novoten

V Měděné věži se vypráví o přátelství, o zradě, o smrti a o majestátu velehor, tedy o tématech velkých, nosných a silně archetypálních. Pírko pak navazuje velmi těsně po stránce příběhu, ale rozhodně ne v žánru nebo v kvalitě. Tam, kde dříve byla chata symbolem, je teď jen vedlejší kulisou. Kde se přátelství dalo považovat za nezničitelné, jsou teď jen úlomky příhod dvou nesympatických flákačů a většina děje je bez přehánění hloupá. S přimhouřenýma očima chápu pokus o automobilovou honičku nebo papírem šustící škorpení s nadporučíkem Pardekem, naopak vítám jedinou nosnou linku s Prašivcem. Ale za výjevy, kdy upoceného buráka Valera opakovaně a bezdůvodně nahání sotva plnoletá Andrea Čundrlíková, bych nejraději srazil hodnocení ještě níž. Plnění erotických fantazií k ódě na slovenskou přírodu vážně nepatří.

Elia Kazan opět jako režisér sociálního dramatu. Proto se tu hodně, často a rychle mluví, velkodušně odpouští a v pravé chvíli se ucukne od důsledků. Méně je někdy více a tady by stačila jedna vyhrocená scéna a řekla by víc než pátý šestý monolog o tom, co by se dělat mohlo, ale nedělá. Sám Gregory Peck přiznal, že jako vyzrálejší herec by roli pana Greena odevzdal mnohem víc, takhle bohužel působí Dohoda i díky němu příliš plakátově.

1. série - 60% - První díl mě nadchnul. Ironicky shazuje svoje hlavní hrdiny, opatrně dávkuje strach z neznámého a dává pocit něčeho nového. A pak se děj posune do klasických vyprávěcích postupů, forma se uzamkne v nekonečném přidávání dalších a dalších gramodeskových hitů a k radosti zůstává snad jen ta Lucy. Zbylé postavy často rozčilují nebo přímo vadí, tajemství se vysvětlují průhledným nebo očekávaným způsobem, hlavní hrdince je co chvíli připomínáno, že na povrchu se brzy začne chovat jinak než pod poklopem a popravdě na mě Fallout funguje víc jako love story nebo rodinné drama, případně jako western. Sci-fi stránku, společenskou kritiku, protiválečnou hrdost nebo odhalování stínů minulosti jsem na konci bral jen jako nutné zlo, což je u postapokalyptického výletu na pováženou. Originální ale je, takže budu na pokračování opatrně zvědav. Jen bych si hrozně přál, aby se ustálila nálada. Kombinace těžkopádných vtipů, politické satiry, přiznaně béčkového designu monster, paranoidního thrilleru a akční arkády, kde se fatální zranění občas dá léčit lektvarem a občas zase ne, mě ze sedadla vyhazovala skoro pořád.