Třináct životů

Ron Howard je pre tieto based on true events filmy vždy správna voľba. Dokáže natočiť do bodky presný film, akurát mu občas chýbajú vyššie ambície, aby sa z jeho filmov stali skutočne vynikajúce kúsky (Rush budiž výnimkou). A to je aj prípad Thirteen Lives. Fantasticky nasnímaný (kamera neznámeho Sayombhu Mukdeeproma by si zaslúžila filmové ceny, dokáže prehľadne nasnímať ako scény pod vodou, tak v stiesnených priestoroch, ale ponúknuť aj veľkolepé pohľady na okolitú džunglu), fantasticky ozvučený film s vynikajúcimi hercami (Mortensen, Farrell, Edgerton) zobrazujúci nedávnu udalosť záchrany trinástich thajských chlapcov zo zaplavenej jaskyne, ktorý aj napriek enormnej 149 minútovej stopáži ani na minútu nedrhne, no aj tak sa nemôžem zbaviť dojmu, že aj napriek týmto slovám chvály som čakal viac. Ron Howard totiž natočil úplne neškodný film pre všetkých, aby prakticky pobavil každého člena rodiny a ponúkol štandardné veľkolepé filmové zobrazenie jednej tragickej udalosti, ale po celý čas sa bojí pritlačiť na pílu. Či už emočne - k žiadnej postave si tu človek nevybuduje vzťah; alebo čo sa týka napätia - o tom ako neuveriteľne dlho trval jeden ponor cez jaskyňu sa tu divák dozvie prakticky len z mapy, samotné scény sa odohrajú do pár minút akoby sa Howard tentoraz bál pritlačiť na pílu a celé dianie zobraziť aspoň trochu surovejšie. Vo výsledku však solídne natočená rekonštrukcia udalostí, no až príliš na taký ten absolútne nekonfliktný hollywoodsky spôsob. A ak o danej udalosti nič neviete, o to lepšie, pretože v takom prípade dokáže ponúknuť aspoň kúsok napätia. CELKOVO: 7/10 (07.08.2022)

Tento film to neměl semnou lehké. Nečekal jsem upřímně, že mě dostane tolik, jako ostatní tady. Z důvodu, že jednak jsem viděl zrovna v poslední době ty méně kvalitní počiny pana Rona H. Pro mě jimi byli tento a tento. Pak tu hraje faktor to, že já nesnáším tyto dramata ze skutečných událostí,  protože je mi z nich často úzko a snaží se z vás vytřískat všechny možné emoce a snaží se své nedostatky skrýt za nesmírnou dávkou patosu. To zde avšak naštěstí neplatí a i já byl strhnut tímto vyjevením hrůzostrašné události, která se stala v roce 2018 a získala si celosvětovou pozornost a i pomoc. Měl jsem velké štěstí, že nejsem nevěděl, jak to tehdy dopadlo, takže jsem byl vskutku napnutý až dokonce. Film má sice poměrně děsivější stopáž, ale je nutné říct, že  nemrhá vašim časem a téměř okamžitě jde na věc. Poměrně věrně  mapuje události, jak šli za sebou a odchylek je tu pomálu, což je dobré vědět. Hlavními postavami tohoto filmu, by se dali nazvat dva potápěči, kteří byli poslání také pomoc našemu fotbalovému týmu. Postava, kterou tu hrál Colin, měla pravděpodobně být jakým si emočním pojítkem filmu, avšak pro mě si většinu filmu ukradla postava, kterou hrál Viggo, který ji zahrál neskutečně a to jen díky malým nuancím. Navíc by se dalo říct, že na první pohled je tato pesimistická figurka necitlivá... Přitom opak je pravdou. Film samotný, se tak moc snaží vám přenést co nejautentičtější zážitek, že například hudba je zde minimálně a režie se nepokouší o nic nového, co by to mohlo vyrušit daný zážitek. Atmosféra zhruba v půlce filmu začne radikálně houstnout, kdy občas i lehce ztratí tempo, nicméně musím neskutečně poděkovat Ronovi, že netlačil na pilu, jako valná většina ostatních a mimo malé škádlení vašich nervů, jako například občasné spadnutí kamenů na naše hrdiny či vyhrocené ztracení jehel pod vodou, si nepotřebuje situaci uměle nafukovat a nedramatizuje tedy zbytečně.  Také poutavě znázorňuje samotné potápění. Musím zmínit, že mě extrémně bavil nápad, se kterým Rick přišel v půlce filmu, protože nejen, že to do té doby nikdo neudělal, ale je to vlastně geniální a neskutečně mi to případnou záchranu chlapců osvěžilo a vlastně i vnitřně uklidnilo. Ještě více mě dostalo zjištění, že tohle fikce nebyla. Tento film, také velmi dobře vyzdvihává, jak šlechetně se tehdy Thajsko a jeho obyvatelé zachovali. Lehce to stále dokazujeme, že my lidé dokážeme v nejhorším držet při sobě. Samotná finální záchrana mě zcela pohltila a nejen, že mi bylo neskutečně úzko, protože trpím klaustrofobii, ale i tím, že sama příroda úplně nešla na ruku naším zachráncům a nechtěla životy chlapců pustit jen tak. Jakmile bylo po záchraně, tak jsem pociťoval neskutečnou euforii za všechny co přežili. Dlouho jsem nepřál nějakým hrdinům šťastný konec, jako těm zde za muka co prožili.  Slabších 9 z 10.  PS : Ten dort bych si dal s nimi a závěrečné titulky, které dovyprávějí události po této, jen potvrdili moji víru v lidstvo..... (07.01.2023)

