A jak to bylo dál...

Nekonzistentní záležitost s neskutečně kolísavým tempem. Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout co vlastně chtějí točit. Nacpeme tam pro jistotu všechno, což ok, ale taky to musí filmově a příběhově fungovat, ale není snad horšího scénáristického dna než je epizoda číslo čtyři. Některé nově příchozí postavy jsou navíc dostatečně zajímavé, ale moc prostoru něco předvést nedostanou. Více jak dvacetiminutová stopáž byla problém i u filmu a A jak to bylo dál.. to jen dokazuje. Příjemné minipointy z původního seriálu by tu sem tam byly, ale utopí se ve stopáži. Ze všech hlavních protagonistek, které se vrátili z toho pro mě trochu překvapivě vychází nejlíp Charlotte, její dějová linka je sice docela nudná, ale je to pořád ta samá jen trochu vyzrálejší Charlotte a osobně si taky myslím, že Kristin Davis ten návrat do postavy po letech zvládla herecky zdaleka nejlépe. Z Mirandy tvůrci vytvořili scénáristickou berličku, tu popletenou, tu se divící, ale jakoby jen v mála okamžicích připomínající v dřívějším Sexu ve městě mou oblíbenou Mirandu. Carrie je pořád ďiblík, tu nesamostatný, tu nelogický, tu hysterický. Naštěstí o poznání míň než dřív, i když piští jako před čtvrt stoletím. Určitě plus, že vzniknul seriál o ženách po padesátce, které pořád mají rozhodně co říct, jen to měli říct v jiném formátu, s lepším scénářem a přiměřenou stopáží, ideálně se Samanthou (sympatická vtipná chytrá potvora par excellence tu tak hrozně moc chybí, nemá to prostě kdo vyvážit už proto, že tahle Miranda není původní Miranda). Skvělý je Mario Cantone, který hraje, jakoby snad neuplynulo tolik let od původního seriálu i filmů a je to pořád naprosto suverénně Anthony. Byla by chyba si ovšem nepřiznat, že A jak to bylo dál... je podprůměrné televizní dílo, které těží z nostalgie. A nebýt té atmosféry, jiné, ale relativně příjemné (od třetího dílu), kterou se jim do toho povedlo protlačit skoro nikdo by se na to nedíval. Navíc o poznání snobštější než kdykoliv předtím (viz Carrie a její byty). Ale samozřejmě pořád lepší než film Sex ve městě 2. Nicméně Kim Cattrall moc dobře věděla, proč do toho nejít. 50% (04.02.2022)

Děvčata nám zestárla, doba se posunula a tak je nutné se přizpůsobit ji i věku. Samantha odešla a tak už se místo sexu řeší jiné podstatné věci. Např. operace kičle, alkoholismus, stárnutí a samozřejmě problematika LGBT. Samotní gayové už nejsou v dnešní době tak žádání, takže jsou zde postavy, které se nazývají oni a dokonce se to dotýká i hlavních postav a jejich rodin. A právě to, jak je to do seriálu na sílu roubováno, mě nejen nebavilo ale i štvalo. Seriál je tak vhodný hlavně pro ty, které se blíží věku hlavních hrdinek a prožívají jejich osudy, změny a stárnutí už od začátku. (20.03.2022)

1. série: V 90. letech musel Sex ve městě šokovat hodně lidí svou otevřeností a prezentováním tabuizovaných témat. V roce 2022 mě ale And Just Like That šokovalo svým přístupem jistým způsobem taky. Tento seriál je podle mě historickým milníkem a symbolem počátku neo-socialistického realismu, který vzdává holt politické hyperkorektnosti prostě proto, že je to in a bortí nepopulární názory kudy chodí. V podstatě se tu řeší boření bělošských stereotypů, genderová fluidita a to, jak se s ní vyrovnávají matky teenagerů, které se s ní potýkají. Dále pak násilné protlačování nebinárních jedinců, experimentování se sexualitou ve stáří, samotné stáří a jeho úskalí a samozřejmě etnická diverzita a kulturní pluralismus. Byla by to zkrátka dlouhá debata o tom, která všechna témata tato série otvírá. Horší je pak to, že je nijak nezavírá. Spousta linek vyšumí do ztracena (např. Steve, Mirandy alkoholismus, neplodnost) a tak nějak se všechno jen vydává za něco, čím není. Absolutně se zde vytrácí motiv přátelství a pospolitosti původního seriálu. Už první díl si pro mě pod sebou podřezal větev tím, že zhanil Samanthinu absenci docela hyenickým způsobem a byla tam dost cítit reálná příčina ze zákulisí zdejších vztahů. Nevím, na jednu stranu to bylo strašně aktuální, moderní, módní a trendy, až se mi to vlastně příčilo a říkám si, jestli vlastně jsem cílová skupina co se věku týče. Dívalo se na to celkem hezky, ale nemělo to absolutně žádnou celistvost a byla to jen taková přehlídka problémů dnešního světa. Pěst na oko. (08.02.2022)

Z původního kouzla nezůstalo nic. Humor je nevkusný a odporný, charaktery postav nemají s původními vůbec nic společného, neustálá přítomnost kulturní a politické korektnosti, vnucování genderových témat doslova v každé epizodě a absence jakéhokoli náznaku příběhu určitě žádné body nepřidává. Každá epizoda je jako zlý sen, ze kterého se v horečkách nemůžete probudit. Jedinou vyvolanou emoční reakcí mimo znechucení a zklamání bylo uvědomění, že tu nikdo nejsme napořád, a jednoho dne každého z nás potká ten moment, kdy nás opustí někdo velmi blízký, a nám bohužel nezbyde nic víc, než se s tím nějakým způsobem vyrovnat. V tomto duchu jsem po prvním dílu očekávala zbytek série, kde hlavním tématem je vyrovnávání se se ztrátou milované osoby, to jsem ovšem očekávala od této plytké přehlídky příliš. (08.07.2022)

Barbara-Seda Aghamianz: "This show is what my mom would call empty calories … and I enjoyed every bite, free from guilt. It is like a beach read - take it for what it is." l The second season of “And Just Like That . . .” is “a collision of aesthetic and topical excess that almost feels as if it were created to provoke the most grimaces possible,” Carrie Battan writes. (21.08.2023)