KGBelik

Jedna z písní během bitvy v podzemním klubu je píseň „You Never Can Tell“ od Chucka Berryho. Stejná píseň byla použita i ve filmu Pulp Fiction (1994). Princezna tančí stejný tanec jako postava Umy Thurman.

Když mu Saidové vyhrožují, že místo Malthazara posvítí na rubínový trůn, Mino, Miroův syn, je varuje: „Nebude se ti líbit, až se rozzlobím.“ Jedná se o odkaz na seriál The Incredible Hulk (od r. 1977), v němž, než se Dr. Bruce Banner (Bill Bixby) promění v Hulka, varuje své podněcovatele slovy: „Nebude se vám líbit, až se rozzlobím.“

Animace vznikla v bývalém obilném silu přestavěném na špičkové animační studio ve francouzském Pantinu.

Při pohledu přes vstupní dveře má další viditelná vnitřní stěna místo omítky nebo obkladů vnější obložení z palubek. To je běžné u domů, na které byly v průběhu času přistavěny. Vnější obložení se často ponechává na místě, než aby se vynaložily další náklady na jeho stržení a výměnu. Babiččin dům je viditelně starý a atraktivní tvar domu je pravděpodobně výsledkem mnoha přístaveb v průběhu jeho životnosti.

Postava Selenie se podobá postavě Leeloo z filmu Pátý element (1997). Obě postavy jsou oranžovovlasé, rázné a odvážné hlavní hrdinky, které se zpočátku chovají k hlavnímu hrdinovi chladně, ale pak se do něj zamilují. Obě jsou humanoidní.

Posvátný meč, který nikdo nemůže z kamene vytáhnout, ale Artuš ho může snadno vytáhnout, je poctou králi Artušovi a legendě o meči v kameni. Král Artuš (s nímž má hlavní postava tohoto filmu společné jméno) se stane králem, když dokáže vytáhnout meč z kamene, v němž uvízl, když to nikdo jiný nedokázal.

Na začátku bojové písně v přehrávači zazní intro písně „Let's Dance“ od Davida Bowieho. David Bowie je také hlasem Maltazarda v anglické verzi filmu.

Jméno otce krtka „Miro“ znamená ve francouzském slangu „špatný zrak“, což odpovídá krtkově špatné pověsti.

Režisér Luc Besson prohlásil, že to bude jeho poslední film, ale později si to rozmyslel.

Lidé proměnění v Minimoje mají pět prstů, skuteční Minimojové mají pouze čtyři.

V Monině (Patti LuPone) domě sestupuje Beau (Joaquin Phoenix) po točitém schodišti a dívá se na zarámované fotografie, na nichž je on a jeho matka. Na konci schodiště spatří zarámovanou fotografii, na níž telefonuje s pracovníkem UPS, když dostává zprávu o Monině smrti, což naznačuje, že byl sledován.

Když se Beau (Joaquin Phoenix) vrátí domů pozdě na prohlídku, náhodou objeví fotomozaiku Mony (Patti LuPone), složenou ze snímků několika jejích zaměstnanců, které připomínají průkazky. Ačkoli Beau je fixován zejména na snímek Elaine (Parker Posey), je obklopen několika dalšími „zaměstnanci“, kteří byli představeni dříve ve filmu, včetně Rogera (Nathan Lane) a muže s tetováním na obličeji (Karl Roy). To ještě více zdůrazňuje Moninu kontrolu nad Beauovým světem.

Voda je tématem celého filmu: Beau (Joaquin Phoenix) se málem utopí ve vaně, je nabádán, aby si bral prášky „vždy s vodou“, jeho hledání vody ho vyřadí z domu (kde je voda zavřená), sní o tom, že ztratí rodinu při velké povodni, vrací se mu noční můra o koupeli, jeho noční světla jsou ryby, v bazénu je mrtvý chlap a Beauovo narození i smrt se odehrávají ve vodě. A konečně jeho příjmení Wasserman znamená v doslovném překladu „vodník“ a jeho matka žije ve městě zvaném Wasserton.

Film je rozdělen do čtyř částí. Každá z prvních tří částí končí tím, že Beau (Joaquin Phoenix) upadne do bezvědomí.

Když si Beau cestou domů vyzvedává léky a kontroluje matčiny zprávy, vidí chlapce, jak si hraje s motorovým člunem na dálkové ovládání, který se převrhne, když ho matka odtáhne. To předznamenává závěr filmu.

Zadáním „zypnotycril without water“ do Googlu nezískáme žádné informace o vedlejších účincích, jak je znázorněno ve filmu, ale zobrazí se několik článků týkajících se tohoto filmu.

V traileru zazní píseň „Goodbye Stranger“ od Supertramp z roku 1979.

Dlouholetý spolupracovník Ariho Astera Billy Mayo byl až do svého úmrtí považován za představitele hlavní role.

Společnost A24 na tomto filmu prodělala 35 milionů amerických dolarů.

Film On se bojí měl být původně režijním debutem Ariho Astera.