Moskva slzám nevěří

Už chápu Poláky, kteří “Španělskou vesnici” nazývají “Českým filmem”. Tohle pro mne byl tak trochu “Český film” očima kohokoli ze zahraničí. Nebylo to nijak trapné ani špatně zahrané, ale film ve mně vyvolal asi tolik fascinace jako červená na semaforu. Krom toho jsem to vůbec nepochopil? Kdyby se filmy daly přirovnat ke středověkému vojenskému vybavení a jeho součástí, tak tenhle bude ve své užitečnosti  někde na úrovni bradavek na hrudním plátu (02.06.2022)

Snímek obdržel Oskara a má se jednat o jeden z komerčně nejúspěšnějších sovětských filmů, což je ovšem relativní pojem, protože o komerci se v pravém smyslu slova v sovětském distribučním systému nedalo mluvit, tam vždycky šlo spíš o výchovnou a propagandistickou funkci. Udílení Oskarů vždycky do značné míry podléhalo nejen komerčním, ale i politickým zájmům, takže přidělené ceny jsou obvykle výsledkem nějakých módních vln nebo společenského kalkulu, jako v tomto případě. Právě končila vlna politického oteplování mezi oběma supervelmocemi, která spadá zhruba do funkčního období Jima Cartera, a tak se americká Akademie rozhodla vlnu vzájemných kulturních výměn a zvýšeného zájmu o sovětskou kulturu odměnit soškou za nejlepší zahraniční film. Po pravdě řečeno si myslím, že tahle volba svědčí spíš o nemohoucnosti sovětské kinematografie, protože jestli jde o nejlepší film její produkce, tak pánbůh potěš. Jedná se o typický sovětský cajdák s nesmyslně přetaženou stopáží, nevýraznými postavami a nemoderním pojetím, které svědčí jednak o tom, že sovětská kinematografie byla izolovaná od jejího západního protějšku, kde se tehdy v 70. letech odehrávaly velké věci - např. na poli nezávislého filmu, jednak o tom, že tvůrci opravdu nemuseli vycházet divákovi moc vstříc, protože návštěvnost nebyla měřítkem, které by rozhodovalo o filmové výrobě. Budu tvrdý a napíšu, že kdyby se stopáž zkrátila o hodinu, zapracovalo se ve scénáři na dialozích a herci místy, vlastně docela často, nepřipomínali leklé ryby, šlo by pořád ve světovém měřítku a v příslušném žánru jen o mírně naprůměrný film. Nehledě na to, že z postojů sovětských hrdinek a jejich chování by např. americké a západoevropské feministky ublinkávaly. Kladem sice je, že ideologické postoje, tak typické pro sovětskou tvorbu, jsou v tomhle případě výrazně upozaděné, ale při pozornějším sledování se i ony neomylně dají identifikovat. Celkový dojem: 35 %. (27.06.2011)

8/10 Na svou delku prekvapive svizny film, sledujici zivot tri mladych kamaradek z ubytovny v prubehu 20 let. Kazda z nich je jina a tim padem ceka od zivota neco jineho. Pres sve divci idealy se ale postupne musi vyrovnavat s nenadalymi prekazkami v podobe nechteneho tehotenstvi, alkohlou a hlavne s katastrofalnim nedostatkem vhodnych muzskych partneru. Ve filmu se stridaji bezstarostne etudy s hodne drsnymi zivotnimi situacemi, s momenty ironickymi az komickymi. Az na par naznaku - napr. placeni stranickych znamek, nejlepsi lekarsky system na svete - se do filmu nedostala temer zadna idelogie, zato existencialni problemy, ktere v ruznych variantach prozivaji lide na celem svete, proto ani neprekvapi oceneni filmu Oscarem. (02.05.2008)

Chtel jsem byt nekompromisni a udelit stredni hodnoceni. Ale vzhledem k tomu, ze divakova/moje radost vzrusta s delkou tohoto filmu, pridavam... :-) Vera Alentova v hlavni roli je navic moc sympaticka (stejne tak Alexej Batalov), film konci dobre, takze pokoukani jedna radost. Ale pokud chcete sledovat, doporucuji - vyhradte si dostatek casu... (16.03.2010)

Nečudo aké nadšenie muselo zavládnuť po zhliadnutí filmu u liberálnych akademikov, ktorí rozhodli o pridelení Oscara, pričom film zároveň v osobe Gošu pohladkal ego tým konzervatívnym. Nepoznať režim zvnútra, tak z filmu vyzerá Sovietsky zväz ako zasľúbená zem, v ktorej spolunažívajú družne všetky spoločenské vrstvy. Majstrovsky natočená lož. (07.12.2014)