Neboj se tety Marty

Mali by sme sa báť, nie však tety Mary, ale filmu a jeho nekvalitného a naivného spracovania, ktoré skôr pripomína televízne inscenácie. Síce trileru nemožno uprieť mysteróznosť, napriek pomalšiemu tempu vyslovene nenudí, ale tu jeho klady aj končia. Teda ak si odmyslím jednu nehotinku v sprche - dievča za to fakt stojí. Inak to smrdí lacným grošom, slabou invenciou, vykrádaním už toľkokrát vykradnutého (červy na mrtvole), slabými hercami a nezmyselným záverom, v ktorom záporák všetko (úsmevne) dopodrobna vysvetlí. (09.04.2023)

Tohle mi podlomilo kolena! Synovec jede s rodinou navštívit tetu Martu, která byla snad po 30 letech propuštěna z psychiatrické léčebny. Sžírán nepříliš šťastnou minulostí má ze setkání obavy. Po příjezdu na místo však teta v domě není... Docela zvláštní mix kvalitních herců (zejména Tinti jako hlava rodiny je charismatický, typově připomíná A. Steffena) a trashové režie. Kupodivu to funguje bez problémů a Bianchimu se dokonce povedlo vytvořit jednu ikonickou scénu s hroby, která patří vůbec k tomu nejlepšímu, co v hororové Itálii kdy vzniklo. (05.12.2018)

Márne premýšľam prečo niektorí tu hodnotiaci hodnotili tak vysoko. Ide z toho len smútok. Unavený, naťahovaný film s otravnou hudbou, Tinti, ktorého si pamätám hlavne ako nerozlučného partnera Laury Gemser hraje dobre, ale veľmi nemá čo. Hviezdička za jeho dcéru a tri jakž takž zvládnuté gore scény(ale videli sme aj OMNOHO lepšie gore), za pomerne atmosferický dom na vidieku. Pointa najskôr nič moc, potom vyslovene zavádzajúco nezmyselná. Fulci sa nemusel obťažovať produkovať, na to, aký bol v 70s/early 80s geniálny režisér, z toho ide len spomínaný smútok. A to talianske horory milujem. (18.06.2019)

Jeden z dalších filmů z cyklu "Lucio Fulci představuje", zároveň si myslím že jde o jeden z těch povedenějších - tedy filmů vůbec ne špatných. Je to skutečně jak píše erl, člověku se ani nechce věřit že toto natočil Mario Bianchi, tento film je typicky Fulciovského ražení (on sám ho produkoval). Skutečný režisér tohoto filmu Mario Bianchi byl asi nejvíce znám několika svými poliziotteschi filmy (ve kterých si i sám zahrál), hororovým trashem "La bimba di Satana" (82), později točil převážně hardcore filmy pro dospělé. Tento film se zjevnými rozpočtovými omezeními, neměl vůbec žádné veliké ambice, ale když už nic jiného, tak jde v rámci žánru i celé série stále o poměrně slušný film, který není o nic moc horší než třeba spousta jiných věcí gore-mastera Fulciho ze sklonku jeho kariéry. Film byl docela dobře obsazený, hraje tu Gabriele Tinti (bohužel již vážně nemocen, za dva roky po tomto filmu zemřel), Maurice Poli v docela odvážné roli, k vidění jsou i pěkné křivky Jessicy Moore a Adriany Russo. "Non aver paura della zia Marta" je jinak dost psycho věc, absurdní, a jak čas plyne, tak i dost zmatená, je tu hodně flashbacků a mnoho krve. Slušné gore je vskutku šťavnaté, vše co je tu k vidění je bez jakýchkoliv výčitek svědomí (nebo tak něco), mrzačeni jsou tu i děti, speciální efekty jsou opravdu ošklivé a místy až nechutné (viz tělo pokryté červy v suterénu). Tady si fanoušci splatter filmů a gore efektů všeobecně, jistě přijdou na své. Některé ze scén z tohoto filmu byly k vidění později v "Un gatto nel cervello" nebo "Le porte del silenzio". Suma-sumárum; Scénář je diskrétní (lepší věc tady, at to dopadlo jak to dopadlo), má to tu správnou hororovou atmosféru, napětí je přijatelné (obojímu tu značně pomohlo poměrně ošklivé skóre), má to i docela dobrý rytmus a film nikdy moc nenudí (přestože v prvních cca 50. minutách se zde nic moc neděje, jde o to vytvořit nějaký ten příběh a představit divákovi všechny postavy, k tomu nějaké ta atmosféra, bla, bla..), celé je to pak ale krásně morbidní, chutné a hlavně zábavné (stále jde o poměrně zábavný způsob jak trávit a zabít čas), koncovka je hodně překvapivá. Přiznávám ale, že někdo může být nakonec i pěkně zklamán, ne-li přímo nasrán, leccos totiž už naznačuje postupný vývoj filmu,který se hlavně ke konci mění od minuty k minutě. Nej scény; vražda ve sprše, motorová pila, a pak hlavně objev pěti hrobů, a mrtvá mumifikovaná těla sedící u jídelního stolu. (15.07.2013)

Zpočátku mysteriozní thriller a v závěru splatter horor nese všechny znaky gialla - gumové černé rukavice, bodné a řezné zbraně (nůž, motorová pila), maskovaný vrah (byť divák tak nějak tuší, o koho půjde), tajemná atmosféra, psychopatické postavy a nahota (zjm. Jessica Moore a její obří prsa). Nechybí vynalézavá kamera (S. Tessicini) se smyslem pro detail i žánrová hudba (G. Esposito) - temné klávesy jsou kupodivu v momentě vraždění nahrazovány až rozvernými tóny, čímž vzniká podobný kontrast, jak ho předvedl Mechanický pomeranč nejen. Ač se během více jak poloviny filmu nic děsuplného neděje, tíživá atmosféra je přítomná už od počátku. Vražda ve sprše je doslovnější než ta v Psychu, práce s motorovkou rychlá a čistá (zajede do krčku jako horký nůž do másla). Vůbec hlava je oddělena hned dvakrát. Fulciho vydloubnuté oči sice chybí, ale na červy svíjející se v hnijícím mase dojde. Závěr podařený. Přes všechny klady si snímek dnes užije především fanoušek žánru... (28.03.2018)