Bílý Bim, Černé Ucho

Dalsi pekny film o priatelstve medzi clovekom a psom. Tentokrat z Ruska, takze po nadhernej prvej casti si v tej druhej pes dost toho vytrpi. Okrem dojimaveho vztahu medzi psom a jeho panom tu je dost podrobne vykresleny vztah rusov ku psom v tej dobe. A bohuzial dospeli sa prilis pekne k nim nespravali. Aspon deti este mali srdce. Zaver je uz tradicne citovo vydieraci ako je v tomto zanri zvykom. Pochvalit musim este skvely stary slovensky dabing. Magda Pavelekova si tu svoju protivnu susedku neskutocne vychutnala a prial som jej len to najhorsie. 8/10. (02.01.2016)

80% - Dojemný film, který mě oslovil i přes skutečnost, že jím stavěné archetypy vlastně nemám rád. Mám na mysli zejména vykreslování lidí co nemají rádi psy jako opovrženíhodné nelidy. Bílý Bim, Černé ucho je poetický, nostalgický, s moudrými momenty a jistě nese zajímavé svědectví i o době svého vzniku. Velmi typická ruská filmová hudba Andreje Petrova za použití orchestru, balalajky i akordeonu krásně podtrhuje jakýsi lidský nádech celé té pomalé podívané. Dva díly, každý o délce cca hodiny a půl, jsou sice narativně dobře podány, ale přesto bych zde přemrštěnou délku bral spíš jako zápor. Jedná se sice z velké části o road movie, ale těch Bimových epizod a osob zatažených do hlavního dění je tolik, že to v mých očích hlavní zápletku poněkud rozmělnilo. I přes zádumčivý závěr ve mně tento film zanechal pocit jakési laskavosti, což bude asi hlavní kvalita, pro kterou ho mohu vřele doporučit. (14.10.2011)

Napriek tomu, že je Belyj Bim - Čornoje ucho filmom pekným, plným utešenej múdrosti a poézie života, nemožno dnes tak ľahko negovať a povzniesť sa nad mračná komunizmu, ktoré sa nad ním sťahujú. Z cností jedných a zlozvykov druhých, povážlivo čiernobielych postáv možno zostaviť ideál vzorného súdruha. Možno je tento neduh vlastný už predlohe-románu. Druhým smutným faktom jest, že podobne ako Subjektiv nepokladám psíka, i keď s ním strávime dostatok času a sledovanie jeho rastu sprevádza emočné puto, za postavu, ktorá by dokázala sama udržať nastavenú latku filmu. Predovšetkým nie bez charizmy žoviálneho Ivana Ivanoviča v podaní Vjačeslava Tichonova, ktorý po čase hlavnú scénu opúšťa a objavuje sa len v letmých návratoch. Tu je rozdiel napríklad od Hachikô monogatari, ktorého emočná sila v uzimených japonských kulisách ma zasiahla prúdom dojatia a nefalšovanej vrelosti, a zahriala u srdca. 65% (02.01.2015)

Snímků o nejlepším příteli člověka, tedy o psu, je natočeno již ohromné množství, ale žádný nedosahuje tak silné lásky a náklonnosti jeden k druhému, jako tento dnes již klasický ruský snímek, rozdělený do dvou dílů v celovečerní stopáži. O to víc šokuje závěr celého příběhu, který není přetvářkou, ale skutečnou ryzí realitou dějící se i dnes. A je to hodně bolestivý konec. Celý příběh se dotýká obou stran barikády lidských charakterů. Někdo má pochopení a vůli pomoci, někdo je plný nenávisti se snahou neustále škodit. Moralizační aspekt je dán hodně výrazně, takže v každé generaci se může mnoho lidí i poznat. Natočeno je to podle stejnojmenného příběhu od Gavriila Troyepolskyho a celý dějový koncept vypovídá o fenomenální oddanosti psa ke svému majiteli dotýkající se odvahy a loajality. Zajímavostí je, že před natáčením herec Vjačeslav Tichonov se psem použitého ve filmu skutečně často chodil, takže si na něj opravdu zvykl, tudíž jeho přístup a věrnost ve filmu je autentický. O to více ke psovi přilne i divák. Děj příběhu obsahuje nemalý počet emočních scén, což obzvlášť na milovníky psů zapůsobí. Snímek měl v kinech ohromný úspěch a dokonce byl nominován Oscara. V Karlových Varech na MFF byl režisér Stanislav Rostockij oceněný velkou cenou poroty, tedy Křišťálovým globusem. K tomu již není co více dodat. (02.02.2021)

... Film o přátelství muže a psa,film o psí lásce a věrnosti.Tento film jsem viděl kdysi dávno,patří mezi filmy,které mnou hluboce citově zamávaly natolik,že jsem dodnes na něj nezapomněl.Přesto,a asi právě proto,se na něj nejsem schopen podívat podruhé.Citově mě naprosto vyždímal.Rozpláče snad každého,kdo má v sobě alespoň trochu lidskosti.Pro slabé povahy rozhodně nedoporučuji,tolik smutku a beznaděje - přitom víru ve šťastné shledání - jsem snad nikde neviděl.Tento film mě do sebe naprosto vtáhl,a ač si jej již dnes do detailu nepamatuji,nevím,jestli někdy najdu odvahu se na něj opět podívat.Chtěl bych... (09.12.2017)