Odtud až na věčnost

Tohle asi nebudu nikdy schopna docenit. Než se to rozhýbá z oné přehnané ukecanosti, balení ženskejch k nějaký pořádný akci, tak by jeden stačil vykvést. Asi bych na vyšší hodnocení musela být chlap, a dost možná s macho komplexem, protože takhle mi to z dnešního pohledu přišlo až moc směšný, ženský moc pitomý a chlapy jako pánové světa. No nic, už jsem zase o trochu vděčnější za dobu, ve které žiju. Jak jsem napsala, nejsem to schopná docenit, ani i když se sebevíc snažim vžít do doby, do hodnot, tohle mi prostě strašně nesedlo. (16.10.2011)

From here to eternity funguje bez chyby ako melodráma, aj ako vojnový film. Tieto dva odlišné žánre sú tu vo vzácnom súzvuku. Niekoľko večných romantických scén, ako tá pri mori sa zapísalo do dejín podobne, ako napríklad bozk pri morskom útese vo Vertigu. Takže čo vlastne vyčítať dokonalému filmu? Dokumentárne zábery z útoku na Pearl Harbour. To si vážne nemohli dať tvorcovia a producenti námahu a investovať do realizácie takéhoto scenára viac peňazí? (02.08.2012)

Ve světě bez horizontů vrcholí několik životních příběhů, jejichž hloubka, štěstí i bolest by vystačily na samostatný román. Vesměs dokonale vylíčená dramata se postupně vrství a mezi sebou konfrontují a zřejmě bezděčně vyvolávají otázku po smyslu pout, hranic, která vymezují životy zúčastněných. Obraz (americké) armády vyvstává jako bezútěšný koridor mezi domovem a cizinou, v němž se nejvíce daří cizotě – a přátelství a lásce, na něž by možná ve svobodném komíhání nezbyl čas. Každý krok vojína Prewletta měří jeho věčnost služby, která je však v podstatě sebeobelháváním. A jeho oběť – ne snad ta skutečně poslední, ale ta mstící smrt přítele - to potvrzuje. Samo doslovení či rozřešení celé té polyfonie útokem na Pearl Harbor, nesmyslně zpřítomněným archivními záběry, mi však přišlo poněkud alibistické, jakkoliv počáteční americkou rozpačitou reakcí dokonale doslovilo to postavení vojenského prostředí „mimo svět“ a jeho ponor do bezživotných pravidel. Předešlé dění bylo nadčasovým, ale tato „okolnost“ je zcela vychýlila a nepatřičně zproblematizovala. A co je ještě horší: do chumle příběhů vešel národní (či profesní) patos, vědomí povinnosti, které jakoby dočasně nepatřičně a nezodpovědně zapomenuté náhle vedlo člověka tím správným směrem. Psychologismus předešlých dramat tak vyznívá (s ohledem na varování, tužby a vize hrdinek /hrdinek, ne jen ženských postav!/) pouze zženštile a pravda života se odráží v zrcadle mužského (anebo snad i mužného?) boje. Jako bychom již nežili v nebezpečném světě našich přání a tuh, naší odpovědnosti vůči našemu životu (ne majetku či okolnostem, ale pohybu, sdílení a vnímání!), ale v rozvřelém kotli internacionální nenávisti, v níž „my“ jsme těmi spravedliví, „because we are soldiers“…. PS: Jako hrdý majitel modré knížky si nadále myslím, že potřebujeme více lásky a méně armád(y). (12.08.2017)

Výborná práce s detaily, které posouvají příběh a hrají si s očekáváním diváků (například když dozorce ve věznici významně potěžká obušek při přijímání nového vězně/ nebo když se milenka loučí se svým drahým, který dal patrně před ní přednost armádě, a přitom mu salutuje, protože se chrání před ostrým sluncem). Hlavně tyhle momenty a pak taky moderně pojaté postavy a jejich nejednoznačnost těsně před útokem na Pearl Harbor, který zrelativizuje všechny dosavadní vztahy i snahy. Najednou, tváří v tvář masakru se všechno předešlé jeví jako pomíjivé. /5. 6. 15./ (05.06.2015)

Dej filmu som pred zhliadnutím nepoznal,ale vidím Havaj , rok 1941 a mňa ihneď napadlo, že sa to bude určite točiť okolo útoku na Pearl Harbor. Lenže po hodine ani náznak a končila takmer druhá a vravím si, že som sa mýlil. Nakoniec k japonskému útoku predsa len došlo, ale jeho úloha vo filme je skôr okrajová a film by sa bez neho určite obišiel. Hlavným hrdinom je nezlomný vojak, ktorý nedá na armádu dopustiť, napriek tomu, že mu vojaci a nadriadený robia zo života peklo. Šikanovanie a buzerácia ho aj tak nezlomia a jeho odolná a tvrdohlavá povaha pripomenie frajera Lukeho v podaní Paula Newmana. Dôjde dokonca aj na kopanie a zasypávanie jamy. Film sa takmer kompletne odohráva na vojenskej základni alebo v jeho blízkom okolí a nebyť krátkeho japonského útoku, tak sa tento "vojnový" film zaobíde bez jediného výstrelu. S tak silným príbehom to bez problémov funguje aj po takmer 60-tich rokoch. 80%. (27.09.2011)