Tři přání pro Popelku

+1* Zvědavost mi nedala, abych se vyhnul této hodně diskutované norské pohádce, která neskrývá inspiraci v jedné z našich nejpopulárnějších pohádek. I když jsem se jí snažil brát, co nejvíc bez vazeb na originál, tak to moc nešlo, což asi každý pochopí, když jsme na ní většina vyrůstala. Základní kostra, na které je postaven příběh je pevný a autoři se snažili osvěžit či zmodernizovat jen určité části. Někdy to působí jako pěst na oko, jindy jsem se tomu jen pousmál. Za sebe musím říct, že tuto verzi beru jako zbytečnost, ale pokud si chtěli Norové natočit vlastní variantu třeba kvůli navazujícímu pokračování, tak je to jejich věc. Budu zvědavý, jaká verze pohádky bude u nich populárnější třeba za pět let a která bude na Vánoce vysílána v lepším čase. Asi nemá cenu k tomu víc psát - je to na pohled hezké a když se snažili, tak Libušku a Káju nepřekonali ;-). [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (17.09.2022)

1/Norové do závěrečných titulků jako autora českého scénáře správně umístili Františka Pavlíčka. Když jsem se díval na Popelku o letošním Štědrém večeru, měl jsem dojem, že tam stále jmenují "pokrývačku" Bohumilu Zelenkovou. 2/Norové správně pochopili, že už v původní verzi se skrytě jede homosexuální linie mezi princovými společníky (oba jsou zřejmě zároveň zamilovaní do prince a trochu na sebe žárlí), takže tenhle aspekt jenom vytáhli na světlo (nejde jen o závěrečnou líbačku a kočkování předtím, ale o verbální narážky táhnoucí se celým filmem). 3/ Norové se nebojí fyzična. Když je Dora den nebo dva jen na čočce a hrachu, musí se to na bále přece projevit. A proč by se před Popelkou maskovanou za muže chlap se sekerou nemohl mohutně vymočit? 4/ Panímáma vypadá jako Oldmanův Dracula (učesaná) říznutá s Predátorem (rozvrkočená), princ připomíná mladého Sašu Rašilova a ceremoniář v árijském království je černej. 5/ Když nemáte les, jen široširé zasněžené pláně, holt se není kde schovat a logika trochu skřípe. Resumé: Bavil jsem se od začátku do konce. (27.12.2021)

Tato kompletní pseudo-předělávka naší krásné Popelky s Libuškou Šafránkovou má tři nechutné excesy - jedním je ke konci políbení panošů, druhým Popelčina záchrana prince visícího za nohu nad propastí a třetím je tragický český dabing. Bohužel ten možná ještě to něco málo dobré hodil úplně do koše a muži jako panoši či stylista jsou v podání českých daberů přihřátí tupí omezenci. Princ je naprostý nýmand, který by zasloužil pár facek, jeho tata je líný středověký panovník, matinka je spíš mladá králova milenka, komoří je arabský Maur zřejmě nedávno osvobozený z otroctví a další služební jsou absolutně totálně nezajímavé postavy. Popelčina macecha je nejen vizuálně, ale také chováním spíše královna zloby Angeliny Jolie a Popelčina nevlastní sestra je asi jediná postava, jakou známe z české předlohy. Tohle byl pohádkový armageddon a ukázka dnešního absolutně trapného norského vidění světa. (20.12.2022)

Ten film to má samozřejmě blbé, protože ho každý bude logicky srovnávat s Vorlíčkovou klasikou (osobně by mě fakt zajímalo, jak by se tenhle remake sám o sobě líbil někomu, kdo nezná český originál, jenže nikdo takový není). Do toho ten pseudoskandál kolem záběru na polibek dvou mužů (ten je tam skutečně tak letmý a sotva postřehnutelný, že mi ten povyk kolem toho přijde úplně směšný), který tomu tenkrát zajistil publicitu ještě před tím, než to šlo do kin. Ale i když si člověk zkusí tohle všechno odmyslet - včetně mé odvěké averze k remakům, které považuji za nejzbytečnější typ filmů na světě - pořád mu toho tahle nová Popelka nedá o moc víc, než pár záběrů na pěknou norskou přírodu a lehce pozměněný konec (plus detaily typu, že holubi netřídí hrách, ale flitry, nebo že sluha nepřiveze látku na šaty, ale rovnou stylistu, atd.), což bohužel opět jen potvrzuje můj dojem zbytečnosti takového projektu. Citelně jsem tam navíc postrádal humor, který původní Popelku tolik oživoval (a ne, prdící Dora na plese fakt není vtipná, ale jen trapná, podobně jako to psí lejno ve vesnici nebo muž močící před Popelkou), a nesedlo mi ani obsazení - herečka hrající Popelku mi pro tu roli přišla už trochu stará (a Dora mi skoro přišla hezčí než ona), filmový princ tam s tím svým "tureckým vzhledem" působí trochu zvláštně, a jediná Ellen Dorrit Petersen tam umí hrát a v roli macechy je démonicky dokonalá, ale její kostým a účes to až nepatřičně zanáší hororovými prvky, což mě zase vrací k té absenci vtipu, který jsem tam asi postrádal nejvíc. Jak mě Branaghova Popelka před 7 lety okouzlila, tato nová z Norska mě prostě jen nudila (navíc mě mrzí, že jsem se nedostal k původní norské jazykové verzi, protože český dabing je zde samozřejmě hrozný). (20.11.2022)

Téma jak chudá šikanovaná dívka ke štěstí přišla, bylo zpracováno ve filmu mnohokrát, většinou jako pohádka nebo romance. Pokud by se jednalo o běžnou norskou pohádku, dostala by ode mne průměrné hodnocení. Jelikož tvůrci využili Vorlíčkův scénář a měli k dispozici naši natočenou a úspěšnou předlohu, musím být kritičtější. Naše Libuška svým půvabem, mládím a něžností je nepřekonatelná. Oběma severským představitelům bylo v době natáčení 25 let. Popelka si jako místní oblíbená zpěvačka určitě získala řadu fanoušků. Výprava s ohledem na severskou zimu odpovídala naší verzi, ale to je tak všechno. Pokud byly kostýmy realističtější či uvěřitelnější, tak s ohledem na co? Vždyť se nejedná o příběh ze současnosti, ale o pohádku, a jakákoliv fantazie je vítaná. Naše verze příběhu je každopádně srdečnější a dramatičtější i když v ní nebyly podbízivé prvky současnosti, např. u stromu močící panoš, prdíky tančící Dory, snědý princ ani líbající se gayové a závěrečné násilí. Na líbivosti pohádky se u mne podepsala také absence humoru, Svobodovy hudby a zpackaný dabing. Byla to nuda a jak už tu někdo napsal, ještě že se toho režisér Vorlíček a Libuška nedožili. (21.12.2022)