Napoleon

Tento skoro šestihodinový snímek (až teď se dozvídám, že jsem si nechtěně stáhla director's cut, haha) jsem sledovala cca čtyři měsíce... Aneb když napoleonským komplexem trpí pan režisér. Za poslední třetinu to ale nakonec stálo. A řemeslně je to na dobu vzniku celé více než dobré, kam se na to hrabe nějakej Griffith. Původně jsem chtěla dát dvě hvězdy plus třetí za filmového Napoleona, který se mi z nepochopitelných důvodů líbil, lol! Jsem ale jenom obyčejný filmový nadšenec a ten konec s triptychem si získal i mě. Normálně se mi po tom filmu teď asi bude i stýskat. (26.01.2021)

Prvá pachuť, ktorá po filme (i počas neho) ostáva, je jeho monštrózna stopáž, ktorá je dosť aj na koňa...čo koňa, rovno slona. Všetko ostatné je podružné. Je to ďaleko najdhší film, ako som kedy videl, a nedal sa zdolať na jeden, ani na dva, dokonca ani na 3 záťahy...mne sa to podarilo až na piatykrát, pretože ma spánok zakaždým premohol. Len dobytie Toulonu trvá vyše hodiny, plesová veselica polhodinu a takto by som mohol pokračovať. Takéto dĺžkové experimenty počas nemej éry si mohli tvorcovia určite odpustiť. Napoleon ako historická osobnosť je dosť rozporuplná, nie náhodou ju známy jasnovidec Nostradamus pomenoval ako prvého antikrista (druhým bol Hitler), ktorý voviedol Európu do skázonosných vojen. Ten film ho však predkladá veľmi idealisticky a s obrovským pátosom ako hrdinu Francúzska, ktorému mohli podľahnúť snáď iba nekritickí francúzski diváci v nemej ére kinematografie. Stačí povedať rozzúrenému davu 'nasledujte ma' a dáv v momente otáča voči neznášanému Napoleonovi svoj postoj o 180°. Konverzácia s duchmi umrelých vo francúzskom parlamente, ktorá má asi obhajovať neskoršie Napoleónové vojnové krviprelievanie v Európe, to len korunuje. Filmu nemožno uprieť punc veľkoleposti, pompéznosti a napr. aj schopné vojnové sekvencie, ale tieto dobré prvky vzápetí neguje svojimi neduhmi, veľkou naivitou a už spomínanou premrštenou monštróznou stopážou, za ktorú dávam automaticky hviezdu dolu. Nikdy viac. Film je určený fakt iba pre fajnšmektrov nemej éry, ktorý navyše nemajú ani ten najmenší problém s voľným časom. (25.02.2021)

Velkolepý projekt, který na sklonku němé éry uvedl Abel Gance, je pozoruhodný hned z několika důvodů: Nejen že režisér během vražedných čtyř hodin podrobně převyprávěl důležité okamžiky ze života onoho malého velkého Korsičana, ale překvapil ohromně invenčním střihem, jenž dodal filmu švih a spád, a také zajímavým pokusem o širokoúhlý film, který v závěrečných minutách zobrazuje Napoleonovo vítězné italské tažení. Škoda, že se režisér spokojil s tímto závěrem a další osudy Napoleona a Francie ho už nezajímaly. Film jsem viděl se soundtrackem od Carmine Coppola, který sice nevynikal původností, ale se snímkem působil jako jeden celek. Představitelé Bonaparta, Dantona, Robespierra či Saint-Justa (kterého hrál sám Gance) ale i dalších byli v rámci možností přesvědčiví i když Antonin Artaud v roli Marata nebyl tak pohledný jako na obrazu Jaques-Louis Davida...:-) Nenechte se odradit délkou, tento film opravdu stojí za zhlédnutí! (10.06.2007)

Je to velký film a ve své režisérské pětihodinové verzi ještě větší. Viděl jsem kratší, čtyřhodinovou, a nijak zásadně mě neoslovila po stránce vyprávění. Ten Napoleonův osud je celkem známý a zas tak vás asi nerozhodí. Natočeno je to dobře, se skvělou gradací v některých scénách, ale tady je prostě důležitější forma. Některé prolínačky jsou prostě výborné, stejně tak i použití barevných filtrů. Ten film je krásně natočený a některé záběry vyrazí dech. Jako milovník filmu jsem žasl, jako milovník příběhů jsem tak ohromený nebyl. (11.07.2014)

Režie Abel Gance. Jeden z nejslavnějších a nejvýznamnějších filmů všech dob. Dodnes naprosto úžasný zážitek! Naprosto strhující kamera a montáž! Legendární zůstane pohyb kamery evokující houpání lodi, snímání sněhové bitvy malého Napoleona (nemá daleko k současnému střihovému pojetí velkých bitev, jako třeba v Pánovi prstenů), dvojexpozice Napoleon/dravý orel a unikátní použití tří různých záběrů na plátně vedle sebe. Jediné co lze filmu vytknout je přílišná délka a místy až uspávací rozvleklost. Děj sleduje Napoleona od dětství, přes nepokoje Velké francouzské revoluce až po jeho úspěšné italské tažení, kde definitivně prokázal své schopnosti. Je možná škoda, že o dalších událostech Napoleonova života už se z filmu nedozvíme. Také herectví "posledního z prokletých" básníků Antonina Artauda, který zde ztvárnil Marata se poněkud minulo dobou. To, co je v Dreyerově Utrpení panny orleánské součástí autorského plánu, je zde zastaralé a oproti ostatním hereckým projevům působí nepatřičně a přehnaně. (22.10.2006)