U2: Rattle and Hum

Původně to měl být dokument ... Nakonec se to trochu zvrtlo, ale to, co z toho vylezlo, je stejně úžasné. Rattle & Hum nás zavede do dávných časů, kdy Bono nenosil brýle, The Edge měl ještě vlasy, Adam Clayton ještě nosil brýle a Larry Mullen, Jr. vypadal o něco (vážně jen o něco) mladší, než teď. Zachycuje je na vrcholu jejich kariéry (i když pro mě bude vždy tím úplným vrcholem Achtung Baby a ZooTV) na cestách po Americe, a představuje něco, co každý U2 fanoušek musí vidět. (15.02.2011)

Dokument vyznívá skromně a U2 jsou naprosto v pohodě. Vnímám, že komercializace nebyla tak okatá a černobílé pojetí s postupným přidáváním barevných záběrů během turné bylo velmi vkusné. Hudební projev kapely byl průzračně čistý a přesný, Bonův zpěv občas mrazil a kapela skvěle šlapala. Považuji toto období U2 za vrchol. Samozřejmě, že jsem byl na Strahově, mám koncerty ZOO Tv, Pop i 360. Objevilo se i potom velmi mnoho dalších skvělých skladeb. Co se týká koncertů, nemohu se ubránit dojmu, že neustále nafukovat něco, co je již samo osobě dostatečně veliké, je zbytečné a ke krásnému zážitku stačí to jednoduché prostředí, které bylo vidět a slyšet na pódiích z turné R&H . Musím dát 5* a o něco posunout celkové hodnocení ku 100 %. (20.09.2010)

„Mississippi and the cotton wool heat..“ Jako nekritický fanda partičky kolem Paula Hewsona nemůžu zkrátka hodnotit jinak. Where the streets have no name z koncertu v Tempe, Arizona je přímo nadpozemské a když už to člověk vidí x-krát, tak si všimne i takových malých, leč významných detailů, jako je Bonova dětská radost ve tváři, když jej pochválí B.B.King po společné zkoušce When the love comes to town. Obrovská studnice energie a tvůrčí období, kdy do toho hoši z Dublinu dávali 120 % srdce. (03.09.2008)

Výborne skomponovaný hudobný dokument zo zákulisia, prekladaný koncertnými vystúpeniami, v ktorom mi ale trochu vadilo, že kapela pred kamerou odpovedá na režisérove otázky ako banda sfetovaných retardov. Asi si kladiem na svojich obľúbencov zbytočne vysoké nároky aj v smeroch, ktorým by som nemal prikladať toľkú váhu. (08.03.2010)

Nevím zda to má cenu komentovat, protože k tomuto počinu a k U2 celkově není potřeba nic dodávat. Ale přece jen bych chtěl zmínit píseň with or without you, která nejen, že je naprosto úžasná ( ostatně jako celé U2 ), ale přímo verze z tohoto koncertu je zcela určitě to nejlepší podání této písně, které jsem kdy slyšel. A hlavně z toho finále - cituji " Yeah, we´ll shine like stars in the summer night, We´ll shine like stars in the winter light. One heart, one hope, one love" jde mráz po zádech, no ne snad ? (26.01.2009)