Kristus se zastavil v Eboli

Kristus se zastavil v Eboli, do Craca už nedošel (dnes by to měl jen 2 hodiny autem, přímo na východ). Craco, od roku 1963 město duchů, zalidnil Francesco Rosi pro svou stejnojmennou adaptaci románu Carla Leviho (hlavní roli - ve filmu též Carla Leviho hraje kongeniálně Gian Maria Volonté) sedláky a řemeslníky, dětmi a ženskými, sporadicky fašisty a mastičkáři. A tak cestu z Eboli do Craca musí vykonat sám hrdina filmu/ autor románu. Přesazen z běžné reality (o které víme velice málo) přímo do snu (o kterém to celé je). Svou upřímnou, nezáludnou, otevřenou a nápomocnou povahou si získá nedůvěřivé a pověrčivé vesničany (byť Caro bylo kdysi velké město). Sám přitom mnohé poznává, mnohé si uvědomuje, a jeho již dříve vyhraněný charakter se ještě zpevňuje. Levi/Rosi vytvořili svůj bildungsroman/bildungsfilm s italským půvabem a nefalšovanou grácií. Pozn.: V Cracu se natáčely i jiné filmy. Dočetl jsem se, že i jeden díl Jamese Bonda. (11.11.2015)

Film, na nějž jsem čekal asi deset let. Mírné zklamání z málo vrstvité zápletky je téměř plně vyváženo Eduardem Cupákem, jehož medový projev rozzvučí i staré silné zdi rozpadající se vesnice. Obsazení dabingu je ostatně skvostné, i takové eso jako Rudolf Hrušinský tu má jen epizodní roli. Děj je zbytečně prostý a je škoda, že se vesničanům nedostaneme víc pod kůži. Souboj se starostou mohl být tvrdší, od postavy Leviho jsem čekal méně konformity a tím více problémů. Podobně situované jsou snímky Chléb, láska... a vzdáleně (souboj komunistů) i série o Donu Camillovi. Hudební doprovod a atmosféra filmu jsou od prvních vteřin jedinečné, tohle fakt asi uměli jen Italové. Začátek filmu jasně převažuje nad závěrem. (02.09.2018)

Přibližování starých, údajně zlatých časů není nikdy dost. Rubem těchto nevyvážených tvrzení jsou skutečnost a na ni navázaná fakta. Sonda do mikrokosmu ospalého maloměsta (ve filmu navíc charakterizovaného jako vesnice) je výmluvná. Víc než zdánlivá rozvleklost, kterou se film vyznačuje, se tu uplatňuje schopnost pronikavé mikrosondy do světa, v němž žijí dva lékaři, učitel a sebevědomý, značně omezený starosta v jedné osobě, místo, kde lišky a osli opravdu dávají dobrou noc, a proti tomu intelektuál (historická osobnost) strádající jak pro své názory, tak pro svůj původ. Závěry, které jsou pro ty, jimž není tajemstvím klasická evropská literatura z přelomu minulého a předminulého století, předem jasné. Nejde přitom o klišé: pověrčivost jedněch i druhých naráží na moderní vzdělanost nedobrovolného téměřrekreanta a ústí v praktických věcech, kterými jsou v tomto případě nemocní, neschopní platit vysoké taxy místním lékařům, postupně mění situaci. Když postrk končí a Levi se vrací do světa, vyprovází ho celé městečko; slzy, které se lesknou v očích mnoha jeho obyvatel, jsou výrazem zoufalství nad realitou, která je čeká a údělem, který je nemine. Staré zlaté časy tak přesvědčivě přibližované zdánlivě rozvleklým filmem, ztrácejí lesk. Z filmu o odvrácené straně režimu a možného zlatého věku Vám v paměti zůstanou opět jedinečný Gian Maria Volonte, režisér a scénárista Rossi a jeho blízký spolupracovník Toni Guerra. A s nimi poznání, že staré zlaté časy byly pro většinu z nás opakem toho, co a čím chtěly být. A a s nimi také opravdu nevšední umělecký zážitek. (16.04.2015)

Zajímavý, byť neskutečně dlouhý (těch minut je přes tři sta, nikoliv sto padesát, jak se zde uvádí) snímek ze zapomenuté výspy jižní Itálie, kde se až nechce věřit, že by lidé mohli žít. Nádherné obrazové kompozice, z nichž některé jsou samy o sobě obrazy, originální herecké výkony, zajímavý děj posazený do období raného fašismu v Itálii, o kterém jsem toho moc něvěděl, postavy čpící člověčinou. Malinko mne zklamal až závěr, jinak, kromě délky nic (07.07.2012)

Silná adaptace literárního díla, která bez násilných aktualizací přináší obraz neutěšených vztahů v prostředí izolovaného městečka a na lokální mikroúrovni spolehlivě symbolizuje patologii celé společnosti. Minimalistický příběh, u něhož divák žasne, jakými že to skromnými prostředky dokázali tvůrci udržet jeho pozornost. S Volontém to ale šlo s velkým přehledem. Leviho a Rosiho nelichotivé poohlédnutí za dějinami vlastního národa i lidstva. (20.12.2014)