Divočina patří lvům

Po šiestich rokoch sa Briti pokúsili zopakovať úspech filmu Volanie divočiny s novou generáciou a namiesto príbehu Elzy a jej súrodencov ponúkli príbeh Elziných mláďat. S levíčatami sa vymenilo aj herecké obsadenie a inak sa nezmenilo nič. Príbeh aj štýl ako cez kopirák. Pre fanúšikov Elzy a prírodopisných filmov o divokej prírode 70%, pre ostatných príjemný oddych bez ďalšej pridanej hodnoty 60%. (18.10.2023)

Před manžely Adamsonovými musím smeknout. Šíleně jsem jim držela palce, aby se jim podařilo Elsina mláďata odchytit. Když jim stanové ležení a klece zničila voda, myslela jsem, že je všemu konec, ale oni se nevzdávali. Bojovali dál, i když si mysleli, že už je všechno marné. Stejně mám radši příběh s lvicí Elsou, ale je dobré vědět, co s ní bylo dal a jaká byla její tři mláďata. (07.07.2011)

Od krásného Volání divočiny se leccos změnilo. Pokračování se ujal jiný režisér, obměnili se i hlavní hrdinové. Už to nemá takovou atmosféru jako v prvním filmu. Manželé Adamsonovi už nepůsobí příliš věrohodně, film je hodně nudný, ačkoli se dá předpokládat, že lvíčata na konci opět zachráněna budou. Samozřejmě lvíčata sama o sobě působí dostatečně, ale tím víc snímek vyznívá jako dokumentární s nevýrazným a nezáživným dějem. (01.03.2023)

Film pôsobí ako mix hraného a dokumentárneho filmu. Zábery so zvieratami, teda tie bez prvkov ľudskej civilizácie, sú ozaj pekné, nehanbili by sa za ne v žiadnom vtedajšom prírodopisnom dokumente, ale či patria do hraného filmu, je diskutabilné. Dvojka Davenport a Hapsirová je v pohode, nebolo by však naškodu, aby tam bolo viac postáv. Veľkú výhradu vidím iba v skratkovistosti deja, hlavne v prvej polovici filmu, ktorá de facto nedovolí vytvoriť si vzťah divákov k postavám i k levom. (10.02.2018)

Snímek se inspiroval druhou částí autobiografické knížky Joy Adamsonové "Příběh lvice Elsy" a je volným pokračováním filmu "Volání divočiny" z roku 1966. Ke škodě věci se narozdíl od něho drží předlohy pouze v těch nejzákladnějích rysech. Vcelku dosti zásadní úpravy patrně vycházejí ze snahy co nejvíc si zjednodušit natáčení - spolupráce se zvířátky bývá často náročná na čas a vyžaduje svatou trpělivost a pevné nervy všech zúčastněných. Povrchní scénář ale nedokáže navodit tu správnou atmosféru a ani změna v obsazení představitelů ústřední dvojice výsledný dojem nijak nevylepšuje. Především Susan Hampshire (Joy Adamsonová) působí spíš jako manekýna nežli jako zapálená ochránkyně Elsiných dětí a její přehnané, nepřirozené veselí je v některých situacích nepatřičné a hloupé. Nigel Davenport (George Adamson) je sice stoprocentně kladný, ale zároveň nevýrazný, nemastný-neslaný týpek, který se sice poctivě naučil svou roli, ale nevložil do ní téměř žádné opravdové emoce. Ve srovnání s původním filmem tak Divočina, která patří lvům, prostě a jednoduše neobstojí ... 2,5* (29.09.2011)