Sarkastic

„Chci dělat jen s lidma, co mají odvahu.“ - „To jsem já!“ - „Tak se do toho dáme.“ A že se do toho pustili pořádně…Mnou dosud viděné Boeovy snímky Rekonstrukce a Složka 64 byly natolik odlišné, že jsem netušil, do čeho jdu v případě tohoto filmu. Nakonec jsem se dočkal dočista klasického životopisného díla, které sice vybočuje hlavními hrdiny, ne však způsobem natočení. O ústředních postavách jsem dopředu nevěděl vůbec nic, takže mi nezbývalo než věřit úvodnímu lehce podvratnému prohlášení tvůrců filmu podle skutečných událostí. A taky neskutečných. A že některé věci se zdály být skoro až neuvěřitelné (Morgensovy daňové machinace stejně jako Simonovy sexuální výstřelky). Tak či onak, obchodní partnerství a nerovný, přesto výhodný vztah těch 2 byl do jisté míry fascinující. Tedy, dokud nenarazil na jisté problémy…Film drží nad vodou především duo hlavních protagonistů, oba byli výborní. A jestliže chválím, musím zmínit i práci maskérů, zvlášť Nicolas Bro je tu k nepoznání. Za mě to bude čistý průměr.

„Pokud si oni mohli najmout vraha...proč bychom nemohly i my?!“ - „No, protože je to nezákonný!“ - „Nezákonný?“ - „Jo!“ - „Ne, to je rovnoprávnost! Je to rovnoprávnost, Gritto. Hele, máme přece právo být stejný bastardi jako chlapi!“ Jenže snažit se zrovna v tomhle vyrovnat manželům může znamenat dvojnásob problémů… Bornedal se tady utrhl ze řetězu. Natočil absurdní, střelenou, černohumornou záležitost, u které je ideální vypnout kvůli některým vpravdě jednoduchým až primitivním fórům. Umně využívá všemožné předsudky a škatulky, klíčovým slovem pro celý film je nadsázka. Cca hodinu je to extrémní a pestrá nálož humoru, u které jsem se bavil takřka maximálně, pak film bohužel začne ztrácet dech (od „ženské chvilky“ obou mužů), dojezd připomíná už jen dost slabý odvar. Přesto i díky postavám (kralují hlavně oba zabijáci) nemůžu jít pod 4*. „Vždy na všem hledej pozitiva. To mi říkala má máma. Třeba když mi umřela andulka. Podívej, Ib. Pozitivní na tom, že ti umřela, je, že teď můžeš mít andulku vycpanou. A to mnoho lidí nemá!"

„Takže…seš na služební cestě?“ - „Jo.“ - „A co děláš?“ - „Hubím škůdce.“ - „Aha. Já brouky většinou vymetu ven, teda až na velký pavouky.“ Zatímco Christian dělá „havěti“ mnohem horší věci…Režisér Kastrissios svůj celovečerní debut pojal způsobem, který asi nebude úplně pro všechny. Snímek na nic nečeká a prakticky od první chvíle se vrhá do víru násilí. Nutno podotknout, že dost přímočarého a brutálního. Díky lince se stopařkou to není krvavé neustále, ale zas o to výživnější pasáže s vyřizováním účtů jsou. A zatímco zpočátku je Christian při svém konání ještě dost nervózní, postupně se přetváří v poměrně suverénního, a hlavně chladnokrevného zabijáka. Zkrátka někomu pomůže po smrti dcery terapeut, jinému zas očistná cesta pomsty, ehm…A tady musím zmínit největší zápor snímku, a to přehnanou nezničitelnost hlavního hrdiny, která je ke konci tak šponovaná, že působí až úsměvně (zvlášť od Derekova „přispění“ se už film nedá brát vážně). Škoda, že režisér neodhadl míru. Takhle dám lepší 3*.