Greya

Třikrát hurá pro nekomerční filmovou šablonku ještě nenaplněných, mladických snů, jenž od počátku pohání spolehlivého britského důstojníka záplavou zničené vehemence pověstné šnapsovo-armádní vizitky vlastního otce, držitele příjmení hmatatelně bolavého výrůstku. Při prvotně zafinancovaných cestách s pobočníky, po objevených přírody schopných zdrojích kaučuku a keramiky si nejsem úplně jistá, či je žánr dobrodružna správně navolen, ale jakožto neználek ve ztraceném městě stejně jako Percy s tendencí hledat ve ztracenu smysl, se náhle zapřu do Fawcettova žhnoucího segmentu soukromé amazonské extáze a bezmezné zvědavosti k zdroji střídavě ostražitých a jindy přívětivých domorodých kmenů amigos.

Stopy kubánského přízvuku Any de Armas jsou nezaměnitelné, vzhledem k neortodoxnímu přístupu filmu a dívčího jemnocitu se téměř vytratily. Tato hollywoodská odysea si značně pohrává s místy líbivým znehodnocováním tragicky krátce žijící blonďaté ikony pro potěšení sledování. Blonde má extra řemeslné a technické formy vyobrazení pekelné krajiny slavných a celistvá konstelace pěšáka, či oběti Monroe příjemně hrály, avšak krom záblesků z etap, až po známý obraz nehybnosti ve vlastní posteli, nic přehnaně ohromujícího.

Uspokojivá premisa uvězněné triády v modernistickém panství, jenž dějově bagatelizuje na optimismu nepovedené loupeže, svými snímky plní aroganci přežvýkaného sukcesu technického pracháče, výhledové dekonstrukce již dávno obchodního manželství, nýbrž vydrážděnou domácí invazí, jenž výsledkem je pouhá samolibost bez vítěze.