Nesmrtelná teta

Jedna z mých nejoblíbenějších českých pohádek. V dětství jsem se na to mohl koukat pořád, bral jsem to ale spíš jako horor, než pohádku :-) Je v ní perféktní atmosféra, je napínavá, vtipná a hlavně strašidelná. Určitě doporučuji, už jen kvůli vynikajícímu hereckému výkonu skvělé Jiřiny Bohdalové . . . (26.12.2009)

Zpracování staré Erbenovy pohádky známé rovněž ve Werichově převyprávění ve své aktualizované podobě má celou řadu předností, vyvažujících možná slabší místa projektu. Spor Rozumu a Štěstí je doplněn do trojúhelníku o všudypřítomnou Závist. Pyšný Rozum (ve Werichově podání obtloustlý čtyřicetiletý funkcionář doby zhruba Pražského jara, ve filmu virtuózní Eduard Cupák) je v této verzi nejzpupnější. Negativní "zázraky", které tím vyvolá, překonávají i ta nejhorší očekávání. Jejich závěrečná inventarizace je skličující: hodný král (Hanzlík), který bez vlastního přičinění zhloupnul a natropil ve své zemi řadu stěží ověřitelných škod; hodný vesnický bloudeček, náhle přemoudřely, který opačnou cestou posléze dospívá ke stejným výsledkům jako postižený panmovník. A do toho zlomyslné Štěstí (dobrácká Libuše Šafránková), které ze zhlouplého Rozumu dělá doslova fašírku, protože takto drsná fakta nezvládne ani sebekluzčí sofista, natož v zásadě počestný a seriózní Rozum. Zato všude vládne to, co nechtěl nikdo z nich: Závist-Nenávist (Bohdalová). I nalezené řešení není bez slabin. Rozum, který uznal, že přestřelil a nese za to veškerou zodpovědnost, problém vyřeší tím, že rozumu zbaví sebe sama. Nenávist pomine, problém nezmizí. Smysl transformačních československých a českých devadesátých let byl osvětlen s předvídavostí, která bere dech i dnes. A tak si s hlavními hrdiny Zelenkova filmu můžeme zopakovat klíčovou myšlenku TETY: "Jejejej, to se mi ulevilo". Je to pravda: myšlení, zejména to přemýšlivé, opravdu bolí. (05.11.2007)

V celé té řadě ohraných Troškovin bych Nesmrtelnou tetu hodnotil velice kladně. Příběh je opravdu pohádkově krásný a postavy jsou sympatické až na samotnou Bohdalku, která má za úkol být šerednou babiznou a už mě vlastně po tom excesu se Zemanem ani o ničem jiném nepřesvědčí. Král a Jojo jsou nej, díky nim jsem si tuhle pohádku užil i v mém věku a těším se až si ji pustím se svými dětmi. (05.10.2014)

Motivu z Erbenovy pohádky Rozum a štěstí je využito opravdu velmi volně – v ní například o závisti nepadne ani slovo. U Erbena také rozum nemusí být nikomu sebrán, jako v tomto filmu královi. Nikoho tu netrápí, jak k tomu on a celé království přijdou. Je pozoruhodné, že zatímco Závist se realizuje celou dobu, Štěstí s Rozumem jen sporadicky. A taky že na hradě vůbec nefungujou stráže, Matěj se tak kdykoliv dostane k princezně až do pokoje... À propos, Matěj, myslím si, opakovaně litoval toho, že nezůstal Jojem, kterému víceméně nic nechybělo... Všimnul jsem si, že je tu opět klíčový okamžik, kdy princezna odběhne pro vodu (jako v Jasněnce) – a znovu zlou sílu představuje žena, to už je snad potřetí z posledních čtyř pohádek (stejně je tomu právě v Jasněnce nebo v Kouzlech králů od stejného režiséra), co jsem viděl. (12.01.2020)

Tenkrát jsem na tom byla se základkou v kině a dneska jsem se svátečně na to mrkla znovu.. Musím konstatovat, že je tahle pohádka ještě horší, než jsem si pamatovala.. :-( Jediný, kdo za to jakž takž stál byl Jaromír Hanzlík a Ladislav Smoljak a oba hráli naprostý debily :-( Díky této pohádce jsem si asi vypěstovala alergii na Bohdalovou a rozhodně to nebude její hereckou přesvědčivostí, když ztvárňovala Závist.. Plus dávám výpravě.. Jinak kam se to hrabe na old school.. (02.05.2013)