Odtud až na věčnost

Herecký trojlístek ve složení Burt Lancaster, Montgomery Clift a Frank Sinatra se u mě postaral o pět hvězd, pánové mě vtáhli na vojenskou základnu a nechali mě prožít všechno s nimi, výcvik, šikanu, lásku, přátelství.. Krásně smutné pokoukání, obrovská tíž na mě dopadla po závěrečných titulcích, slzy jak hrachy.. (08.02.2023)

Čest, kamarádství a láska. Kritický pohled na život vojáka, který se odmítne podřídit systému protekce. Prosinec 1941. Pearl Harbor...To vše a mnohem více je zdařilá filmová adaptace zirka 850 stránkového románu Jamese Jonese. Vynikající herecké výkony, které se hned tak nevidí a jedna nezapomenutelná milostná scéna ( Burt Lancaster a Deborah Kerr), která vstoupila do dějin filmu. Zajímavá jsou fakta z natáčení. Tehdejší prezident studia Columbia Harry Cohn, chtěl do role vojína Roberta E. Lee Prewitta obsadit Alda Raye nebo Johna Dereka, herce, kteří měli smlouvu se studiem. Režisér Fred Zinnemann ale tvrdě prosazoval Montgomeryho Clifta, který ale podle Cohna byl pro roli nevhodný. Nakonec po hádkách režisér Clifta u studia prosadil za honorář 150 000 USD a jeho výkon je skvělý. Stejné to bylo s ústřední rolí seržanta Miltona Wardena, kde studio chtělo obsadit Edmonda O´Briana. Naštěstí roli za 120 000 USD dostal Burt Lancaser, který předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů. Také s obsazením nymfomanské Karen Holmesové to nebylo snadné. Studio preferovalo hereckou veteránku Joan Crawford, která ale roli odmítla hrát a tak ji nahradila Deborah Kerr. No a pro roli Prewittovy lásky, hostesky Lorene počítal Zinnemann s Julií Harris. Cohn ale roli nabídl k nelibosti režiséra Donně Reed. No a tehdy zrovna ve velkých problémech slavný Frank Sinatra chtěl třeba i zadarmo hrát vedlejší, ale důležitou postavu Angela Maggia. Tak dlouho u Cohna loboval, až roli za směšných 8 tisíc dolarů dostal. Satisfakcí mu byly potom zlatá soška Oscara, kterou za herecký výkon ve vedlejší roli dostal. Armáda moc nakloněná natáčení na Havaji nebyla, kvůli ne zrovna lichitivému zobrazení vojenských praktik ve filmu. Nakonec byla 41 dní nápomocna za 2 miliony dolarů. Film měl premiéru 4.8.1953 a s výdělkem 18 mil. USD se stal desátým nejvýdělečnějším filmem dekády. Získal celkem 8 Oscarů z 13 nominací: Nejlepší film (Buddy Adler), Nejlepší režisér (Fred Zinnemann), Nejlepší herec ve vedlejší roli (Sinatra), Nejlepší herečka ve vedlejší roli ( Reed), Nejlepší scénář (Daniel Taradash), Nejlepší černo bílá kamera (Burnett Guffey), Nejlepší zvuk (John P. Livadary), Nejlepší střih (William A. Lyon). (20.09.2008)

Film jsem chtěla vidět už dlouho, dokonce jsem si ho před měsícem přinesla domů, ale vinou všemožných náhod jsem se k němu dostala až letos na Festivalu v Karlových Varech. A možná je to tak lepší, protože velké plátno tomuto dvouhodinovému osmi-oscarovému klenotu americké kinematografie moc sluší. Už jen ten počet hvězd, který se Zinnemannovi podařilo ukázat na plátně, je obdivuhodný a přitom nikdo nehraje nějakou miniaturní cameo roli. Právě naopak, každá postava má v příběhu své místo, každá má svou úlohu a ovlivňuje svým jednáním ostatní. Přiznávám se dobrovolně, že pro mě byl největším tahákem Frank Sinatra, přece jen vidět mého oblíbeného zpěváka (a stále oblíbenějšího herce) v roli, za kterou dostal Oscara, se člověku moc často nepoštěstí. A ano, byl famózní, jen mi přijde, že podobnou kombinaci opilce-sympaťáka hrál několikrát předtím i několikrát potom, takže můj hlas v anketě "nejlepší herecký výkon kariéry" by dostal spíš za Suddenly (ačkoliv nebýt Odtud až na věčnost, nemuselo být žádné Suddenly). Shrnuto, podtrženo: Kvalitní padesátkové drama z vojenské základny Pearl Harbour, které obsahuje několik vynikajících (a dnes již kultovních) scén a končí událostmi z prosince 1941, kdy na pozadí nečekaného japonského náletu umírají i některé postavy; a jak už tomu ve válce bývá, jejich smrt je často hloupá až nesmyslná. Zvláštní pozornost si dle mého názoru zaslouží i závěrečná scéna na lodi s konstatováním, že jistá postava byla sestřelena japonskými stíhači. Taková byla válka. Taková byla armáda. Takový byl Frank Sinatra. Takový byl Burt Lancaster. Montgomery Clift. Deborah Kerr. A Donna Reed. Ti všichni si za své role zaslouží jen to nejvyšší uznání. [44. MFF KV 2009] (06.07.2009)

Výborná práce s detaily, které posouvají příběh a hrají si s očekáváním diváků (například když dozorce ve věznici významně potěžká obušek při přijímání nového vězně/ nebo když se milenka loučí se svým drahým, který dal patrně před ní přednost armádě, a přitom mu salutuje, protože se chrání před ostrým sluncem). Hlavně tyhle momenty a pak taky moderně pojaté postavy a jejich nejednoznačnost těsně před útokem na Pearl Harbor, který zrelativizuje všechny dosavadní vztahy i snahy. Najednou, tváří v tvář masakru se všechno předešlé jeví jako pomíjivé. /5. 6. 15./ (05.06.2015)

Výtečný Zinnemannův film z válečné doby. Odehrává se přitom ve výcvikovém středisku, kde se nacházejí nejrůznější typy vojáků. Zinnemann se nebojí kritiky a ukazuje, jak zde probíhala šikana a osobní ambice byly výše než ambice vojenského útvaru. Největším sympaťákem zde je Montgomery Clift, tvrdohlavý jako pozdější Frajer Luke a jehož kamaráda zde ztvárňuje mladý Frank Sinatra. Na pozadí toho všeho se odehrávají milostné románky, které vojáci potřebují tak jako ostatní lidé, ba možná ještě víc. Vyvrcholením snímku je japonský útok na Pearl Harbour 7. prosince 1941. (29.05.2009)