Najväčší rest minulého roka sa stáva, pravdepodobne, aj mojim najobľúbenejším filmom uplynulého ročníka. Prečo je tomu tak, že domáci hraný film, ktorý frefrčal aj našimi kinami, bol zmätočný, nezábavný a zaujal iba svojou témou, kdežto hollywoodsky veterán prináša v niektorých smeroch antihollywoodsky veľkofilm a boduje na sto precent. Pokiaľ máte klaustrofóbiu, možno budete mať problém film vôbec dopozerať, ale pre mňa ide o podobný typ zážitku, ako nedávny Fall. Je to na jednej strane veľmi nepríjemné sledovať, na tej druhej ale extrémne napínavé a svojim spôsobom, vzhľadom na žáner, zábavné. Tak teraz môžeme len diskutovať, akej skutočnej udalosti by sa mal zase Howard chopiť, aby priniesol opäť jeden z najintenzívnejších zážitkov roka. Ide o jednu z mála výnimiek, kedy človek vyhral boj s prírodou. (04.01.2023)

„NIKDY SE NEDOSTANOU VEN…“   Známej příběh. Tak proč na to koukat? A proč to má kurva takovýhle hodnocení? Všichni přeci víme, že… Aha. Tak vlastně takhle dopodrobna to neznám. Navíc mě neobtěžujou nějakejma srdceryvnejma monologama, ale jde o samotnou záchranu, takže kromě super obsazení si užívám i dosytnosti podvodních scén. A je to parádně dramatický! Z herců čiší profesionální pragmatismus a já obdivuju všechny ty lidi, kteří se zadarmo snažili pomoct. A jestli nevíte (jako já), kdo všechno tam zůstal, pak si možná i víc užijete ten záchranářskej adrenalin.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti.  2.) Parchanta mám v jeskyni.   /// Thx za titule „Pavla La Roch“.                PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (16.08.2022)

Ron Howard si odskočil od potížemi pronásledovaného a studiem ovládaného Solo: A Star Wars Story of the Ages k „relativně skromné produkci“. Relativně skromné je myšleno sarkasticky, protože tahle produkce musela být peklo sama o sobě. Hrozně se mi líbilo, že tohle nebyl příběh o hrdinských hollywoodských hvězdách, ale většinou jsme naprosto logicky sledovali, jak k problému přistupují thajští rodiče, děti, policisté, NAVY SEALs atd. Ano, Mortensen a Farrell mají ve skutečnosti status megahvězd, ale tady působí jako obyčejní lidé a taky se tak chovají. Howard je na tenhle typ survival příběhů v podstatě expert, takže dostáváme opět dávku napětí, emocí a radosti v krásném balení pod vedením thajského kameramana Sayombha Mukdeeproma. P.S.: Nic pro klaustrofobiky. (09.10.2022)