Návrat do budoucnosti II

"Nemůžeme riskovat, že tam narazíš sám na sebe." Na úvod se musím přiznat, že McFlyova dementní rodina z roku 2015 mě hrozně štvala, takže tomuto návratu do budoucnosti, přítomnosti i minulosti nemohu dát plnou palbu. Ovšem rok 1955 byl naprosto famózní, snaha nepotkat sám sebe byla dokonalá a Biffova jedinečná tupost mě bavila natolik, že jsem mu snad ani nepřál návrat do hnoje. (26.04.2018)

Pokračování dokonale oživující a navíc upgradující koncept prvního filmu. Od prvních vteřin neskutečná jízda, která baví hravou interpretací budoucnosti (Čelisti 19 - Tentokrát je to hodně osobní!) a následně stanovuje silného MacGuffina, logicky podněcujícího postavy ke strhující a napínavé naháněné a schovávané před sebou samými - kolikrát jsem si říkal, jak bylo v osmdesátkách vůbec možné napsat něco na pohled tak jednoduchého, co ale zarazí do sedačky a až do konce nepustí. Každé povinné zdržení a zhacení plánů v závěrečné časové linii opakovaně prožívám více než drtivou většinou akčních spektáklů a epických dramat. Jestli zpět v čase, tak jedině do amerických osmdesátých let, pár let neopustit kinosál a do pokoje si pověsit plakát s Martym McFlyem a Emmettem Brownem. 90% (24.03.2020)

Nemůžu odehnat myšlenku, že bych ráda takový Almanach sportovních výsledků sama uvítala. Bylo by fajn, kdyby za mnou přišla moje praprapra vnučka a dala mi do rukou budoucí bohatství. Je tomu hezkých pár let, co jsem tenhle film viděla naposled a úplně jsem zapomněla jak skvělá, akční a vtipná sci-fi to je. Zápletka je zapletená tak, že snad zapletenější už být nemůže. Nicméně jsem se bavila v každém záběru. Scéna v baru a následná honička na skejtovznášedlech, návštěva rodného domu nebo snaha dostat se ke zmíněnému Almanachu na studentské zábavě, nacházející se v kalhotách drsňáka Bíffa. Hlavní je nepotkat se se svým dvojitým já, jinak by mohlo dojít ke zhroucení celého vesmíru! (08.11.2014)

Jak jsem napsal už ve svém komentáři k jedničce, těžko si na stará kolena, po zhlédnutí tolika jiných - a lepších - filmů, hledat cestu k 3 dekády starým filmům, když jsem je poprvé neviděl v době jejich největší slávy, ale až v současnosti. Nehledě na to - dvojka mi hlavně přijde ve srovnání s jedničkou vyloženě jako kvalitativní sestup dolů. Vtipu nepochopitelně ubylo (alespoň mně dvojka nepřijde vtipná skoro vůbec), děj mi přijde neuvěřitelně debilní, vize budoucnosti strašně odfláklá, herecký výraz Christophera Lloyda nesnesitelně protivný, a takto bych mohl ve vrstvení svých výtek pokračovat dlouho. Vidět tenhle film přesně v den, ve kterém se z velké části odehrává - tedy 21. 10. 2015 - sice mělo něco do sebe, ale to je tak všechno. Osobně mě ten film neuvěřitelně otravoval, uspával a nebavil - na vině je jednak moje přesvědčení, že samotný princip sequelů shledávám zvrácený a zcestný (točit jakékoli pokračování čehokoli mi nedává smysl a odmítám to, každý film by měl fungovat sám za sebe) a že mi je podobná popcornová mainstreamová produkce obecně protivná. Za sebe nemám problém napsat, že nejenže nechápu zdroj nesmírné popularity celé trilogie (která mi přijde strašně přeceňovaná), ale že trojku už ani nikdy vidět nechci. (22.10.2015)

Zasadit druhý díl do prvního dílu byl nápad vskutku geniální (ale to já vlastně říkám u této série snad u všeho), a nejen proto, že snad nikdy předtím ani potom nedošlo u filmu k tak dokonalému propojení prvního a druhého dílu. Vynikajcí pokračování, které má opět výtečný scénář, zběsilé tempo, kulometnou kadenci zvratů, spoustu humoru, vynikající dvojku Fox-Lloyd, která jako Marty a br. Brown potkává sama sebe a stává se nejen svědkem, ale také aktivním účastníkem osudů svých minulých "já". Ve scénách z roku 1955 je navíc spousta momentů, které svým způsobem obohacují tytéž scény z prvního dílu, a navíc je tu závěr s geniální (už zase) pointou. Pro někoho možná film ztrácí body svou naivní vizí roku 2015, která se s realitou zcela míjí, já však tu očividně přestřelenou vizi považuji nejen za výborný vtip, ale vlastně i za součást příběhu a téma úvahy čím vlastně Marty s Brownem způsobili, že se naše realita roku 2015 změnila a neodpovídá té filmové. Zkrátka druhý Návrat do budoucnosti zůstává stále skvělou zábavou a klasikou žánru, pro mě klasikou patřící do zlatého fondu. (22.10.2011)