Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (2 118)

plakát

Hlasy mrtvých (2023) 

Chvíli se to zdálo jako dobrý nápad, naštěstí to docela odsýpá, ale závěrečný dojem je suma sumárum dost mdlý a nejasný. Je dobré, že tu není moc okolní omáčky a tak, ale postavy se víceméně celou dobu chovají divně až debilně a ač se to pokoušelo o zvrat, nedávalo mi to moc smysl. Hororová stránka samozřejmě funguje bídně a je to opět kousek náchylný k zapomenutí.

plakát

Metoda Markovič: Hojer (2024) (seriál) 

Já se k davovému nadšení úplně přidat nemůžu, ale dobré to bylo. První díl mě teda minul účinkem a ke druhému jsem se dostala zase až asi po 14ti dnech docela s nechutí. Od třetího dílu si mě to už celkem udrželo, ale chyběl mi tam nějaký dějový spád nebo trochu svižnější jízda. Všechno se tu děje tak nějak mimochodem, je to takový moc lážo plážo a nemá to v sobě žádné napětí. Spíš jsem to prostě jen sledovala bez nějakých velkých emocí. Lněnička a Uhlík nepopiratělně nejlepší prvek seriálu, ale Mišík a Kotek se mi tam třeba moc nehodili. Občas to mělo takový moc nova feel a co mi vadilo nejvíc byla asi spíš ta realita toho, že tam s tím Hojerem fakt zacházeli jak s kamarádem, který moc rozumu nepobral a ve finále mi ho ještě mohlo bejt třeba líto, ne?

plakát

Gueules noires (2023) 

U tohoto kousku  jsem na rozpacích. Zezačátku jsem měla velmi dobrý pocit, ať už z té podzemní tmy nebo dobrého vykreslení postav a sžití se s nimi. Postupem času jsem byla celkem zděšená, kam to vlastně spěje, když se poprvé ukázala zdejší zrůda. No a ve finále jsem pochopila, že se nám tak trošku postupem stopáže změnil žánr. Když jsem přistoupila právě na tu myšlenku, že spíš než jako na horor je záhodno na to nahlížet jako na dobrodružné horror fantasy, asi nemám problém tomu ty tři hvězdy dát, ale jenom proto, že jsem na tu hru přistoupila. Zdejší příšerka je tu totiž docela haluz a hororovou nálepku to tomuto filmu celkem dost kazí. Jinak mě to ale určitě neurazilo.

plakát

Smršť (2024) 

Jako až začne v Česku nebo na Slovensku někdo točit áčkové psychologické thrillery nebo horory, můžu si na tohle začít stěžovat, ale do té doby beru Smršť všemi deseti, protože pro mě to mělo dost přínosnou kvalitu co se týče řemeslné, herecké a hlavně scénaristické stránky. Původně jsem si sice myslela, že půjde spíš o nějaké to vyšetřování případu, ale ve finále jsem ráda, že Bebjak umí dobře uchytit i témata, která by od jiných režisérů působila lacině a zaměřuje se hodně na vztahy, psychologii a trauma. Pro mě je to momentálně určitě nejperspektivnější tvůrce Česka i Slovenska. Jako bonus zvládl velmi dobře pokrýt i tu hororovu stránku věci a párkrát mi přivodil husí kůži. Bebjak umí totiž nejen filmařsky zaujmout, ale také poskytnou komplexní příběh s dějovými zvraty a finálním rozuzlením, kdy divákovi dopřeje i nějaký ten moment překvapení. Takže co víc si přát. Navíc, ta atmosféra podivného hotelu a zvláštního zdejšího osazenstva ve mně evokavala až Lynchovské nebo Lanthimovské prvky.

plakát

La niña de la comunión (2023) 

Příběh tohoto filmu by se vešel do 20 minut a vůbec by nebylo potřeba si prožívat takovou brutální  nezáživnou předvídatelnou nudu. Pro mě to byla fakt otřesná zbytečnost bez jakékoliv atmosféry, napětí, děsivých scén a čehokoliv, co by stálo za zmínku. Postavy úplně nezáživné, furt tam omílaj to samý dokola, jejich starosti mi byly úplně u zadku a vlastně jsem trpěla tak moc, že jsem to musela přetočit, abych to už zkrátila. Ztráta času. Tohle měl bejt kraťas.

plakát

You'll Never Find Me (2023) 

Malým snaživým horůrkovým jednohubkám, které mě ničím neuráží občas ráda přilepším a tady se ani moc nezdráhám. Ta atmosféra tady jede prostě na plné obrátky hned od začátku, je to přesvědčivě zahrané a divák díky tomu opravdu asi 70 minut nemá téměř páru, kam se děj obrátí. Navíc tu funguje velmi slušně i řemeslná stránka, hlavně zvukové ruchy, záběry na detaily i kameru. Sice to teda nakonec nabralo asi jiný směr, než jsem si celou dobu myslela, ale zároveň to pro mě v jistém smyslu bylo překvapení a ve finále se na to nemůžu zlobit, protože to prostě pro tento typ příběhu zvolilo akorát jiný úhel pohledu. Ne že bych byla z toho rozuzlení nějak odvařená, ale do té doby pro mě ten film fungoval až na nadprůměrné úrovni, takže proč ne.

plakát

Její tělo (2023) 

Poměrně dobré, ale tak nějak povrchové, odtažité a na to, jak silný to mohl být příběh, všechno se tam děje jen tak mimochodem a nemá to žádnou hloubku. Ta postava Andrey je vlastně strašně inspirativní a unikátní, ale v hereckém projevu se to moc neodrazí. Divák ani nemá moc šancí do ní hlouběji vhlédnout. Forma a řemeslná stránka byla fajn, ale vše zkomírá na vykonstruování postav a jejich psychologii. Mohlo to být mnohem drásavější.

plakát

Bastard (2023) 

Bezchybné historické drama, které nabídne všechna pozitivní adjektiva, která se od takového žánru čekají. Navíc skvostný komorní, ale chladný Mikkelsenův výkon podtrhává nehostinnost zdejšího prostředí. Obecně všechny postavy byly napsány tak, aby byly dlouho zapamatovatelné. Postava de Schinkela připomínala ten typ zákeřných sviní, co se někdy objevují v pohádkách a proto také potěšil jistý happy end a zadostiučinění těch pozitivních jedinců, přesto že se tu setkáte i s poměrně explicitní brutalitou. Prostě mělo to od každého trochu a proto tomu není co vytknout.

plakát

Vlčí bouda (1986) 

Z pohledu dnešního mladého diváka poměrně dost cringe a amatérská tvorba. Co dokážu ocenit je ale atmosféra, ta nejistota kolem tří hlavních postav a asi celková myšlenka. Herecky celkem tragické, řemeslně občas taky. Postava Tomáše Palatého mě ale bude dost možná ještě dlouho děsit ve vzpomínkách. Takže aspoň nějaké plus co se týče té hororové stránky.

plakát

Bez lítosti (2023) (seriál) 

Velice vítaný koncept v českých končinách, hlavně když milujete true crime jako já. Můj názor ale je, že prvním dílem s Michelle Sudků si tato série nasadila okamžitě tu nejvyšší laťku, kterou už poté nedokázala překonat. Nicméně, několik zajímavých případů se tam ještě najde. Některé díly jsou zkrátka lepší, některé o ničem. Nejvíc líto mi bylo asi Rudolfa Fiana a největší opovržení jsem cítila u Stodoly, kterej se teda předvedl jako naprostej degeš. Na české poměry krimi dokumentů, kterých je žalostně málo, lepší nadprůměr.