Fin_429

Jak udělat co nejvíce klišé biopický snímek ve třech krocích: Zaprvé, na začátek dejte, jak skládá s kytarou svou první píseň. Zadruhé, do příběhu patří láska, tak ji udělejte co nejhezčí. Zatřetí, hlavně aby to končilo dobře (titulek o sebevraždě jim to vyváží). A tak bych ten snímek shrnul. Byla to prostě snůška nápadů, které by někdy v romantickém filmu byly užitečné, ale v životopisu o Amy, kde mohlo být tolik věcí, tolik aspektů její kariéry, se hrálo jen na lásku. A ještě k tomu nezáživné.

Takhle si představuju nenáročný zábavný film. Krom krásné paralely s realitou a nádherné myšlenky směřované na rodiče, kdy se film ptal na to, co vlastně z těch dětí chceme mít a jestli opravdu nestačí, že jsou samy sebou, film funguje i na komediální úrovni, přičemž jsem se i párkrát opravdu zasmál. Jako vážně, tohle bylo moc hezké. A když si to tak vezmete, snímek je ještě k tomu vyloženě voyeuristická nálož. Divák nemá možnosti se nudit. To je, si myslím, to, co film povznáší. A přitom to je celý tak jednoduchý koncept, že mě to až vlastně děsí. No, prostě to doporučuju. Tentokrát ale všem!

No jo, je to přesně tak, jak jsem si myslel. Byť režie dělá vše co může a odvádí sakra dobrou práci, obsahem je film jedno velké ohrané klišé. Malá holka z kmene, ve kterém ji nikdo neposlouchá, se vydává na cestu nástrah, kdy na konci zabije predátora. Jak? Že zapojí mozek. Jo, jako na žánrovku to je v pořádku, ale když se na film pějou ódy, očekávám něco jiného - ne Dunu ne. Je to až možná příběh o vykoupení, ale jako strašně nezajímavý a mě nijak neoslnil. Taková snůžka něčeho, co sice funguje, ale bylo zde tisíckrát před tím.

Zpočátku to vypadalo jako chleba namazaný máslem, ale jakmile se příběh zintenzivňoval, na chlebu nebylo jen máslo, ale už i sůl, salám, ale i okurka. A ano, takhle by to správně mělo skončit, ale Wright tam přidal i čokoládu, dračí ovoce a posypal to sýrem. Prostě proč? A místo toho, aby to snědl, tak to polil kečupem, hodil na gril a nechal do bronzova upéct - samozřejmě se mu to spálilo a nebyla z toho topinka s ohnivým masem, ale dort, který upekl pejsek s kočičkou... Jo, zní to jako bordel, ve skutečnosti tak moc ne, ale je to strašně překombinované, až mě to nechalo chladným. A tak, jakožto fanoušek, se vsadím, že kdyby se tématu chopil Aronofsky, bylo by to jinak a možná by mě i snímek dokázal znechutit - což mi zde jaksi chybělo (ano i přes Anyu, která byla výborná). Tohle mělo velký potenciál a já se na film strašně těšil. No, ale on mě prostě musel nechat nezaujatým

Stále se nedokážu jaksi přenést přes fakt, že mi Eurovize letos spíše připomínala Hunger Games. Jakože semifinále byly skvělé, a režie si opravdu hodně vyhrála i co se vizuálu týče. Ale Ty nechutné kontroverze, zbytečná politika, nepochopitelná diskvalifikace a tak dále- to je nepřípustné. . No prostě nepochopitelné.

Už od začátku cítíte, jak příběh úžasně plyne a kolik informací bylo možno nasadit do pouhých 30 minut. Ať už to, jak se s nemocí popasovala manželka, nebo třeba i to, že Martin vedl dvojí život. Strašně nádherně vám předkládá ale i ty jednotlivé osobnosti. Každá z nich je naprosto odtažitá, ale naprosto citlivá a lidská. No a pak už jen práce s voyeuristickými představami. Prostě haluz. Tohle má úplně mistrovský scénář - na české poměry. Co se týče audiovize, ta byla možná ještě lepší. Kamera naprosto světová a hudba, byť trochu těžkopádná a úzkostlivá, ale magická a čarovná. Tento film si s vámi totiž hraje a i když víte už od počátku jak to dopadne, nejste si jistí a neustále se musíte utvrzovat ve vaši pravdě, protože vše se dozvíte vlastně jen tak. A to byla teoretická úplná špička filmu.

Tak tady jsem nedal ani těch 90 minut. To byl hnus. Reálně největší, ani nemůžu říct zklamání, protože prostě se na druhý díl těšit nedalo. První díl aspoň teda někam vedl, ale toto je úplně o ničem. Masturbace nad svým vlastním kontentem a ještě zpomaleně. První díl se dal přežít a byl alespoň na těch 60%. Toto doufám, že bude jenom a pouze klesat.

Nechutně sugestivní a oku lahodící. Příběh twin peaks nabírá brutální obrátky a po hodně dlouhé odmlce mám strašnou chuť si za jeden den sjet celou další sérii. Skvělé tempo, brutální nápady a tak úchvatně se to teď najednou všechno spojuje dohromady, že prostě potřebuju další a další.

Byť se to může zdát zvláštní, Erupce lásky je úplně jiný dokument, než je Rekviem za manžele krafftovy. Svým autorským pohledem totiž Werner Herzog zachoval a především gloryfikoval práci Kraftových, a to právě tím, že každý jeden snímek jaksi ztotožňoval to Mauricovo umělecké cítění a jeho práci jako celek. Dokument Sary Dosy je ale víceméně mainstreamové povídání o jejich životě a práci. Pár věcí krásně rozebírá do hloubky - konkrétně pak tedy jejich vztah - víceméně se avšak drží na uzdě a opakuje nepsaná klišé. Rozdíl pak tedy je hlavně ale v tom, co divák upřednostní a hlavně co uvidí. Ten kdo nebude chtít rozdíl vidět ho prostě neuvidí a hlavně tedy nepocítí.

Udělal jsem si čas, abych se o něco málo hnul se svým watchlistem a teď víceméně plánuji jen jet z něj. Jako první, jelikož jsem si koupil disney plus,  jsem si vybral Společnost mrtvých básníků, kteří mě zprvu uchvátili svou synopsí avšak později na ně jaksi zapomněl. Teď, když už jsem se k nim dostal mi o nich stačí pouze říct, že jsem nadšen. Z počátku ale zmaten, a to hlavně proto, že jsem čekal, že se film bude daleko více zajímat o andersona a ne o partu jako takovou. Nadšen ale díky tomu překotění se přes a nastolení jakéhosi postupu a dojení maximálního diváckého požitku. Už dlouho jsem do ničeho nebyl tak za interesován a dlouho jsem se necítil jako bych sledoval něco, co stvořil život . Něco co je tak reálné a i přes to do detailu smyšlené i ve vás vyvolávající pocit, že to milujete..... takže to, že je to příběh povznášející až možná poetický vás v tom všem jen krásně utvrzuje.. za mě je film užasný a měl by ho vidět každý učitel, který o této práci snil. Protože pouze s přístupem Keatinga se dá změnit svět - pouze tak, jako Keating změnil své žáky.. a hlavně si jít za sny.