sedm.1

Akční nářez? Ale no tak! Jeden souboj uprostřed filmu, druhý v závěru, to fakt nemohu považovat za akční nářez, nehledě na to, že ani jeden z těch soubojů není choreograficky ani výrazný a ani zábavný, prostě takové dvě syrovější bitky, které nabízí každé druhé lepší béčko. Příběhově se pak jedná o rutinní, naprosto nenápaditou a předvídatelnou revenge podívanou, v tomto případě tedy sice ozvláštněnou o indické prostředí a jejich tradice, aby to ovšem nějak změnilo výsledný dojem k lepšímu, tak to se za mě též vůbec nepovedlo, i když abych zase jen nehanil, tak to nehostinné prostředí podporuje poměrně vydařenou potemnělejší atmosféru, která tu patří k tomu ojediněle lepšímu ve filmu. Jednotlivé postavy pak mohu též jen těžko označit jinak, než jako tuctové a nezajímavé, a to včetně ústředního mstitele, který se navíc chvílemi chová jako vážně silně nevyrovnaný jedinec, co by potřeboval studenou a do klece, a co se týče záporáků, tak ti tu jsou zas pro změnu podáni tak jednoduše a ploše, že je divákovi ve finále úplně jedno, co a jak provedli a jak to s nimi dopadne, jelikož se o nich stejně nedozví vůbec nic. Tvůrci se jinak snažili celý film prošpikovat doslova skrz naskrz i emocemi, které tu ovšem také vůbec nefungují a film nenabízí ani žádné napětí, prostě těžko tu hledat něco, co by mě dokázalo opravdu oslovit. Dav Patel si zkrátka napsal a natočil svůj zřejmě vysněný projekt, ve kterém si zároveň zahrál i hlavní roli, což je sice pěkné, ale že by se jednalo o podívanou, co by ho měla posunou do vyšší ligy, tak to za mě ani náhodou, jelikož pro mě Opičí muž představuje prostě jen průměrný, ničím výrazný a vybočující akční béčko.

Přestože tento prequel hodnotím jen průměrnými 3*, tak si z něj odnáším převážně skutečně jen pozitivní dojmy, a jediný důvod, proč ve výsledku dávám jen ty 3*, tak to je za opravdu ne zcela povedenou zápletku, které chybí jednak větší záživnost, ale především nějaký výraznější ústřední nápad, jelikož tohle mi totiž přišlo jen jako takový narychlo spíchnutý, poslepovaný sled scének, vykradených z jiných, žánrově podobných filmů, tedy jen s tím dodatkem, že závěrečné rozuzlení mě oslovilo a bavilo již hodně, takže toho se tedy má kritika vztahující se k zápletce rozhodně netýká. Každopádně že se tvůrci nezamysleli nad alespoň trochu zajímavější dějovou linkou je to pak škoda o to větší, že vše ostatní v tomto filmu musím jinak označit za opravdu velmi silné a působivé, na čele s vážně zatraceně parádně znepokojivou atmosférou a vlastně i celkovou vizuální stylizací, kdy v obou těchto ohledech působí The First Omen opravdu ojediněle mrazivě a luxusně nepříjemně. Hodně dobře tu pak působí i několik jednotlivých creepy scén, které jsou vážně děsivé a nechybí tu ani pár opravdu funkčních napínavých momentů. No a v neposlední řadě musím určitě vyzdvihnout i veškeré postavy a samozřejmě i jejich herecké představitele, kteří vesměs působí výrazným a zajímavým způsobem, na čele s Nell Tiger Free, která v dnešní záplavě všech těch tuctových tvářiček je prostě jiná, myšleno v tom dobrém slova smyslu. Tudíž opakuji, ačkoliv hodnotím tuto podívanou jen průměrně, tak ve výsledku spokojený jsem a určitě jsem i pro vznik dalších dílů, jelikož pokud by byly zpracovány i oni v tomto nastoleném duchu, tak by z toho mohla nakonec vzniknout fakt působivá série.

S Madonnou v posteli je to jako s Prstem v prdeli. Kdo to má rád, ten to dělá a užívá si to, a tak je to i s tímto dokumentem známé zpěvačky. Kdo jí má rád, určitě si ho pustí a užije si ho. I když, po pravdě, já si upřímně myslím, že si ho užijí opravdu ale jen ti nejskalnější příznivci této popové divy, jelikož ten film toho skutečně příliš nenabízí, a to co nabízí, není ani záživné, ani zajímavé a především, a to je nejhorší, celý ten dokument nemá prakticky žádnou vypovídající hodnotu. Celé ty dvě hodiny tak divák sleduje jen nicneříkající záznamy z koncertních šňůr, tvořené částečně barevnými hudebně-tanečními čísly z vystoupení a částečně náhodně naházenými černobílými epizodkami ze zákulisí, kde se pak Madonna nejčastěji stylizuje do jakési ,,matky´´ svých gay tanečníků, kde jakoby na očko řeší jejich problémy, nicméně důvěryhodně to rozhodně nepůsobí, naopak, její nevěrohodná soucitnost a rady tu jsou až směšné a navíc dost často je poznat, že to bylo prostřihané celé tak, aby z toho ústřední hvězda vyšla jako nejčistčí duše na světě, ovšem ta její arogantnost a hvězdné manýry se stejně nepodařilo tvůrcům úplně zahladit, což jen potvrzuje zmiňované nulové poznání Madonnina charakteru. U ostatních postav, respektive účastníků, jsem měl pak navíc pocit, že nikdo z nich není zrovna dvakrát nadšený, že je natáčen, podle čehož se i vesměs tváří a otráveně předstírají spoluúčast, a též za míjející se s účinkem zde považuji i Madonniny pokusy o navození emocí, které nelze označit jinak, než za zcela nefunkční. Minimálně v této posteli to zkrátka tedy s Madonnou skutečně žádná zábava není a význam tohoto dokumentu proto jednoduše považuji za naprosto bezvýznamný a zbytečný, a to platí prakticky pro kohokoliv.