dO_od

// Za tři dny to bude přesně 70 let od odvysílání zásadní epizody pořadu E. Murrowa, která byla počátkem konce McCarthyho honů na čarodějnice, shodou okolností taky za pět dní získá Robert Downey Jr. Oscara za jiný černobílý film z tohoto období, takže bylo celkem příhodné tuhle nenápadnou konverzačku George Clooneyho konečně dohnat. No a nezklamala. Je to pomalé, atmosférické, ovšem plné ideálů a hodnot, které v kontrastu s dnešní Amerikou ční jak maják nad hladinou depresivní reality. Není to ale jen bravurní politický komentář, Dobrou noc a hodně štěstí úplně stejně reflektuje média a jejich roli ve společenském dění, navíc tak činí v zatraceně skromné stopáži 90 minut, což z toho dělá jednoduše napínavé drama od začátku až do konce. Stylové retro s perfektními hereckými výkony. Velká škoda, že tuhle laťku Clooney netrefuje častěji. 8/10

// Muzikálová adaptace broadway hitu čerpajícího z kultovního filmu vycházejícího ze self-help knížky. Téma se tak celkem pochopitelně už poněkolikáté recykluje a scénář Tiny Fey to bohužel nijak neozvláštnil, nicméně pokud vás baví muzikálová čísla, pop a dokážete se bavit povrchním gen Z humorem, je to vlastně neurážející zábava s dobře zpívajícími herečkami, která hudebně a textařsky mnohdy příjemně překvapí. 6/10

// Pamatuju si, když jsem kdysi sledoval první epizodu Walking Dead, ten filmovej look, příslib něčeho monstrózního, strach, napětí a šíleně charismatická hlavní postava. O nějakých deset let později tu máme slabej odvar toho všeho a seriál, který vůbec neodpovídá dnešním měřítkům a standardům áčkové produkce. Zbytečný návrat.

// Sean Durkin mě začíná těžce bavit. Už ve druhém filmu se věnuje tématům mužské ješitnosti, neukojenému egu a hříchům otců, tentokrát to ale vzal přes skutečný příběh slavné wrestlerské rodiny, kde k tomu všemu vládla toxická maskulinita a tudiž tohle všechno mělo neuvěřitelnou dohru (vyhýbám se záměrně spoilerům, sám jsem do toho šel naslepo) a mě to v tomhle případě smetlo ještě víc než výrazně chladnější Klícka. Hudební vypalovačky a fantastické herecké výkony všech zúčastněných samozřejmě pomáhaly, nicméně MVP je tady Durkinův scénář a jak zachycuje ten slow burn rozklad jedné spokojené zásadové křesťanské rodiny. Velká škoda, že tohle drama zaspalo Oscary. 9/10

// Destiny is a bitch na entou umocněno zase jednou neuvěřitelnými obrazy dua Villeneuve & Fraser a ještě doplněno o Zimmerovo burácející score, který když ve druhé půlce v jeden moment dropne, má sílu minimálně tří atomovek. Speciální smeknutí pak patří Austinu Butlerovi, který instantně vytvořil jednoho z nejikoničtějších záporáků, jací se na plátně kdy objevili, všechny jeho scény naprosto famózní. Slabší tempo a nějaká ta zkratkovitost tam sice furt jsou, ale v rámci celku to jsou bezvýznamné výtky, je to prostě náhul :)

// Mrazivý thriller dostal letos novou definici a je to čtvrtá řada Temného případu. Issa López se na to rozhodla jít trochu jinudy, než jsme u série zvyklí, do popředí postavila aktuální společenská témata jako duševní nemoci, eko-aktivismus a různé formy osamělosti, které následně spolu se zbytkem tvůrců precizně zabalila do murder mystery/hororového hávu a nechala diváky, aby se v tom pět epizod koupali, než konečně odhalila veškeré trumfy. A sedlo mi to náramně. Ať už po stránce témat, hereckých výkonů (Foster v jedné ze svých nejlepších hereckých poloh), atmosféry (kamera kouzlila v každém díle) nebo i v těch narážkách na první řadu. Lepší binge-worthy seriál tu dlouho nebyl a moje jediná výtka je, že bych si to přál ještě o dvě epizody delší, protože Ennis, Aljaška po tom vyloženě volal. Těším se na další řadu. Season 1 - 100 %, Season 2 - 70 %, Season 3 - 60 %, Season 4 - 90 %

// První řada byla sice blbá a mírně papundeklová, ale dalo se na ni koukat jako na mírný guilty pleasure. Druhá série vykopla taky blbě, ale ještě navíc nudně, a nejsem si jistý, že to špinavější vizuál vynahrazuje. Po změně showrunnera a parádních trailerech jsem čekal větší bomby na rozjezd.

// Byl jsem v kině studovat pavouky s Dakotou a její mámou a zjistil jsem, že když člověk převezme zodpovědnost, získá velkou sílu. Sony prostě ví, jak dělat ty komiksy.

// Film, který se tak strašně soustředí na precizní polohování kamery, architekturu a vyprávění v náznacích, až zapomíná, že tu je taky divák, který se skrze veškerou tuhle artovou nabubřelost nedokáže emocionálně na nic z toho napojit. O svých postavách Glazer navíc neřekne prakticky nic bokem toho, co je očividné, hrůzy Holokaustu probíhající za zdí obrostlou vínem působí spíš jako povinný placeholder pro budování aspoň nějaké atmosféry, než že by z nich člověku bylo skutečně úzko, ale hlavně, že v baráku Hössů bych se zvládl v noci orientovat i naslepo. Zóna (ne)zájmu indeed. 6/10

// Grounded I, Grounded II a God of War: Raising Kratos - trojice dokumentárních masterpieces. Jedno oko nezůstalo suchý a teď se do obou remasterů pustím s o to větší chutí.