" "- Já, Melchett." "- Melchette, měl by sis tady občas trochu uklidit. Máš tu hroznej bordel." Moje dost možná nejoblíbenější pasáž z celého seriálu :) Vynikající díl o únosu, převlecích a vyjednávání o rukojmích. Vše samozřejmě v absurdním kabátu. "Jak mě můžeš vyslýchat, jestliže neumíš anglicky?"

"- BALDRICKU!" "- Můj lorde?" "- Ten Farrow, cos ho popravil, je určitě mrtvý?" "- Usek jsem mu hlavu, na to se umírá." :) Výborně absurdní díl se zamaskováním předčasné popravy.

"Tak, jak dobře víte, nejsem pobožnej, ale teď se budu večer co večer modlit k Bohu, co zabil Kaina a rozdrtil Samsona, aby se vrátil z důchodu a procvičil se na vás dvou."

"- Když jsem se naposledy nudila, brala jsem rukojmí." "- Byl jsem u toho." Tak trochu startreková epizoda. Čtu tady spoustu kritiky, že jde o špatné zakončení seriálu, že je to hloupé a trapné. Já si to nemyslím. Pro mě je tenhle díl plný emocí. Nejprve šok z neodvratného konce Asgardů. Radost z nových skvělých technologií. Nečekané napadení Orájskými loděmi. Jenže pak se z technologií stává přítěž, která v konečném důsledku ohrožuje celou posádku. "Jsem ochotný bojovat na život a na smrt, ale musíme mít plán. Rád bych se vyhnul tomu "na smrt"." Těsně před zničením lodi se Carterové povede ji uzavřít v časové bublině. Následně má plno času přijít na řešení. A ostatní členové SG1 včetně generála Landryho se mezitím musí nějak zabavit. Právě tahle pasáž mě fakt bavila. Všichni musí překonávat ponorkovou nemoc, vyrovnat se se svým osudem, přehodnotit svoje životy. Je to pro mě zábavná, ale hlavně inspirující část. Je dobré se zamyslet nad svým životem.

"Tohle se nedělá. Poctivě jsem utekla." I když jsou Orájové (asi) zničeni, armády věřících a Adria jsou stále naživu a neplánují jen tak skončit se svou svatou válkou. SG1 vymyslí složitý ale skvělý plán a podaří se jim Adriu zajmout. Tahle část se mi hodně líbila. Jenže kde se vzal, tu se vzal Baal a má s Adriou jiné úmysly. A dokonce ji použije jako hostitelku, což je hodně solidní nápad a vnímám to jako jakési propojení ke starším sériím seriálu. Zamotaná situace se nakonec rozmotá hodně zajímavým způsobem. Po několika vycpávkových dílech tu máme velmi solidní "zakončení" Orájské linky. Adria je zde opět překrásná a opět neschopná - tedy alespoň ze začátku. Klidně to mohl být i dvojdíl, materiálu k "uzavření" bylo víc než dost.

Po epickém díle s Ori tu máme zase odpočinkovou blbinku na Zemi. I když to začíná tím, že SG1 podnikne teroristický útok, což mi teda krutě nesedlo. 2,5*