evapetra

Příjemný bonbónek s krásnou Sophií Loren. Zábavnější než M.Mastroianni v roli mafiánského bose tady byl jeho poskok Aldo Maccione. A Pierre Brice, tomu to tady slušelo možná víc než v čelence a s dlouhými vlasy, leč v té roli policajta působil tak nějak mdle. Docela dobře jsem se bavila, až do toho úprku v autě, který mi přišel trochu na hraně trapnosti.

Filmy, které se délkou blíží ke dvěma hodinám, se mi často táhnou, ale tady jsem byla najednou překvapená, že už je konec.Bravo, páni Herci!

Paráda. Svíravě temná atmosféra, pomalu plynoucí rozmotávání minulosti a vlastně i identity hlavní hrdinky, děsivě tepající údery hudebního podkresu. Praskání opotřebované kopie černobílého filmu, kterou jsem měla k dispozici, mi vlastně k tomu všemu docela sedla. Kdyby to bylo možné, dala bych přednost originálnímu znění, čeština z úst obou dívek mi přišla taková nějaká moc měkká. Ale to si už moc vymýšlím.

Výborné psychologické detektivní drama. Celou dobu jsem byla zaujatá a zvědavá, jak se bude příběh dále odvíjet. Měla jsem velkou radost, když Brasseur roztřískal ten dárek. Pak už jsem cítila spíš smutek a rozčarování, i když se dalo něco takového více než tušit. Mužská záležitost se povedla.

Že mě bude bavit rakovina, tak to mě tedy ani ve snu nenapadlo. Přitom jsem na úplném začátku uvažovala, jestli mám koukat dál nebo film raději stopnout.

Plány únosců milionářské dcerky se poněkud komplikují, napětí houstne, Belmondo s Geraldine Chaplinovou v jedné z jejích prvních rolí tvoří zajímavý pár. Dobře propracovaná psychologie postav i v kostce podané osudy jednotlivých pachatelů.

První půlka filmu hodně srandovní a nápaditá, druhá už jen občas úsměvná, sem tam bohužel i trapná. Nejvíce mě pobavily manželky pánů Matoua a Leloupa. To byly dobře vybrané komediální typy.

Zpočátku vypadá, že by mohlo jít o celkem tuctový příběh úpadku staršího důstojného pána, které zahořel vášní k dívce lehčích mravů a že je jasné, kam se děj asi bude ubírat, skutečnost je však mnohem barvitější a nápaditější. Výborné psychologické drama. A to jsem si do nedávna myslela, že Georges Simenon psal jenom detektivky. Gabin s Bardotovou vytvořili krásně nesourodý pár, nad jakým ti, kterým se smysly nepomátly, jen pohoršeně zvedají obočí. Líbila se mi postava soudcovy taktéž důstojné manželky, která se trpělivě a rozvážně snaží překonat dobu, než jejího chotě ta nemoc přejde a stále loajální, ač taktéž situací trpící sekretářka s věčně staženým obličejem.

Vědět víc než nadřízený určitě na škodu není, ale nevyplatí se o tom mluvit. Dobrý námět k přemýšlení nad jednohubkou, která potěší nejen příznivce Oldřicha Nového.

Ve druhé půlce už humor trochu ztrácí dech, ale scény s nakládáním pana Grimsdala na nosítka v úvodu filmu a hlavně Pitkinovy kreace na zubařském sále jsou opravdu k uchechtání.