Oáza

Zajímavý exotický snímek o československých uprchlých vojácích v drsném dobrodružství mimo civilizaci, s existenciální zápletkou. Byť na pozadí zuří druhá světová válka a boje proti nacistům, do popředí vstupuje především jedna touha - přežít. Film jsem si užil více až s odstupem času podruhé, je zajímavé sledovat Kvietika, Vinkláře nebo Rudolfa Hrušínského ve válečných akcí a ještě k tomu v prostředí zaváté africké pouště s tropickým horkem a nedostatkem vody. Jde o dobře vystavěné dobrodružní drama, se stupňováním napětí a postupnou změnou prostředí... z nekonečného prostoru pustého písku, provázeného bludnými představami... ke schátralé oáze s protivníky s podobně tragickým koncem až vykopání studny se skutečnou vodou (samozřejmě hodně špinavou). Jazzová hudba JOČRu od Jiřího Sternwalda zajímavá, i když ne zcela nejvhodnější k příběhu, nicméně jako nadsázku i s tím orchestrionem na poušti beru. Ale teda, ty neustálé šílené záchvaty smíchu uprostřed smrtelně nebezpečné situace, to nepobírám ani teď! :o) 75% (12.05.2018)

Na český (československý) poměry hodně neobvykej film. Škoda některejch dost mimózních scén a hlavně debilního konce. Taky hudbu mohli vybrat nějakou vhodnější. Ta se k filmu vůbec nehodila. Ale podle mě to stojí za vidění už kvůli hercům. Jinak hodně to připomíná film Sahara. (30.11.2013)

Oáza je velmi rozporuplný snímek. K řadě kladů patří zejména silné herecké obsazení a nasazení herců, kteří v náročných podmínkách a s vědomím, že se podílí na dost vyjímečné práci, ze sebe vydávali maximum. Atraktivní je pochopitelně i pouštní prostředí a především fakt, že příběh se odehrává v té době tabuizovaném prostředí s tabuizovanými hrdiny. Tvrdit o Oáze, že jde o pozapomenutý film je hrubě nepřesné, protože tenhle filmový kousek z pochopitelných důvodů vlastně nikdy v distribuci nedostal šanci. Strohé natáčecí podmínky a odlehlost místa přispěly k vysokému pocitu autenticity. Nejde - a vzhledem k omezenému rozpočtu ani nemohlo jít - o velký válečný snímek, spíš o komorní psychologické drama několika vojáků dvou znepřátelených armád, kteří jsou donuceni společně čelit žízni a pocitu odloučenosti v extrémně obtížném prostředí. Slabinou filmu je nicméně nevyrovnaný scénář. Film působí nedodělaným dojmem, jako by v průběhu natáčení došly peníze nebo spíš přišel zákaz z vyšších míst. Na konci jednoduše chybí řekněme deset minut z děje. Zároveň je nutné připomenout, že Brynych nepatřil mezi naši režijní špičku a jsou místa, kde je to na filmu znát. Typickým případem jsou scény, kdy vyčerpaní žíznící vojáci odpočívají vystaveni účinkům slunečních paprsků, zatímco se mohou skrýt ve stínu nedalekých rozvalin...Celkový dojem: 60 %. (01.08.2008)

Budu upřímný, opakované setkání s tímto filmem po třiceti letech bylo zklamáním. Silný námět, skvělé obsazení a neobvyklé prostředí spolu s ucházející výpravou (přiměřenou komornosti filmu) zůstávají zcela nevyužité. Provedení je nanejvýš průměrné pokud jde o postavy, dialogy, plynutí děje či jeho vyznění. Konec je neskutečně useknutý, najednou střih a dvě věty Brzobohatého uzavírají celý příběh. Podivná psychedelická vysloveně šedesátková hudba a s tím i kamera klonící se do divných úhlů mají asi nabudit napjatost situace, ale ve mně spíš vyvolávaly představu příběhu odehrávajícího se v dobovém narkomanském doupěti než podobenství o válce, moci ideologie a boji lidské mysli proti ní. Ta závěrečná věta "poznal jsem, že smír s fašismem není možný" jako shrnutí toho, k čemu měl film asi směřovat, je plochá a tezovitá. To co by mělo (marně) nějak vyplývat z příběhu samotného, povah, vývoje a prostředí muselo být asi ještě dořečeno, aby to "jako každýmu došlo". (20.03.2021)

Jeden z nejlepších českých válečných filmů. Samozřejmě, není moc z čeho vybírat, ale Oáza by si rozhodně zasloužila být známější. Není sice tak strhující jako Atentát či Nebeští jezdci, není tak filmařsky vyhračičkovaná jako Tmavomodrý svět nebo Tobruk a není monumentální jako filmy Otakara Vávry... ALE: Působivě (samozřejmě díky senzačním hercům s Radoslavem Brzobohatým a Rudolfem Hrušínským v čele) ukazuje, čeho všeho jsou lidé ve vypjatých situacích schopni, psychologii zoufalých žíznících vojáků rozebírá do posledního mozkového závitu a výsledky toho všeho nám servíruje vcelku nemilosrdně a tak nějak i lhostejně stylem "Diváku, přeber si to". Jsem fakt spokojený. Jediná vada - Němci mluví česky. (13.04.2010)